Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, mám tu čest jménem vlády předložit návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2011.
Dovolte nejprve několik slov, protože to je první návrh rozpočtu, který reflektuje rozpočtovou politiku vlády, ke které se vláda zavázala. Dovolil bych si rozdělit naše snažení do tří časových priorit, nikoliv věcných, ale tří časových priorit vzhledem k časové tísni, ve které vláda byla, když se 9. srpna ujala svého mandátu. Označuji je jako etapa nula, etapa jedna a etapa dvě.
Etapou nula rozumíme situaci, když jsme převzali ve druhé polovině roku mandát a zjistili jsme, že neučiníme-li žádné aktivní opatření, bude deficit na konci tohoto roku, deficit za rok 2010, vyšší zhruba o půl procentního bodu, tedy zhruba o 30 mld., než oněch 163 miliard korun, 5,3 % HDP, které schválila Poslanecká sněmovna v roce 2009.
Vláda se nehodlala smířit s tím, že v prvním roce jejího vládnutí bude překročen výrazným způsobem deficit, a zavázala 28 mld. výdajů v jednotlivých kapitolách státního rozpočtu. Tímto aktivním opatřením na výdajové straně jsme dosáhli toho, že jsem přesvědčen, že deficit v letošním roce skutečně nebude překročen a že bude oněch plánovaných 5,3 % HDP.
Etapa jedna byla potom příprava rozpočtu na rok 2011, pro kterou vláda měla necelé dva měsíce. Kdybychom neučinili žádné aktivní opatření a připustili bychom autonomní vývoj příjmů i výdajů veřejných rozpočtů, jak byly nastaveny z roku 2009, byl by výsledný deficit v roce 2011 zhruba 6,6 % HDP a vysoce by překračoval 200 mld. Kč.
Vláda se rozhodla aktivními opatřeními na příjmové i výdajové straně snížit takto autonomně cílený deficit o dva procentní body, cílíme na celkových 4,6 %, což umožňuje v rámci segmentu veřejných financí, kterým je státní rozpočet, deficit ne větší než 135 mld Kč, protože další deficity jsou dosahovány v mimorozpočtových fondech, a to zejména ve fondu životního prostředí v důsledku prodeje emisních povolenek.
Pochopitelně, během dvou měsíců, které vláda na přípravu měla, neměla šanci učinit jiné změny na výdajové straně, než změny parametrické, a to jak exekutivní, kde pravděpodobně největším zásahem je zásah do mzdových nákladů v rozpočtové sféře, tak samozřejmě změny legislativní, protože bez legislativních změn oněch zákonů, o kterých tady včera i dnes byla řeč, bychom nebyli schopni snížit deficit o více než 70 mld. Kč, nicméně jsou to i v legislativě změny nikoliv systémové, ale parametrické.
Během dvou měsíců, mají-li tyto zákony nabýt účinnosti k 1. 1. 2011, nebylo možné ani zpracovat, ani projednat /tím méně by to bylo možné projednat v Poslanecké sněmovně/ zásadní změny systémů. Vláda tedy navrhuje ve stávajících systémech, které převzala od minulých vlád a minulých parlamentů, parametrické změny, nikoliv změny systémové. To je ona etapa jedna - parametrické změny ve stávajících systémech.
Etapou dvě budou rozpočty let 2012 a dále a prostorem pro předkládání a projednávání změn rozpočtové legislativy bude rok 2011, a bude to tedy rok, kdy budeme v rámci etapy dvě projednávat už nikoliv parametrické, ale zásadní systémové změny, a to zejména změny stávajících ekonomicko-sociálních systémů, jako je penzijní systém, systém veřejného zdravotního pojištění, systém sociálních dávek a nepochybně také nová daňová legislativa u přímých odvodů.
