Vyvadil (ČSNS 2005): Strana ČSNS 2005 a ČSSD - Rozpory či soulad | ParlamentniListy.cz

V souvislosti s mým návratem k národním socialistům, jejichž jsem byl před 21 lety předsedou (pravda pod názvem Československá strana socialistická) a zejména s nejrůznějšími úvahami, kam zamíří Petra a zejména Jiří Paroubkovi se rozproudila pro nás mimořádně zajímavá diskuze o ČSNS 2005. Otevřeně řečeno, 10 posledních let nebyl o tuto stranu takový zájem jako v posledním týdnu a je třeba Jirkovi a Petře Paroubkovým poděkovat.

Sám jsem býval kdysi skeptický k možnostem vzniku či obnově nových politických subjektů. Volby do Poslanecké sněmovny v minulém roce však ukázaly, že doba se změnila. Nové strany - pravicový jestřáb TOP 09 a pravicově populistické VV ukázaly, že je-li společenská poptávka, nastává i zdánlivě nemožné: vznik nových subjektů. Postup je jednoduchý: Je zapotřebí, aby se do čela těchto nových či obnovujících stran postavily mediálně známé osobnosti. Čím známější, tím lépe. Ale nemusí jich býti moc. Stačí někdy i jeden. VV přišla s mediálním komentátorem Radkem Johnem (nikoho jiného jsem v té době neznal), TOP 09 se Schwarzenbergem a Kalouskem a bohatě to stačilo. A pak už jen přifařit jednu základní myšlenku. TOP 09 přišla s nejtvrdší filosofií rozpočtových úspor, VV s bojem proti politickým dinosaurům. A triumfální úspěch se dostavil. Vznikla nejsilnější pravicová koalice v novodobých dějinách. To, že ovšem byla od počátku založena na hlubokých rozporech a vzájemném soupeřením vedoucí k hádkám, útokům či podrazům je věc jiná.
Právě rozhádannost zákonitě vedla k tomu, že nesouhlas většiny obyvatelstva se automaticky přelil v podporu ČSSD. Spor se vede jen v zásadě o to, zda platí čísla 24% či 31%. Ani to ovšem v tuto chvíli podstatné.

Podstatné je cosi jiného. I kdyby ČSSD nakrásně měla kolem 30 %, nemá s kým jít do rozumné koalice. S komunisty to nelze - jsou stranou, která vzlyká nad hrobem komunistického diktátora Klementa Gottwalda, který se již za první republiky netajil tím, že se chodí učit do Moskvy, jak buržoustům zakroutit krkem. Později tak činil nejen buržoustům ale i inteligentní a přesvědčené socialistce - ženě JUDr. Miladě Horákové z tehdejší nejsilnější demokratické strany (samozřejmě ČSNS), aby svou bestialitu symbolicky završil popravou svého vlastního generálního tajemníka. Příkladný muž a soudružka poslankyně Semelová nám to taky jasně vysvětlila a ocenila udatné pohraničníky, kteří sem tam zastřelili nějakého poblouzněnce, který chtěl přes kopečky opustit tento ráj na zemi.

Pokud by se proto ČSSD s KSČM zapletla do jakékoliv formy koalice, veřejné mínění včetně médií ji jednoduše smete a bude mít utrum na roky dopředu. A právem.

Zůstává možnost koalice ČSSD s nějakou pravicovou stranou. Taková možnost se ovšem ČSSD neotevře. Podle předpokladu budou všechny tři stávající strany koalice střední velikosti. Na spojení ČSSD s jednou z nich to bude málo, při spojení se dvěma z nich (např. VV+ODS) by už ČSSD ztratila obrazně i doslova svou duši.

Takže...

ČSSD, ve které jsem strávil mnoho dobrého (čas od času i zlého), působil jako poslanec či senátor a získal mnoho zkušeností, má velkou pravděpodobnost stát se pomyslným vítězem voleb. Ale i to nemusí - jak známo- znamenat nic.

Mnozí se mě začínají ptát, proč tedy národní socialisté a jaký mají vůbec smysl a jaký je její vztah k ČSSD.

Řekl bych to takto: spojuje nás mnoho v boji o uchování moderního pružného sociálního státu. Rozhodně nebudeme jako Zemanovci pátou kolonou pravice a rozhodně se neprosazujeme proto, abychom poškodili ČSSD (což není v rozporu, že ji pravděpodobně nějaké ty hlasy odebereme, stejně jako komunistům a hochštaplerským VV).

