Proč jste se zastal rodiny Michalákových, kterým norské úřady odebraly děti – tedy odebraly české občany?
Ten případ jsem šest měsíců velmi důkladně studoval, protože jsem nechtěl, abych to napálil na slepo. Jde o případ sexuálního zneužívání, které se neprokázalo a které policie vyloučila. Myslel jsem si také, že se během té doby ten případ nějakým způsobem posune. Jak jsem stále více a více studoval ty materiály, tak jsem zjistil, jak ti Norové postupují mírně řečeno velmi, velmi zvláštně a nedbají na mezinárodní konvence a hrubě je porušují a dostali tu rodinu do takového stavu, že je totálně rozvrácená, sourozenci jsou od sebe rozděleni, vidíme tam spoustu pochybení z norské strany.
Jak to nyní vypadá? Měl jsem poslední informaci, že norské úřady měly kontaktovat paní Michalákovou s tím, že už jí děti definitivně odeberou a dají je k adopci v Norsku...
Tuto informaci mám také. Na základě toho jsme začali neprodleně a urychleně jednat. Paní Michaláková byla pozvána na jednání a jedním z bodů jednání bylo, že se blíží adopce jejích dětí v Norsku. To vyvolalo vlnu zájmu jak českých, tak evropských médií. Pokud by toto chtěly norské úřady udělat, tak naprosto poruší veškeré konvence a Norsko se začne v rámci Evropy totálně izolovat. Jak se chová Norsko, je prostě nepřípustné! Pokud by se to stalo, bylo by to totální selhání norské justice a norských úřadů.
Myslíte si, že dělá česká vláda a české úřady maximum? Nemohly by dělat víc? Přece tam byla možnost, že by děti získaly diplomatickou ochranu, proti čemuž se ale postavila paní ministryně Marksová...
V rámci seznamování se s tím úřadem jsem studoval i to, co podnikly české úřady. Nechtěl jsem do toho vstupovat dříve, než budu mít jistotu, že české úřady nemají rozjetou nějakou strategii a diplomacii. Posléze jsem zjistil, že tam ze strany českých úřadů žádná strategie není. Vážím si toho, že tam probíhá spousta diplomatických kroků. Ale když bylo před půlrokem jasné, že norské úřady přestaly komunikovat a že na některé zprávy neodpovídaly, tak tak tam bych očekával tvrdou reakci premiéra. Tam bych očekával, že premiér naší republiky zavolá norskému premiérovi a opravdu ho seřve na tři doby. Přece není možné, aby něco tak hnusného dělal někdo s českými občany! Já jsem to tady konzultoval s kolegy z Německa, Slovenska, Itálie a kdyby toto někdo provedl německým občanům, tak je z toho obrovský skandál. Německo si povolá velvyslance a začnou diplomatické kroky.
Psali jsme:
Pokud jde o tu diplomatickou ochranu...
Zaslechl jsem v médiích, že člověk, který má u nás na starosti mezinárodní ochranu práv dítěte, tak řekl, že by se ty děti měly unést, že on by je unesl, kdyby byl na místě paní Michalákové. Důvod, proč jsem se do toho zapojil, je, že paní Michaláková bojuje demokratickými legálními způsoby. Diplomatická ochrana se dává v momentě, kdy nefunguje demokracie a nefungují standardně ty úřady. Pořád věřím na základě kontaktů s norskými novináři a norskými politiky, že Norsko dokáže, že je demokratickou zemí a zařídí, aby se ti sourozenci dostali zpátky k sobě. Oddělit od sebe sourozence, to je skutečně obrovský zásah. Já jsem o tom mluvil se spoustou psychologů. A doufám, že Norsko co nejdříve předá ty děti zpět i do péče matky.
Ale pokud by i přesto odmítlo Norsko nám vrátit české občany, nebylo by lepší jako poslední možnost aplikovat tu diplomatickou ochranu?
V momentě, kdy Norsko nebude reagovat, tak je potřeba diplomatickou ochranu uplatnit. Ale v tom případě si s Norskem totálně porušíme vztahy. V tom případě bych opravdu navrhoval postup, že se spojíme i s dalšími státy, které mají stejné problémy. Takové problémy nemá jenom Česká republika, ale i Slovensko, Polsko, Maďarsko či země bývalého Pobaltí, a opravdu bychom měli postupovat velmi striktně a nekompromisně vůči Norsku zvážit i otevření tohoto tématu i na půdě Rady Evropy a dalších mezinárodních institucí, protože tam už další možnost nebude fungovat. A znovu opakuji, není možné, aby se něco takového dovolovali dělat.
Já jsem právě zaznamenal, že podobný případ se stal v Norsku i nějaké indické rodině a Indie velice tvrdě zareagovala a hájila zájmy svých občanů, až Norsko ustoupilo...
Ano, to je vidět, když má někdo silnou pozici. Pamatuji si například, že jsem zažil jednání amerického velvyslance u jedné události, která se stala v Kosovu, kde byl zadržen jeden novinář, a zaznamenal jsem tvrdý, jasný, nekompromisní postup. Americké úřady stály za svým občanem. Bohužel v případě českých úřadů vidím obrovskou opatrnost.
Psali jsme:
Je kauza Michalákových ojedinělý případ? Není tady mnohem širší hrozba?
