Co týden dal, Debata, V pravé poledne, Naostro, Špona, Otázky Václava Moravce. Sedm čili sedm dní, Sedmička. Nedělní partie. To je jen část nejznámějších diskusních pořadů zaměřených na politická témata, které se na českých televizích vystřídaly od začátku devadesátých let.
A odborníci oslovení serverem ParlamentniListy.cz se shodují, že srovnávat je lze jen obtížně.
"Na to se těžko odpovídá. Je to jako byste po mně chtěl srovnání, jak se oralo za Rakouska, v 50. letech s traktorem ze Sovětského svazu a jak se orá s dnešní mechanizací," říká Petr Žantovský z Univerzity J. A. Komenského.
"Ty pořady vypovídají o náladě doby. Vezměte si, jak vypadaly televizní debaty v první polovině devadesátých let. Špatně ostříhaní a ne úplně dobře oblečení pánové sedící na sektorových křesílkách na pozadí s jakýmisi záclonami s - pan Černý promine - obézním moderátorem. A vše bylo zaměřeno na obsah. Podstatné bylo, co si vystupující u toho říkali, a ne jak vypadali," dodává pak.
Dnes je podle Žantovského mnohem podstatnější forma. To, jak vypadá moderátor, jak vypadají hosté. Jak na sebe artikulují, jak se na sebe tváří. "Je to mnohem větší divadlo, než to bylo. A je to obraz toho, kam se posunula daná profese."
Křičí na sebe jako u piva
V první polovině devadesátých let převládala podle Žantovského ve společnosti pozitivní nálada, a to se projevovalo i v politických diskusích.
"Když vedle sebe seděli Lux, Kalvoda, Dlouhý i nějaký člověk levicového zaměření, nemuseli se sice shodnout, ale mluvili na sebe jako akademicky vzdělaní intelektuálové. Dnes po sobě v diskusích šéfové stran křičí jako chlapi u piva," uvádí Žantovský.
Tuzemské televizní diskuse navíc podle něho nemají tak kvalitní moderátory jako respektované zahraniční televizní stanice.
"Lidé jako Oprah Winfrey nebo Larry King ten formát řadu let nemění, protože sami sobě vytvořili žánr. U nás bohužel tyto zásadní pořady vedou novináři často s povšechným přehledem a ne vždy jde o dominantní osobnosti, které jsou schopny dělat svým hostům rovnocenného partnera."
Nejlepší podle Žantovského: Bobošíková
Žantovský by se nezlobil, kdyby v českých televizích politických diskusí ubylo.
"Naposledy se mi líbilo, když tyto pořady dělala Jana Bobošíková. Při všem vědomí jejího kontroverzního, často i možná agresivního vystupování, šlo o perfektně připravenou moderátorku s perfektní strukturou své image. Prostě byla to železná dáma, která své hosty podrobovala určité intelektuální tortuře. Žádný další moderátor tohoto typu už se neobjevil," dodává pak.
Dvořáková: Moravec či Železný jsou naše špička
Politoložka Vladimíra Dvořáková z VŠE má na aktuální televizní produkci v oblasti politických diskusí kladnější názor.
"Například v současných nedělních Otázkách Václava Moravce osobně vnímám větší šíři záběru než tomu bylo v debatách v devadesátých letech. Díky pokračování diskusí na ČT 24 se lze dotknout i méně politizovaných témat," říká.
Srovnání je sice podle ní komplikované, ale když má jmenovat, nebrání se dvojici jmen.
"Václav Moravec či Jakub Železný. Oba mají velmi dobře vytvořený profesionální přístup s maximální snahou o objektivitu. Dokáží relativně složitá témata přehledně pojmout a zároveň upozornit na jejich důležitost," chválí dvojici moderátorů České televize Dvořáková.
Přiznává naopak, že na pořady moderované Otakarem Černým Co týden dal a Debata se tak ráda nedívala.
Chybí odborníci a více spolupracovníků
Když má shrnout, co jí na současných diskusních pořadech nejvíc vadí, uvádí dvě věci.
"Televize málo využívají expertů. O složitých, kontroverzních tématech u nás jen málokdy diskutují odborníci. U nás, i když přijde na interpretaci historie, tu máme politiky, kteří nám budou říkat, jak na to. S tím souvisí, že diskuse bývají zbytečně zjednodušené a vyhrocené," poznamenává Dvořáková.
"A druhý problém je ten, že v podobných pořadech v BBC má kolem sebe moderátor tým sedmdesáti lidí, kteří mu provádějí rešerše, výpisky, dostanou ho přesně do obrazu. Pak samozřejmě i diskuse snázeji zasahuje do hlubších souvislostí."
"Odborné zázemí je v tomto smyslu v západních zemích větší než u nás a je tedy mnohem větší šance toto pracovní vypětí nějak rozumně přežít bez pocitu vyhoření či vyčerpání," dodává politoložka.
Čtěte také:
Fotogalerie:
Foto: Hans Štembera
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ol
