Přesto, že otevření hranic a jízdu prvního mezistátního vlaku v prosinci roku 2006 doprovázela velká sláva, začaly nové česko - polské spoje sklízet kritiku už nedlouho po svém zavedení. „Nápad je to dobrý, ale vzhledem k fantastické jízdní době se není čemu divit, že vagóny jsou bez lidí. Dojet necelých devadesát kilometrů spěšným vlakem za tři hodiny a padesát minut vyžaduje notnou dávku trpělivosti i pro zkušeného železničního cestovatele," vidí důvod krachu mezistátních spojů jasně Petr Svoboda, někdejší zaměstnanec drah a dnes amatérský milovník železnice. Problém je dle jeho názoru na polské straně hranice, kde vlaky zastavují zbytečně v každé sebemenší zastávce, ve stanici Glucholazy se dokonce mění lokomotiva, což znamená další zdržení.

90 km za 4 hodiny