Kriticky však vnímáme tyto stránky ČSSD:

1. ČSSD neuvěřitelně zpanštěla. Když poslouchám Luboše Zaorálka, který se zajíká nad erozí sociálního státu, zuří nad neoliberalismem a v posledních patnácti letech neudělá krok bez jedné ze svých dvou limuzín, je to nevkusné. Vidím-li hejtmany, jak zase svým stranickým příznivcům přihazují veřejné zakázky, jak si staví penziony, které z fotografie na dálku koštuji minimálně na 50 miliónů, a ke kterým se obyčejní lidé nedostanou, vím, že alespoň mírně je třeba ČSSD vyprášit kožich

2. ČSSD neuvěřitelně vyměkla. Sleduji-li úzkostlivou debatu na téma důchodové reformy, která s ohledem na Slovensko, Maďarsko, Argentinu atd. atd. je zcela absurdní a přátelé Michal i Slávek vážně pokyvují, ale zásadně vylučují jediné správné řešení, tj. znárodnění těchto privátních fondů a převod vložených částek zpět na důchodový účet po převzetí vládní odpovědnosti. Pak nevím, od čeho si hrají na opozici. Čekat 30 let na cosi, co teprve tehdy bude vypláceno a 30 let zcela bezdůvodně naplňovat penzijní fondy, které logicky mohou prostředky, tak jako téměř vše v České republice, vytunelovat, či nějaká vláda zcela nezávislá na dnešní politické reprezentaci vyvlastnit, je absurdní.

3. ČSSD zaujímá naivistické postoje k Evropské unii. Až fanatické nadšení pro Brusel, schvalování celé té byrokratické mašinérie je něco nepředstavitelného. Nechápu, proč byly zařízeny evropská diplomatická služba s 6 500 zaměstnanci za desetitisícové či statisícové platy v eurech. K čemu diplomacie EU, když ani její ministryni nikdo nemůže brát vážně. Neuvěřitelné plýtvání v době krize. K čemu prezident EU? Nějak tam poposedává, nosí si svá akta a je zcela k ničemu. Zatímco běžný volič žije na úrovni 1 000 eura, desetitisícové platy jsou zcela zbytečné. Aby bylo jasno: EU je nezbytné, ale útlé, hospodárné a racionální. Ne tento obrovský moloch a plně chápu voliče, že jsou k Bruselu nedůvěřiví.

4. ČSSD rezignovala na ochranu národních zájmů. Fatální hloupost projevuje vztahu k dekretům prezidenta Beneše. V době, kdy v Madarsku vládne nacionalistický a lehce fašistický premiér Orbán, který hodlá zrušit stabilitu střední Evropy rušením jak zmíněných dekretů či Trianonské smlouvy, v době, kdy v Německu vládní strany CDU-CSU prosadili 8. srpen Dnem vyhnání Němců z Polska či Československa, je odpor ČSSD k uplatnění této výjimky na hranici vlastizrádnosti. Jen nevím, zda Alenka Gajdůšková tento problém pochopí. Je naivní se domnívat, že historie jednou pro vždy odezněla. Je trvalá, jen se spory mohou kultivovat, ale vyžadují důstojné trvání. Posselt požaduje domovské právo pro své tři milióny sudetských Němců a ČSSD se nepřeje zohlednění dekretů prezidenta Beneše. Znovu opakuji: Hloupost vlastizrádnost.

5. I ČSSD je provázána s podnikatelskými a lobystickými kruhy. Takový Roman si obtočil všechny politiky kolem prstu. Není rozdílu mezi ČSSD a ostatními stranami vládní koalice. V tomto ohledu jsou všechny strany pošpiněné.

6. I v ČSSD je politika hlavní zdrojem peněz. Nejde o ideály, jde o posty. Hrůzná je v tomto ohledu Praha. Hulinského 13 miliónů za to, že v opozici jen mlčky přikyvoval, co mu ODS přikázala, je vrchol arogance. Jak se může podívat normálním Pražákům do obličeje? Zimolovo přihrávání „já na bráchu", snaha o privatizaci karlovarské nemocnice či podplácení na kandidátce Prahy 9.

...a mohl uvádět desítky dalších příkladů.

ČSNS 2005 nepochybně pokládá ČSSD za svého partnera. Ale musí se polepšit. Mimochodem, své kroky neděláme v jakémsi úletu, ale strategicky. Jeden významný a neuplacený ředitel výzkumné agentury konstatoval, že při razantní politice se ČSNS 2005 může stát tím, co je na pravici TOP 09: neúprosnou, přímočarou a nekompromisní. TOP 09 při hájení pravicových názorů, ČSNS 2005 při důrazném hájení levicových názorů v nejširším slova smyslu.

Každá ze stran bude hrát svou roli, budou logicky svými soupeři a tak je to dobře, a i tak podle zmíněného sociologa obě strany mohou mít v souhrnu 43% podpory. To při přepočítání na mandáty již může dát vládní většinu.

(autor je jedním u kandidátů na předsedu ČSNS 2005 pro dubnový sjezd strany)