Telička: Nevěřím, že fabriky budou bez lidí. Máme nízkou nezaměstnanost. Státy EU jsou sobečtější, ale integrace půjde dál

Směřujeme i po řecké krizi k ještě většímu sjednocení Evropy a máme o to usilovat?

Řecká krize ještě nepominula, teprve uvidíme, jak bude řecká politická reprezentace schopná naplňovat dohodu a protlačovat do praxe jednotlivé reformní kroky. Můžeme vidět Řecko jako zemi, která se postupně začne stabilizovat a ubírat správným směrem, nebo může dojít k prohloubení krize. Z mého pohledu se jeví pravděpodobný scénář, kdy si část Evropské unie vezme z řecké krize určitou zkušenost a na jejím základě bude mít ambici některé integrační kroky prohloubit, respektive zefektivnit některé unijní politiky. Větší efektivita a lepší vládnutí či odstraňování systémových nedostatků či chyb mohou znamenat i „nakopnutí“ integrace v některých oblastech. Logickým závěrem může být, že eurozóna bude chtít lepší ekonomické vládnutí a posun například k fiskální unii, ostatně už jsme slyšeli některé výroky francouzského prezidenta Hollanda a dalších. Tento scénář je z mého pohledu pravděpodobný, i když není nikde psáno, že se podaří a nemusí se nutně týkat celé eurozóny.

Expremiér Petr Nečas nedávno zmínil, že máme nikoliv měnovou, ale dluhově-transferovou unii. Změnil se váš pohled na euro od doby našeho vstupu do Evropské unie?

Na euro jako takové se můj pohled nezměnil. Na rozdíl od politiků typu Petra Nečase se snažím nedívat na situaci prizmatem stranické ideologie, ale ani ne prizmatem krize několika zemí eurozóny. Když se soustředíme na finanční trhy a roli eura ve světové ekonomice, nemohu podepsat to, co mnozí tvrdí a co nám chtějí vsugerovat, a to, že vidíme krizi měny. Podle mého názoru vidíme situaci, která obnáší některé systémové slabiny a projevuje se, že do eurozóny vstoupily země, které na to neměly. Evidentně lidé jako kancléř Kohl měli pravdu, když hovořili o měnové unii jako o měnové unii omezeného počtu zemí. Politikum například v případě Řecka převládlo nad ekonomikou, a to byla určitě zásadní chyba. Vidím měnovou unii, která bude muset některé systémové slabiny odstranit a některé země se budou s potížemi potýkat. Z mého pohledu ale existuje zkušenost, že musíme zabránit tomu, aby politikum mělo navrch nad ekonomikou. Je na místě, aby Česká republika vyčkala, kdy její připravenost bude dlouhodobě udržitelná, aby počkala na dobu, kdy eurozóna odstraní některé své systémové slabiny. Je nezpochybnitelné, že v eurozóně se bude eurem platit dál a že euro na světových trzích zakořenilo.

Naznačil jste téma politické moci ve vztahu k měně. Profesor Milan Zelený vnímá euro také jako zastřešení politické moci. Mimochodem o jeho budoucnosti silně pochybuje. Zřejmě nejste zastáncem názoru, že euro je politickým nástrojem.

Nechci se nijak kriticky vyjadřovat na adresu profesora Zeleného. Zastává pohled, který určitou racionalitu má, ale já bych to viděl spíš jako zjednodušení. Hospodářská a měnová unie je určitě další významnou fází vývoje části Evropské unie. Z mého pohledu to není finální stav, pokročí se dál a do budoucna budeme vidět prohloubení integrace. Eurozóna bude jádrem evropské integrace. Je evidentní, že budeme svědky dalších podnětů, například k vytvoření vlastních integrovaných ozbrojených sil, a to už se dostáváme k symptomům užší Unie. Vnímám význam eura šířeji, pro mě je to významná vývojová fáze, souběžně vidím další integrační tendence. Názorové střety se odehrávat budou a budou mít i své politické nositele. Čeká nás asi další vývojová fáze, která například může obsahovat menší počet zemí než ta dosavadní.

