Hned úvodem bych ráda zdůraznila, že již nejsem členkou ČSSD. Přesto bych se ráda v krátkosti zamyslela nad tématem, které se mne svým způsobem stále tak trochu týká. Je jím nastávající volba místopředsedkyně ČSSD. Zážitek, který mně, osobně, před dvěma lety zanechal na duši hlubokou jizvu a na tváři pár prvních vrásek. Zážitek, který mne naučil nevěřit téměř nikomu. Zážitek, který mne dokonce naučil nenávidět. Ano, nenávidět. Nenávidět lidské vlastnosti, jako je bezcharakternost, pokytectví a malost. Nikdy jsem si nemyslela, že jsem takových pocitů ve vztahu k lidským bytostem schopna. Až do dubna 2009. Zážitek, v jehož konečném důsledku jsem raději zvolila dobrovolný odchod z ČSSD.
Ale o tom dnešní blog není.
Je o tom, že ČSSD je, zdá se, v otázce volby místopředsedkyně nepoučitelná...
Začalo to slibně:
Pár prvních zpráv v tisku o nadcházející volbě, krátké resumé předchozích neúspěšných pokusů, pár linků na starší články o tématu.
Zajímavě znějících šest (nikoliv jedno či dvacet) jmen. Většina kandidátek ve stranickém ohledu velice erudovaná. Profesionální funkcionářky. Nádhera. Situace, vzbuzující opatrný optimismus. Nad faktem, že věkový průměr kandidátek představuje zhruba 50 let, a ani jedné není pod 40, lehce přimhouříme oko, potřebujeme přece ŽENU ZKUŠENOU, kterou jen tak něco nerozhází. Zejména Vlasta Bohdalová je razancí, sobě vlastní, přímo pověstná.
Potud vše v pořádku.
Avšak prohlášení Zdeňka Škromacha do tisku, že tentokrát to určitě dopadne,"tentokrát prý určitě NĚKOHO (rozuměj: jedno, koho?) zvolí", vážně nahlodalo mé přesvědčení, že záležitost se ubírá správným směrem.
Ještě více jsem začala pochybovat po včerejším smutečním setkání přátel a obdivovatelů Arnošta Lustiga na Novém židovském hřbitově, kterého jsme se s manželem zúčastnili, a kde jsem měla možnost, tak trochu o zákulisí připravované volby pohovořit s jednou nejmenovanou milou a zkušenou stranickou "matadorkou"...
(Raději naprosto pominu fakt, že ČSSD, na rozdíl od jiných stran, vlády a prezidenta stávajícího i minulého, na rozloučení s AL nevyslala žádného svého oficiálního zástupce, ba ani žádnou depeši s pár vřelými a milými slovy, která by si Arnošt Lustig, jako "spisovatel holokaustu" od sociální demokracie jistě zasloužil- to sem teď nepatří. O tom až jindy...)
Prohlášení, které však celou letošní volbu místopředsedkyně ČSSD již dopředu poslalo mediálně, lidově řečeno, "do kopru" , však vyšlo z úst, jak jinak, předsedkyně sociálně demokratických žen, Jindřišky Maršové. Delegáti budou prý volit POVINNĚ, VŠICHNI, A TAK DLOUHO, DOKUD JEDNU Z DEVÍTI (víc kandidátek prý nebude povoleno(!), nezvolí. A dokud ji nezvolí, nepůjdou prostě spát. Pravděpodobně by jim v odchodu ze sálu zabránila vlastním tělem.
V této situaci mne napadá jen ono známé rčení: Chtěli jsme to nejlepší, ale dopadlo to jako vždycky.
Dále čtěte:
ČSSD musí zvolit ženu do vedení. A dámy si to ohlídají
ČSSD chybí ženský element na všech úrovních, tvrdí Maršová
Role Paroubkové není jasná, říká šéfka sociálních demokratek
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Borůvková
