Zatím jsme vyčerpali z Evropské unie zhruba 700 miliard korun na dotacích. Zastánci členství v Evropské unii to považují za důkaz své pravdy, kritici členství poukazují na zbytečnost dotovaných projektů, které beztak musíme spolufinancovat. Zastánci Evropské unie též tvrdí, že je důležitý filozofický rozměr členství a jeho význam pro demokracii u nás. Odpůrci argumentují, že Evropská unie nám vnucuje svou politickou agendu a naši svobodu omezuje. Jak na tyto dohady nahlížet?
Základem by měl být nějaký prospěch evropské integrace nebo Evropské unie pro Českou republiku. Naše členství bychom měli hodnotit podle toho, v čem je pro nás přínosné a v čem není, v čem jsou rizika. Z hlediska ekonomického – a to platí od počátku evropské integrace až do současnosti – je nejpřínosnější celní unie a volný obchod mezi členskými státy. Naše ekonomika je velmi otevřená, navázaná na západní země, čili v této ekonomické oblasti můžeme dát za pravdu zastáncům integrace. Naše účast na jednotném vnitřním trhu je tím hlavním přínosem členství v Evropské unii. Na druhé straně je vnitřní trh doprovázen celou řadou opatření, která bohužel mohou omezovat členské země i ekonomické subjekty a zhoršovat jejich konkurenceschopnost, protože zatímco na začátku evropské integrace šlo hlavně o snižování ekonomických bariér, dnes je to nahrazováno čím dál větší regulací a unifikací. To je trochu jiný proces, který není úplně žádoucí.
Další rovina je evropský rozpočet. My jsme od začátku našeho členství až do současné doby z rozpočtu Evropské unie skutečně vyčerpali velké prostředky. V průměru náš čistý příjem, když odečteme naše příjmy z rozpočtu a naše příspěvky do rozpočtu Evropské unie, představuje zhruba 80 miliard korun ročně. Po roce 2020 to bude jinak, zřejmě se naše příspěvky zvýší podle návrhu, který představila Evropská komise, a zřejmě se zároveň sníží dotace, které získáváme z evropského rozpočtu. Čistý příjem by se mohl snížit z osmdesáti miliard korun ročně až na dvacet. Když ještě uvážíme, že některé projekty nemusejí být přínosné, tak finanční efekt pro nás bude de facto mizivý. Takže v něčem mají zastánci členství pravdu – hlavně volný obchod České republice pomáhá. To, že jsme v minulosti získali velké prostředky z Evropské unie, je rovněž pravda, na druhé straně se bohužel poměr přínosů a nákladů časem vyrovnával a dnes náklady bohužel čím dál více rostou hlavně kvůli regulacím a unifikačním pravidlům Evropské unie a budou i nadále růst, protože budeme získávat z Evropské unie méně prostředků.
Bude takzvaný Dublin IV krizovým momentem Evropské unie? Hrozí zničení Evropy, jak někdy slýcháme?
Vzhledem k tomu, že už i George Soros varuje, že Evropská unie je v existenční krizi a že by členské státy neměly být nuceny násilím nebo nějakým nátlakem přijímat migranty, pokud nechtějí, a zároveň migranti by neměli být nuceni žít v zemi, kde sami žít nechtějí, tak se zvedá tlak i z míst, která předtím spíše migraci do Evropy a přerozdělování migrantů mezi členskými zeměmi podporovala. Situace se mění a zvedá se tlak proti tomuto procesu. I když bude nakonec Dublin IV protlačen většinovým hlasováním Evropské unie, nakonec velká část členských zemí – odvažoval bych si tvrdit – ho nebude respektovat, takže to přispěje k dalším rozepřím a dalšímu rozvolňování Evropské unie.
Jak velký vliv na výrok a kroky George Sorose mají Maďarsko a premiér Orbán, který prohlásil, že Maďarsko absolutně žádné uprchlíky nepřijme, a dokonce se nechal slyšet, že něco v tomto smyslu zahrne do maďarské ústavy? A měli bychom se k němu přidat?