Jak euro, tak evropská politika směřovaly k solidaritě bohatších států s chudšími. Platí to stále?

Na to není jednoznačná odpověď. Možná nám solidarita do jisté míry zkorodovala. Princip solidarity, když se podíváme na většinu unijních politik, stále platí. Domnívám se ale, že se změnila evropská politika jednotlivých členských států. Daleko větší roli hrají peoplemetry, průzkumy veřejného mínění, národní zájmy, bližší košile než kabát, snaha stáhnout některé věci zpět z Evropské unie na sebe. Je to národnější, individuálnější a snad i sobečtější přístup. Existuje určitá koroze, máme už jinou generaci politiků. Názory lidí, kteří byli u zrodu Evropského společenství, kteří silně vnímali důvody, které k vytvoření Unie vedly, už dnes tolik ve vysoké politice nejsou zmiňované. Společnost je sobečtější, konzumnější, máme bezprostřednější své zájmy. Politika je v jisté krizi. To, co se děje v Řecku, není jen krize ekonomiky, ale politiky, která už trvá delší dobu. Výsledkem toho je, že máme politiky méně rozhodné, s menší politickou odvahou, méně schopné jít proti určitým náladám a v konečném důsledku je solidarita menší než v minulosti. Přesto i to, co vidíme kolem Řecka, je silný důkaz, že solidarita, i se skřípěním zubů, je stále přítomná.

Objevují se předpoklady, že k výrobě bude postupně třeba tak málo lidí, že je volný trh nebude moci zaměstnat, a pokud nebudou moci zůstat bez prostředků, bude se o ně muset postarat stát třeba tím, že jim práci zařídí. Pak ale bude muset razantně zvednout daně. Co říkáte celé této konstrukci? Co s nadbytečnými lidmi?

Nevěřím tomu, že se fabriky obejdou bez lidí. Podívejme se do automobilek, do jejich subdodavatelských závodů, všude stále jsou vysoké počty lidí. Jistě, mění se struktura a nároky. Česká republika má ale 6 až 7 procent nezaměstnaných, a to je poměrně nízké číslo. Přitom nežijeme ve společnosti, kde by technika nepokročila. Vidím naopak ještě větší prostor pro digitální ekonomiku, jsme standard. Určitě je prostor pro nové podnikatele, start-upy, samozřejmě že budou více v digitální ekonomice, dopravě, energetice a bude se měnit struktura průmyslu, ekonomiky, a tím se bude měnit i nárok na pracovní sílu a její specifika. Problém vidím ve vzdělání. Kolik máme lidí s technickým vzděláním? Vidíte, že se stále říká, že máme málo technicky vzdělaných lidí. Ve skutečnosti se říká, že tam, kde fabriky jsou, kde jsou technologie, je lidí málo.

Vnímám i druhý signál, abychom se postarali o sociálně slabší, a to je o sociální síti. Kdybych měl volit mezi systémem sociálních dávek a třeba i částečně umělými pracovními místy, tak bych vždy volil systém třeba i umělých pracovních míst, abych udržel v lidech motivaci.

Pak je tu určitý civilizační prvek. V Česku pomalu nevíme, co je oběhová ekonomika. Uvedu příklad tříděných odpadů. Pokud budu schopen nastavit ekonomiku jako opravdu oběhovou, že už jako prvovýrobce budu vědět, jak co vyrobím, jak se co zkonzumuje, co bude odpad, a mohu ji tak i designovat, budu schopen výrobky rozebírat na nějakou skládačku. I k tomu potřebuji kvalifikovanou pracovní sílu a nejenže omezím potřebu zdrojů, ale také uspořím. K tomu všemu potřebujeme mozky, pracovní sílu. S cílem zachování určitých civilizačních hodnot a zdrojů jsem schopen vytvářet byznys na tom, že budu mít oběhovou ekonomiku a mohl bych uvést těch příkladů více. Nevidím situaci tak černě a nevidím naši společnost jako „startrekovou“.