Pokud bych měl říci jednu společnou větu, která musí charakterizovat všechny tyto systémové změny, tak bych si dovolil říci větu "více individuální odpovědnosti všech účastníků systému". To pak bude etapou dvě, kterou - jsme přesvědčeni - dosáhneme trajektorie snižování veřejných rozpočtů, tak, jak tady již popsal pan premiér, 3,5 % v roce 2012, 2,9 % v roce 2013, až k vyrovnaným rozpočtům pro rok 2016.
Tolik tedy základní věty k současné i předpokládané rozpočtové politice vlády.
Nyní dovolte, abych pokud možno co nejstručněji okomentoval předlohu, kterou máte před sebou. Příjmy státního rozpočtu samozřejmě vycházejí z jakéhosi odhadu, je to jakýsi odhad, model vývoje ekonomiky pro rok 2011, a predikce vychází z červencové predikce analytického útvaru Ministerstva financí.
Za předpokladu, že v realitě bude predikce o něco příznivější pro příjmy státního rozpočtu, pak o něco vyšší než plánované příjmy budou použity na nižší než plánovaný deficit, nebudou zapojovány do výdajů. V případě, že by ona predikce byla přece jen mírně optimistická a reálné příjmy by byly o něco málo nižší než plánuje návrh zákona, pak vláda nepochybně učiní aktivní opatření na výdajové straně, aby onen základní plánovaný parametr, tedy saldo státního rozpočtu 135 mld. Kč nebyl překročen.
Dovolte tedy, abych konstatoval, že celkové příjmy plánujeme ve výši 1 bilión 44 miliard korun, výdaje pak ve výši 1 bilión 179 miliard korun a deficit státního rozpočtu je plánován ve výši 135 miliard korun.
Rovněž navrhujeme způsob, jak tento deficit pokrýt emisí státních dluhopisů. /Pane poslanče Vidíme?/ (Poslanec Vidím ruší telefonováním.) Emisí státních dluhopisů plánujeme pokrýt 131,6 mld. korun /děkuji vám mnohokrát/, dlouhodobými úvěry potom 5,5 mld. Kč a operací na účtech státních finančních aktiv vykompenzujeme 2,1 mld. Kč.
Jak už jsem řekl ve své úvodní řeči, celková výše deficitu veřejných rozpočtů je pak cílena na 4,6 % v metodice ESA 95.
Příjmy z daní a poplatků - dovolíte-li, abych se teď trochu přidržel příjmové strany bilance - odhadujeme ve výši 31,5 (?) mld. Kč, což oproti skutečnosti roku 2010 je předpokládaný nárůst zhruba o 9 mld. Kč. Příjmy z pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti pak rozpočtujeme ve výši 373,3 mld. Kč.
A návrh z příjmů z pojistného předjímá tedy jejich předpokládané navýšení z titulu změn zákona o pojistném v celkové částce 12,9 miliardy korun. Jedná se v tomto případě o přínos legislativních opatření, která byla původně přijata přechodně pro rok 2010, nicméně jako součást nezbytných parametrických změn, které vláda navrhuje Poslanecké sněmovně - je navrhujeme zakotvit i do právního řádu i pro rok 2011.
Největší část z inkasa pojistného na sociální zabezpečení, tedy 331,8 miliard korun je určena na důchodové pojištění. Porovnáme-li tyto příjmy s předpokládanými rozpočtovými výdaji na důchody a na výkon důchodové služby, vyplývá, že výdaje důchodového systému překračují příjmy zhruba o 39,4 miliardy korun, tedy deficit na důchodovém účtu, který budeme muset vykrýt z jiných zdrojů, dosahuje téměř 40 miliard. Příjmy z rozpočtu Evropské unie jsou v rozpočtu zahrnuty ve výši 117,1 miliardy korun. Jedná se zejména o předpokládané příjmy ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti na realizace společných programů v rámci programovacího období 2007 a 2013 a příjmy, které jsou určeny na realizaci opatření v rámci společné zemědělské politiky.
