Takto jedná Německo se svými chudými sousedy na východě. Ale hlavně, že jsme si v EU všichni rovni, směje se hořce Markéta Šichtařová

4. 6. 2017 15:22

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Rovnost členů Evropské unie je jen na papíře, jinak Německo, Francie a spol. na zemích střední Evropy jen vydělávají. Hodí se jim naše nízké mzdy, když u nás zřizují firmu, na druhou stranu házejí klacky pod nohy českým a polským dopravcům, které označují za nekalou konkurenci. Markéta Šichtařová ve své pravidelné inventuře vyvrací představy o zlepšující se kondici eura a také uvádí čerstvý příklad dotace, která je ještě hloupější než jiné. Navíc na 105 tisíc korun čistého, které přistanou u příjemce, musí průměrný člověk pracovat hodně dlouho.

Takto jedná Německo se svými chudými sousedy na východě. Ale hlavně,  že jsme si v EU všichni rovni, směje se hořce Markéta Šichtařová
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ekonomka Markéta Šichtařová

Z dubnových údajů Českého statistického úřadu vyplývá, že už tak nízká míra nezaměstnanosti v České republice ještě mírně poklesla. Co jsou hlavní příčiny tohoto stavu a jaké hlavní efekty tato skutečnost přináší? Jsou jen pozitivní, nebo lze slyšet na „pláč“ zaměstnavatelů, že pak si není příliš z koho vybírat?

Trh práce se vždy vyvíjí s určitým zpožděním za celkovým výkonem ekonomiky. Takže když ekonomika zrychluje, není to zprvu na trhu práce tolik vidět. Zrovna tak když se ekonomika přehoupne za vrchol a už zpomaluje, také to není zhruba šest i více měsíců na trhu práce moc vidět, nezaměstnanost ještě dál klesá. V tomto bodě jsme my dnes. Ekonomický růst je pořád ještě slušný, ale už je za vrcholem, míra nezaměstnanosti ještě na to nestačila zareagovat. Trh práce je nyní natolik rozjetý, že nezaměstnanost bude ještě chvíli klesat. Jenže už během léta se trend otočí a nezaměstnanost začne růst. Již není kam klesat.

Podle srovnání Eurostatu máme i nadále nejnižší míru nezaměstnanosti v evropské osmadvacítce, která činí 3,2 procenta. Míra nezaměstnanosti v eurozóně dosahovala v březnu 9,3 procenta. V celé EU činila nezaměstnanost 7,8 procenta. Čemu za tato čísla především vděčíme? 

Čísla, která uvádíte vy, vycházejí z mezinárodně srovnatelné metodiky. Kdybychom vycházeli z metodologie naší domácí, byli bychom na trochu vyšších údajích. Ale i tak je pořád česká nezaměstnanost velmi slušná. Vlastně dnes už nemá práci jen ten, kdo ji buď nehledá, nebo nabídky na práci extrémně přebírá, nebo je v nějakém ohledu pro zaměstnavatele problematický. A to proto, že český trh práce ještě není tak poničený buď regulací, nebo hospodářskými problémy jako pracovní trhy v eurozóně. Část zemí má tak štědré sociální dávky, že se mnoha lidem nevyplácí pracovat.

Část zemí má zase hospodářské problémy, sem patří hlavně jih Evropy. Náš trh práce je překvapivě hodně podobný německému, pokud jde o zaměstnanost – taky jsme někdy v nadsázce označováni za další spolkovou republiku. Akorát je to vykoupeno tím, že nám čím dál víc ujíždí vlak v oblasti technologií i v oblasti výše mezd. Taky si nelze nevšimnout jedné souvislosti: Máme nízkou minimální mzdu – a také nízkou nezaměstnanost. Jakmile by minimální mzda nějak výrazněji vzrostla, také by poklesla zaměstnanost, protože zaměstnavatelům by se zaměstnávání nevyplácelo.

