Přestali Češi věřit v právo i morálku?
To si nemyslím. Jenom mají k oběma pojmům asi „opatrnější“ vztah. Doba, kdy, jak řekl Švejk, platilo, že „…když někoho vede strážník, je to těžký okamžik v životě lidským“, už dávno neplatí. Ze společnosti se vytrácí důvěra a respekt k jakýmkoliv autoritám, policii a soudy nevyjímaje.
Zhruba třetina voličů volí Andreje Babiše navzdory jeho trestnímu stíhání. Je to známka toho, že Babiš zasáhl srdce českého voliče svou politikou, nebo zavládl právní nihilismus?
Se srdcem to asi nesouvisí, ale obecná nedůvěra, že ten, kdo je trestně stíhán, opravdu spáchal něco závažného, zde asi bude. Právním nihilismem bych to zatím nenazýval. Je to součást obecné nedůvěry v to, že stát je schopen řešit společenské problémy právní cestou. V poslední době již několik právních autorit, naposledy předseda Nejvyššího správního soudu Baxa v časopisu Týden, upozornilo na to, že podmínkou akceptace práva je jeho srozumitelnost. To přirozeně neznamená, že musí právu každý rozumět natolik, že by studium práva bylo zbytečné. Ale bezpochyby to znamená, že každý musí mít snadno zjistitelnou míru nejen svých práv a povinností, ale i práv a povinností všech dalších osob a institucí, se kterými se ve společnosti setkává. A to zdaleka není, bohužel, případ České republiky…
Koneckonců, nejednoznačně skončily kauzy Nagyová i Rath, několik soudců je obviněno ze závažných přečinů...
No právě. A řada dalších s velkou mediální pozorností zahájených trestních stíhání byla soudy zastavena, mnoho zastupitelů obviněných kde z čeho bylo osvobozeno. A naopak – tam, kde zcela zjevně došlo k porušení právních předpisů (třeba zřícení mostu ve Studénce) – soudy viníky nenašly. To vše lidé vidí a k jejich důvěře v právo to jistě nepřispívá.
Psali jsme:
Nedávno jste se v článku v Lidových novinách pozastavil nad rozhodnutím Nejvyššího soudu, které umožnilo, aby v matrice narozených dětí byli zapsáni jako rodiče dva muži s tím, že to činí právo nesrozumitelným. V čem je problém?
Problémy jsou podle mého názoru dva. Jeden souvisí s tím, že soud se odvolal na právo platné v Kalifornii (kde takový zápis možný je), a přesto, že toto podle našeho práva není možné, rozhodl, že dítě i v naší české matrice musí být zapsáno stejně jako v matrice státu Kalifornie. Nějak jsem nepochopil, proč by to tak mělo být. A druhý důvod souvisí s tím, o čem jsme mluvili shora: právo má být srozumitelné. K čemuž ovšem patří i to, že obsah pojmů, které používáme, je všeobecně chápán a sdílen. Po celá staletí bylo v našich končinách obecně známo, co znamená pojem „svatba“, „manželství“ nebo „rodiče“. Já samozřejmě vůbec nic nemám proti soužití osob stejného pohlaví a plně respektuji jejich právo na hledání svého štěstí.
Část poslanců navrhuje, aby byl přijat zákon umožňující svatbu osobám stejného pohlaví...
To mne velmi zajímá a čtu tento návrh s jistými rozpaky. Obávám se, že tak jednoduché, jak si navrhovatelé představují, to není. Tím, že § 655 o. z. upravíme tak, že manželství již nebude „trvalý svazek muže a ženy“, nýbrž „svazek dvou osob“, právní vztahy účastníků zdaleka nevyřešíme. V zákoně však má kupodivu zůstat ustanovení, že „hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemné podpora a pomoc“. To se mi zdá být v rozporu s realitou. Velmi pochybuji, že hlavním účelem homosexuálních svazků má být výchova dětí, zejména když české právo neumožňuje rodičovství dvou osob stejného pohlaví, neboť to je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte, chráněným čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
Jak toto přijímá veřejnost?
Nejsem sociolog, ale vím, že většina občanů, podle mého názoru zcela správně „fandí“ kodifikovanému soužití nejen heterosexuálních, ale i homosexuálních osob. Tomu by nic bránit nemělo. V soužití přece ten problém není. Ten je v právní úpravě vztahu těchto osob, jejich právních vztahů k dětem a ke společnosti. A zde zaměňujeme rovnost za stejnost. Oba páry si mohu být rovny, ale nikdy prostě nebudou stejné, i kdyby se všelijací „ochránci“ rozkrájeli. A chceme pro naprosto odlišné vztahy a zcela odlišné skutečnosti používat v právu stejné pojmy? Měníme-li obsah zažitých pojmů, měníme i právní vědomí a činíme ho nejednoznačným. Jistě, je to možné, ale pak se nepozastavujme nad „nihilistickým“ přístupem občanů k právu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