Nyní dovolte několik slov k hlavním agregovaným výdajům výdajové strany bilance. Celkové výdaje státního rozpočtu na rok 2011 jsou stanoveny ve výši 1,179 miliard korun, což oproti schválenému rozpočtu roku 2010 představuje meziroční pokles o 5,9 miliardy. Dovolte, abych tuto chvíli označil za mírně historickou, protože je to poprvé za existence České republiky, kdy výdaje klesají v nominální hodnotě oproti výdajům roku předcházejícího. Ještě nikdy taková situace nebyla.
Na výdajové straně rozpočtu patří k nejsledovanějším agregacím celkové mandatorní výdaje státního rozpočtu. Pro rok 2011 jsou rozpočtovány ve výši 681 miliard korun a tvoří tak 57,8 % celkových výdajů státního rozpočtu. Zdá-li se vám toto číslo příliš nízké vzhledem k velmi často medializovaným číslům, které se pohybují kolem 80 %, je to proto, že těchto 57,8 % se týká výlučně skutečně mandatorních výdajů, které předurčuje zákon, nikoliv takzvaných kvazimandatorních výdajů, které jsou bohužel stejným strukturálním problémem státního rozpočtu jako výdaje mandatorní, ale nejsou, a mají stejný charakter, ale nejsou předepisovány zákonem. Pokud bychom k tomu přidali ještě mzdové náklady a další kvazimandatorní výdaje, pohybujeme se skutečně přes 80 % výdajů státního rozpočtu.
Přes veškeré úsilí, které vláda věnovala výdajové straně a mandatorním výdajům, znamená toto číslo meziroční nárůst mandatorních výdajů o 2,7 % celkových výdajů. Tedy ten strukturální problém zůstává a jsme povinni ho řešit dalšími systémovými reformami. Z této částky mandatorních výdajů pak 80 % připadá na mandatorní sociální výdaje. Z nich největší položkou je samozřejmě výdaje na důchody, které jsou rozpočtovány ve výši 364 miliardy korun a znamená to nárůst o 16,7 oproti roku 2010. Těch 16,7 je složeno z 12,9 miliard, které představuje valorizace, kterou již vláda schválila v oné výši 371 korun průměrného navýšení důchodů a zbytek je způsobeno nominálním přírůstek starobních důchodců. Toto číslo se také rovněž každý rok zvyšuje.
Výdaje na dávky nemocenského pojištění jsou rozpočtovány ve výši 21,9 miliard korun, což v tomto případě znamená další pozitivní pokles oproti letem předcházejícím.
Výdaje na dávky státní sociální podpory jsou odhadovány ve výši 38,3 miliard korun, přičemž meziročně proti očekávaným výdajům v roce 2010 odhad těchto výdajů klesá o 3 miliardy. V návrhu výdajů na rok 2011 je v souladu s úspornými záměry vyloučen sociální příspěvek a výdaj na porodné je výrazným způsobem omezen. Výdaje na příspěvek na péči v sociálních službách se pro rok 2011 předpokládají ve výši 17,8 miliardy korun - v této částce je obsaženo i přehodnocení výše příspěvku v 1. stupni závislosti s předpokládanou účinností k 1.1.2011.
Výdaje na dávky pomoci v hmotné nouzi se uvažují ve výši 7,1 miliardy korun, výdaje a aktivní politiku zaměstnanosti jsou rozpočtovány ve výši 3 miliard korun, ovšem tady upozorňuji, že to je bez prostředků z Evropské unie, zejména tedy z Fondu solidarity, faktické výdaje budou mnohem větší, ale už bez nároku na deficit. Na platbu státu do systému zdravotního pojištění jsou rozpočtovány prostředky v objemu necelých 53 miliard korun. Tedy za každého svého, v uvozovkách svého, pojištěnce zaplatí stát 723 korun na osobu a měsíc. Dohromady je to 53 miliard, které státní rozpočet zaplatí do systému veřejného zdravotního pojištění.