Není to tak dávno, co ekonomové i politici dělali z eura otloukánka, který stěží obstojí v dynamickém světě spekulantů a mezinárodních trhů. Letošek je však pro jednotnou evropskou měnu zatím nejlepší rok za poslední desetiletí. Minulý týden se kurz vyšplhal na hranici 1,12 eura za dolar, těší se nejlepší kondici za poslední půlrok a má prý ještě prostor k růstu. Co byste ke zlepšující se kondici eura uvedla?

Bohužel to není tak, že by se euru tak dařilo, ale tak, že dolaru se ve srovnání s eurem tolik nedaří. Když nastoupil do úřadu Donald Trump, rozšířila se mezi spekulanty představa, že velmi rychle Trumpova administrativa nastolí nižší daně, přijde se vzpruhou pro domácí průmysl, zejména pro těžařský či zbrojní. Díky tomu dolar prudce posílil. Zatím se toho ale moc prosadit nepodařilo.

Navíc původní předpoklad spekulantů, že Trumpovy reformy povedou k rozjezdu americké ekonomiky, což zase povede ke zvyšování úrokových sazeb v USA, a tedy k vyšší úrokové atraktivitě dolaru, se rozplývá – teď už to nevypadá, že by úroky v USA tak rychle rostly. A kvůli tomu původně posilující dolar začal zase ztrácet. Zatímco v USA to byl nejprve výbuch naděje a následně vlna skepse, v Evropě jsme na tom pořád tak nějak nastejno. Právě proto dolar k euru v posledních týdnech slábl. Rozhodně se to tedy nedá chápat tak, že by to byl důkaz tak skvělé kondice eurozóny.

Náš bohatý západní soused po zavedení minimální mzdy opět znepříjemňuje život dopravcům ze zahraničí. Od 25. května platí nové nařízení, podle něhož nesmějí řidiči v kabině kamionu trávit takzvaný týdenní odpočinek, což je povinná přestávka o délce 45 hodin, kterou mají řidiči předepsanou po šesti dnech za volantem. Při kontrole se řidiči musejí prokázat dokladem o zaplaceném ubytování. Lze to chápat jinak, než že si Německo takto zase došláplo na levnější české a polské dopravce?

Zcela jednoznačně. A není to jen otázka Německa, ale třeba i Francie. Zatímco Němci – a Francouzi – se ohánějí tím, že střední Evropa má dumpingové mzdy, a to je údajně nekalá konkurence, my se na to můžeme směle dívat tak, že Německo a spol. si účelově ničí konkurenci spočívající v našich dopravcích. Samozřejmě že z našeho pohledu nejde o žádné dumpingové ceny! To je prostě jen důsledek nízkých mezd v naší společnosti. A ty jsou zase důsledkem například intervencí ČNB nebo podpory takových zahraničních investic, které nežádají vysokou kvalifikaci, ale spíš nekvalifikovanou levnou práci.

Vtipné na tom je, že když německá firma zřídí provozovnu v České republice, dělá to obyčejně proto, že u nás jsou levnější lidé než v Německu – v tu chvíli jim to nevadí. Ale jakmile bychom – nedej bože – chtěli Němcům konkurovat třeba v dopravě, hned jsme údajně nekalou konkurencí. Prostě všichni jsme si v Evropské unii rovni, akorát že Němci, Francouzi, Belgičané … zkrátka všichni kromě střední Evropy jsou si tak nějak rovnější.

Od 31. května u nás vstoupil v platnost tzv. protikuřácký zákon, o němž se nejčastěji diskutuje v souvislosti s kouřením v restauracích. Dá se po zkušenostech ze zahraničí odhadnout, co to udělá s tržbami v těchto zařízeních, případně jaké další ekonomické dopady může tento zákon mít?