Ano. Začínáme zjišťovat, že takové případy se nedějí jenom v Norsku, ale i v Británii a dalších zemích. Nejnověji se dost medializuje i případ Finska. Juvenilní justice zasahuje hrubě do výchovy dětí. V případě Michalákových se uvádělo, že otec na děti řve. No, řve, ale když je silně nahluchlý, tak to tak je. Nevím, jestli norské úřady někdy potkaly hluchého člověka. Jedné mé známé se stalo něco podobného v Norsku na základě toho, že svému dítěti, které úmyslně shodilo jídlo na zem s tím, že ho nebude jíst, naplácala na zadek. Pak musela jít na policii a byla vyšetřována. Tam to naštěstí nakonec dopadlo dobře. Norské úřady by měly chápat, že někdy větší zvýšení hlasu či naplácání na zadek je lepší než případy typu Breivik, kdy on očividně nebyl vychováván, nebyly mu dány mantinely, a pak to skončilo, jak to skončilo.
Co naše země nejvíc potřebuje? Anketa
Neměla by se Česká republika snažit podepsat nějaké dohody či smlouvy, které by zaručovaly, že cizí státy nemohou fakticky unést a zadržovat české občany či je dávat k adopci a zbavit občanství? Tedy, když už mají ty cizí státy podezření, že dítě bylo zneužíváno, tak mají dát informaci českým úřadům, české dítě má být navráceno do České republiky, a pokud se prokáže nějaké zneužívání, tak se má dát do opatrovnictví třeba příbuzným...
Určitě by to mělo být primárním cílem. Konkrétně u případu Michalákových učitelky ve školce mluvily o zneužívání, ale to se nepotvrdilo. Je naprostý nesmysl držet ty děti odděleně. Když jsem ten případ viděl, tak tam je takové neskutečné množství porušení pravidel... Ale pokud nejsou někteří jiní rodiče schopni se o děti postarat, tak první, než dávám děti k adopci cizím lidem, tak hledám rodinné příslušníky – v České republice to tak aspoň je – kteří by se mohli o ty děti postarat. Když je například otec alkoholik, maminka je na drogách, tak se dítě dává babičce do opatrovnictví.
Tady v tomto případě norské úřady úplně přerušily kontakty s rodinou: s dědečkem a babičkou. Když jsem se bavil s norskými novináři, tak chápu, že toto je absolutně bezprecedentní. Tady je i důležité, jak to budou vnímat samotní Norové. Samotní norští novináři mi říkali, že jsou šokovaní, že rozdělili od sebe dva sourozence a ty děti přestaly mluvit česky. Sami to vnímají jako základní porušení demokratických principů. To není dobrá vizitka pro Norsko.
Neexistuje tady obecně nějaká hrozba obchodu s dětmi díky juvenilní justici? Například v Anglii sociálky mají bonusy za každé odebrané dítě, tak se jim vyplatí děti odebírat. Pěstounská péče je velmi dobře placená, je to dobrý byznys. A za další určitě lidé, kteří chtějí adoptovat dítě, si rádi bokem připlatí. Navíc na internetu jsou děti k adopci nabízeny jak v on-line obchodu: „Tady se mi líbí ta blonďatá holčička s modrýma očima, tak si ji koupím k adopci," když to řeknu takhle hnusně...
Tohle jsou věci, které v řadě těch států prověřují. Je obecně špatný ten princip, že děti jsou odebrány od rodiny a že možnost vrátit je zpátky je strašně dlouhá. Pokud jde o ty různé adopce, to nemohu komentovat, nemám s tím zkušenosti. Ale je pravda, že v principu, jak je to nastaveno, tak tam k tomu může docházet a je logické, že řada rodičů v těchto státech takto funguje.
Ale aspoň my, jako europoslanci, jsme napsali otevřený dopis norským úřadům, kde je upozorňujeme na porušování práva. K dnešnímu dni už máme podepsány čtyři desítky europoslanců napříč evropskými zeměmi a napříč politickými frakcemi. I další europoslaci vidí případ Michalákových jako kauzu, kde je porušováno i mezinárodní právo. Otevření na evropské úrovni pomůže ve vnímání toho případu. Začínají se mi nyní ozývat rodiny ze Slovenska, Polska a dalších zemí.
Ukazuje to, že tam existuje nějaká systémová chyba a že nejde o ojedinělý případ. My teď prověřujeme případ, kdy mamince jsou odebrány děti na základě stížnosti paní učitelky, že děti chodí hůře oblečené než ostatní děti. No tak samozřejmě. Pokud máte české peníze, přijdete někam, rodiče pracují v méně placených profesích, tak ty děti budou mít horší oblečení. Ale že je na tom nějaká rodina sociálně hůře, přece neznamená, že nemiluje své děti a že se o ně nemůže postarat v základních potřebách. To budou moci mít děti jenom bohatí lidé? Pak se někde říká, že děti neumí norsky. No, tak když se tam čerstvě přestěhují, tak asi norsky nebudou hned umět, že. Takže já když se odstěhuju do Norska a mé děti nebudou umět norsky, tak mi je odeberou? Toto je potřeba poměrně tvrdě začít diskutovat se severskými zeměmi a říct, že tento princip odebírání dětí a fungování jejich sociálních úřadů je pro nás naprosto nepřijatelný a nemá v civilizované a demokratické Evropě co dělat.
Občané ČR mohou posílat své finanční dary na zaplacení právníků, kteří zastupují matku dětí, Evu Michalákovou, v Norsku, na transparentní účet (zde), kam připisují i své vzkazy pro rodinu a český stát, jež si můžete veřejně přečíst.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