Výdaje na platy a ostatní platby za provedenou práci rozpočtované v organizačních složkách státu a mzdové náklady příspěvkových organizací jsou pro rok 2011 rozpočtovány v objemu 127,7 miliard korun a tak jako jsem říkal, že toto je rozpočet, který poprvé v historii má nižší výdaje oproti roku předcházejícímu, i toto je poprvé v historii, kdy výdaje na platby a platby za ostatní provedenou práci jsou nižší oproti roku předcházejícímu.
Výdaje na výzkum, vývoj a inovace jsou zahrnuty v celkovém objemu 28,9 miliard korun, to je včetně zdrojů z Evropské unie, a u této položky dovolte, abych zdůraznil, že výdaje státního rozpočtu na vědu a výzkum jsou jedinou agregovanou výdajovou položkou, kterou vláda nesnižuje. Výdaje na vědu a výzkum jsme uchovali ve výši roku 2010.
Vládní rozpočtová rezerva je rozpočtována v minimální výši, kterou ukládá zákon 218/2000 o rozpočtových pravidlech republiky, ukládá rozpočtovat minimálně 0,3 % navrhovaných výdajů státního rozpočtu, což v tomto případě je 3,5 miliard korun.
Státní dluh, jehož očekávaná výše koncem roku 2010, já ji předpokládám někde na horizontu 1 bilión 346...347 miliard korun, dosáhne na konci roku 2011 hodnoty 1 bilión 482,5 miliardy korun a vzroste tak o 10 %.
Podíl státního dluhu na hrubém domácím produktu by měl ke konci roku 2011 činit 38,9 %. Pohlédnuto statickým pohledem je 38,9 % stále relativně nízká hodnota zadlužení a ono absolutní číslo nás nemusí děsit. Nicméně, zdůrazňuji, že sklenice může být poloprázdná nebo poloplná a že to, co je nejdůležitější, jsou trendy. A bohužel - strukturální problém českých veřejných rozpočtů je v takové situaci, že bez velmi aktivního a zásadního řešení bychom oním trendem z té poloplné sklenice udělali brzy sklenici přetékající. Řeknu to ještě jinak. Kdybychom dnes měli výši zadlužení přesahující maastrichtské kritérium 60 %, ale měli vyrovnanou bilanci veřejných rozpočtů a neměli strukturální problém, pokládal bych české veřejné rozpočty za zdravější než v situaci, kdy máme celkový dluh ve výši 40 %, ale máme obrovský strukturální problém s velmi negativním trendem zvyšování zadluženosti, nebudeme-li ho urychleně řešit.
Státní rozpočet na rok 2011 je jedním ze zásadních pilířů střednědobého rozpočtového plánování. Dovolte mi proto krátce shrnout i základní charakteristiky dokumentů střednědobého plánování, kde - jak již jsem uvedl - pro rok 2012 jsou navrženy výdaje centrální vlády ve výši 1 bil. 142,3 mld. korun a výdaje státních fondů ve výši 63,6 mld. korun, čímž cílíme na deficit veřejných rozpočtů ve výši 3,5 %. Střednědobý výdajový rámec navržený pro rok 2013 pak předpokládá výdaje 1 bil. 166,6 mld. korun, přičemž na státní rozpočet připadá 1 bil. 113,5 mld. korun a na státní fondy 53,1 mld. korun. V roce 2013 pak cílíme na deficit 2,9 %.
Děkuji vám, vážené dámy, vážení pánové, že jste tomu logicky ne příliš záživnému a čísly přeplněnému úvodnímu slovu věnovali pozornost, a dovoluji si požádat, abyste návrh státního rozpočtu podpořili a schválili na konci diskuse jeho základní parametry - příjmy, výdaje, saldo, vztahy na místní rozpočty - a propustili jej tak do druhého čtení. Děkuji za pozornost. (Potlesk pravice.)
Více:
Nečas: Čelíme tímto rozpočtem důsledkům ekonomické krize
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