Osobně si nemyslím, že by tržby klesly nějak zásadně, protože se dotkne všech restaurací, a tedy žádná nebude proti té druhé znevýhodněná. A že by lidé kvůli tomu, že nesmějí kouřit, přestali chodit do restaurací, tomu prostě nemohu věřit. Ani zkušenosti ze zahraničí to nepotvrzují, taková opatření většinou mají na tržby vliv pod statisticky významnou hodnotou. Spíš mi na tom nebetyčně vadí princip. Restaurace je soukromým místem jejího provozovatele, a nikomu není nic do toho, co si tento provozovatel ve svém soukromém provoze dělá. Nikdo k němu chodit nemusí.

Když se podíváme jinde po světě, zjistíme, že je to jen první krok k tomu, aby omezení kouření nabralo naprosto absurdních rozměrů. Kupříkladu taková Kanada – tam nesmíte kouřit dokonce ani na pláži! V podstatě to vede k tomu, že se nakonec dá kouřit jen u vás doma. Ale běda, jak bydlíte v podnájmu. Argument, že vaše vlastnictví je spojeno i s povinnostmi, tedy hlavně s povinností hájit zdraví svých zákazníků, neberu – zákazníky nikdo nenutí, aby do kuřácké restaurace lezli.

Nový ministr financí Ivan Pilný oznámil, že od listopadu by měla odstartovat účtenková loterie ministerstva financí, která funguje například na Slovensku. Může vidina milionové výhry nebo automobilu za 400 tisíc korun motivovat zákazníky k tomu, aby si říkali obchodníkovi o účtenku, a ten byl nucen tržbu přiznat?

Slovensko nepotvrzuje, že by to kdovíjak na příjmy rozpočtu fungovalo. Když budu posuzovat podle sebe, tak na mě to bude mít vliv naprosto nulový. Já účtenky u obchodníků odmítám, obtěžují mě, nemám je kam dávat, jsem zvyklá chodit jen s minimem věcí a prťavoučkou peněženkou, takže mi vadí, že bych ji neustále měla plnit nějakými papírky. Když tedy dostanu účtenku, okamžitě ji hned na místě zahazuju.

Jak vás zaujalo spuštění dalšího dotačního programu, tentokrát v režii Státního fondu životního prostředí, na lepší využití dešťové vody? Jen připomenu, že zájem o dotace byl takový, že požadavky převýšily k tomu vyhrazenou částku sto milionů korun hned za první den.

Ještě jsem nenarazila na dotaci, která by mi připadala smysluplná. Jsou dotace hloupé a hloupější. A pak je ta na dešťovku, která je takovým úletem, že je to kategorie sama pro sebe. Vezměte si, jak dlouho musí průměrný člověk pracovat na to, aby měl pro sebe k dispozici čistých 105 tisíc korun. A teď si představte, že tuhle částku z jeho daní může získat jediná domácnost na to, aby zachytávala déšť. To z kapsy úplně každého občana včetně kojenců vytáhne deset korun, protože na projekt je určeno 100 milionů.

Přitom projekt má bojovat proti suchu v některých regionech – k tomu je ale nutné, aby voda z krajiny neodtékala. Když si ji uložíte do nějaké nádoby u domu, sucho neovlivní ani trochu – ještě je potřeba vodu také z této nádrže dostat třeba na pole. A já silně pochybuji, že to se taky stane.

 

JAK TO VIDÍ ŠICHTAŘOVÁ aneb Co nám neřekli o imigraci, důchodech a naší budoucnosti
 
Ty nejzásadnější texty autorky několika bestsellerů, publicistky, nositelky ceny čtenářů Magnesia Litera Markéty Šichtařové z posledních let o společnosti, politice i ekonomice.
 
 
* OBJEDNAT ZDE

 

 

 

 

 

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Že si někdo nakradl a jiný to nestihl či neuměl, je přirozené.“ Slavný umělec, známý z TV, o „komouších“ a dnešku

11:07 „Že si někdo nakradl a jiný to nestihl či neuměl, je přirozené.“ Slavný umělec, známý z TV, o „komouších“ a dnešku

ROZHOVOR „Lidé, kteří se neválejí a pracují, by neměli žít v bídě nebo skoro v bídě,“ říká režisér J…