Dokonce George Soros své aktivity v Maďarsku utlumuje, stahuje své organizace z Maďarska, protože už je to pro něj také finančně nevýhodné. Jedná se o jeden kamínek v mozaice, na které on musí reagovat. Nikdo není tak mocný, i když je super bohatý a je zvyklý, že má vliv a konexe, aby mohl odolat setrvalému tlaku většího počtu členských států. Vidíme, že tlak proti politice, kterou George Soros podporoval, byl nejsoustředěnější v Maďarsku. Když se podíváme do sousedního Rakouska, tak rakouská vláda také mění pravidla, například sociální podpory pro migranty a celou migrační politiku v neprospěch migrace, takže to určitě také není voda na mlýn původním Sorosovým návrhům a představám. Také právě vznikla nová vláda v Itálii, která rovněž nemá úplně kladný vztah k migraci a předpokládá vysídlení nebo deportaci půl milionu nelegálních migrantů z Itálie. Tlak v Evropě se opravdu zvedá a aktéři, kteří podporovali bezbřehou migraci do Evropy, budou muset začít ustupovat. Díval bych se na to s lehkým optimismem. Většinou mluvím spíše o negativních tendencích v Evropské unii, ale setrvalý tlak v této oblasti už začíná mít nějaké pozitivní výstupy.
Jak jste řekl, vznikla vláda v Itálii. Jaký vztah vůči migrantům a Evropské unii nyní očekáváte?
Očekávám, že vztah mezi Itálií a orgány Evropské unie nebude dobrý, koneckonců díky tomu tyto strany v Itálii vyhrály volby. Orgány Evropské unie budou určitě vyvíjet tlak proti italské vládě, viděli jsme to už v průběhu sestavování této vlády. Taková pozice Bruselu však jen posiluje euroskeptické tendence mezi italskou veřejností, takže nakonec euroskeptická nebo lépe řečeno eurokritická vláda v Itálii vznikla. Myslím, že italská vláda bude hrát hru, aby Brusel v některých věcech Itálii ustoupil, ale hlavním problémem je italská ekonomika, která dvacet let neroste. Jediné, co roste, je italský vládní dluh, což není udržitelná situace. Z ekonomického hlediska se ukazuje, že euro není pro Itálii vhodná měna od začátku vzniku eurozóny a zároveň problém migrace vytváří obrovský bezpečnostní problém. Italská vláda bude pod tlakem Bruselu, ale Itálie je mnohem větší než Řecko, takže nakonec – i když pod tlakem – se bude snažit prosazovat svoji politiku.
Psali jsme:
Probrala se Evropská unie v situaci kolem migrace? Několikrát jste říkal, že se potřebuje probudit. Jak moc se tedy probrala?
Evropská unie jako taková se moc neprobrala, protože pokud se dějí nějaké účinné kroky, je to spíše na úrovni členských států a Evropská unie je spíše tlačena do pozice nedělat nic. Čili jde o to, že Evropská unie by stále ve své politice pokračovala, ale protože se zvyšuje počet členských států, které na její politiku nereagují nebo ji nepodporují, tak když něco udělá, členské státy to buď neschválí, nebo se o tom stále jedná a rozhodnutí se oddaluje. Navíc příští rok jsou volby do Evropského parlamentu. Z hlediska Bruselu hrozí, že významně posílí strany, které mají kritický pohled na Evropskou unii a její současné fungování. Přitom od složení Evropského parlamentu se odvíjí složení budoucí Evropské komise. Víme, jak bude složena za jeden a půl roku Evropská komise? Mohou v ní být úplně jiní političtí představitelé jiných názorových proudů a mohou Evropskou unii reformovat do nějaké úplně nové podoby.
Jak do vztahů Evropské unie zasáhly celá kauza novičok a pokus o zabití agenta Skripala? A jak hodnotíte jednotlivé státy Evropské unie, které se přidaly, či nepřidaly k vyhoštění ruských diplomatů jako reakci na tuto událost?
Ukázalo se, že tato kauza opět nepřispěla k jednotě Evropské unie, protože to bylo zhruba půl na půl. Polovina členských států vyhostila některé ruské diplomaty a druhá polovina států neučinila žádnou akci a žádné diplomaty nevyhostila. Státy Evropské unie nedospěly k jednotnému názoru, přestože mají mít společnou zahraniční a bezpečností politiku. Opět nedokázaly dosáhnout společné pozice. Dokonce Rakousko přímo sdělilo, že bez ohledu na výsledek vyšetřování, kdo je původcem takzvaného útoku novičokem, nebude vyhošťovat ruské diplomaty. I kdyby se ukázalo, že za tím stojí Rusko, tak by Rakousko ruské diplomaty nevyhostilo, protože podle jeho názoru je třeba zachovat všechny komunikační kanály s Ruskem pro zachování nějaké formy spolupráce. Opravdu tato kauza určitě neposílila jednotu uvnitř Evropské unie, naopak vytvořila nějakou další spornou linii nebo dělicí čáru mezi členskými státy.
Na jakou stranu se v kauze novičok kloníte vy?
Ti starší odborníci, kteří už nemusejí dělat kariéru, se spíše kloní k názoru, že to byla zpravodajská hra britské strany. Pro mne je vždy přijatelnější názor lidí, kterým už o nic nejde, z mého hlediska mají větší validitu. Já nemohu ověřit pravdivost těch informací, ale v tomto případě, když si vezmu zprávy z března, kdy k útoku došlo, že do několika dnů měli být oba mrtví nebo s trvalými následky, že jde o nejhorší nervově paralytickou látku, jakou svět zná, a dnes obě zasažené osoby běhají živé a zdravé bez trvalých následků, to je skutečně velmi pozoruhodná věc.
Nejen tato kauza ukazuje, že jsme terčem propagandy z různých stran. Jak dobře se vede propagandě u nás? Ať už té ruské, nebo západní a podobně? A komu to podle vás jde lépe?
Všechny velké země, všechny vlivné země v historii provozovaly propagandu a bylo to tak vždy. Takže tvářit se dnes, že jedna země na Východě dělá propagandu a ostatní nikoliv, je opravdu naivní. Země se snaží přinejmenším interpretovat události ze svého pohledu a dávat tomu kontext, který je pro daný stát pozitivní. V tuto chvíli ti, kdo poukazují na to, že propaganda se vede pouze ze strany Ruska, to mají poněkud obtížné, protože se v některých oblastech dostávají do paradoxních situací. Například když Spojené státy vypověděly íránskou dohodu o jaderných zbraních, Rusko ji nevypovědělo a evropské země rovněž nesouhlasí s vypovězením íránské dohody. Nebo když izraelský premiér byl na oslavách dne vítězství v Rusku, tedy na oslavách dne ukončení druhé světové války. Také nelze kvůli tomu izraelského premiéra nazývat Putinovým agentem a podobně.
Spolupráce mezi řadou západních zemí a Ruskem pokračuje navzdory sankcím a veškeré nepřátelské rétorice. Německo pořád chce postavit plynovod společně s Ruskem, od toho neustoupilo, nově Bulharsko by chtělo normalizovat alespoň částečně vztahy s Ruskem, které byly narušeny odvoláním vybudování plynovodu Jižní proud. Reálný vývoj je takový, že propagandu dělají všechny strany, samozřejmě v našich podmínkách mainstreamová média poukazují na jednu stranu propagandy, ale já si myslím, že ta západní propaganda je taková nešťastná. Odborníci říkají, že Rusům šla propaganda vždy lépe, a já si myslím, že jim jde lépe i dnes. Nehodnotím, zda je to dobře, nebo špatně.
A co propaganda Evropské unie?
Tím, že žijeme uvnitř Evropské unie, můžeme důsledky evropských politik, evropského rozhodování nebo evropské nemohoucnosti pociťovat na vlastní kůži. Propaganda Evropské unie účinná příliš není a volby v členských státech to potvrzují. Aby si třetí největší země eurozóny vytvořila vládu, která je opravdu velmi kritická vůči Evropské unii a kde je do křesla ministra pro záležitosti Evropské unie jmenován jeden z největších euroskeptiků v zemi, je opravdu výkon a důkaz, že propaganda Evropské unie nefunguje.
Domníváte se, že Češi jsou na propagandu více hákliví než ostatní státy právě kvůli tomu, co si prožili v dobách komunismu?
Ano, v České republice jsme stále zvyklí číst mezi řádky a ještě se to předává mezigeneračně, a nejen kvůli komunismu. Historicky je to zakořeněno ještě více, jsme citliví vůči snaze vnutit nám nějakou pozici silou, protože jsme v historii byli většinou ovládáni nějakou mocností a na to jsme velmi alergičtí. Opravdu setrvalé vykreslování nějaké strany jako nepřítele a druhé jako jediné správné u nás nemá příliš velkou naději na úspěch. Část obyvatel tomu sice podlehne, ale většina je vůči tomu imunní.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
