Premiér Petr Nečas se pokusil vysvětlit svým článkem v pátečních Lidových novinách, proč odmítl účast České republiky na tzv. Paktu plus pro euro, který byl přijat na summitu Evropské rady minulý týden. Jeho hlavní teze zní, že česká vláda odmítá posun k "dluhové unii" a že dle jeho slov "celý pakt bude fungovat jen tak, že se státníci sejdou jednou za rok, aby si během půlhodinky řekli, jak kdo plní své závazky". Hlavní problém však spočívá v tom, že i kdyby to byla jen půlhodinka, tak Česká republika už nebude přítomna a nebude vědět nic o tom, jaké závazky většina členských států bude plnit. Navíc se zdá, že premiér Nečas svým článkem projevil malou informovanost o tom, o čem se nyní v Evropské unii jedná a rozhoduje.
Na právě proběhlém summitu, který se v březnu vždy výhradně věnuje ekonomickým záležitostem Evropské unie, byl přijat komplexní soubor opatření, která mají být adekvátní reakcí na současnou ekonomickou krizi. V oficiálních závěrech summitu se tak můžeme dočíst o provádění tzv. evropského semestru, o nutnosti provádět strukturální reformy podle strategie Evropa 2020, o posílení správy ekonomických záležitostí v podobě šesti legislativních návrhů Evropské komise, o posílení mechanismů stability pro eurozónu a o Paktu plus pro euro. Jedná se tedy o významné, vzájemně provázané body současné evropské agendy, o kterých nejenže česká vláda vůbec nehovoří a už vůbec se o nich nevede debata na plénu Poslanecké sněmovny, ale i svým přístupen dokazuje, že kvůli neinformovanosti vše podivně zjednodušuje. Lze tak soudit podle názoru pane premiéra, když hovoří "o záchranném mechanismu pro zadlužené a o Paktu jako o protislužbě nezadluženým od těch zadlužených".
Realita je skutečně mnohem složitější. Nyní je na evropské agendě tolik legislativních návrhů, že členské státy EU jsou v pohotovosti, intenzivně analyzují všechna opatření a bojí se představy, že by mohly být na nějakém jednání nepřítomné a nemohly ovlivnit tato jednání. Proto se Paktu plus pro euro účastní 23členských zemí a v bruselských kuloárech se již hovoří o tom, jak na příštím summitu budou země, které se neúčastní, vykázané z místnosti a jak na to budou asi reagovat. Švédsko už reaguje nyní, když se snaží zajistit si politický mandát pro připojení se, a Velká Británie, i přes své specifické postavení, doma zažívá velmi vážnou debatu o svém upadajícím vlivu.
To, že Česká republika stojí zcela na periferii a zcela bez zájmu o evropské dění svědčí i skutečnost, že před tímto důležitým klíčovým summitem sepsalo 9 členských zemí, z nichž řada není v eurozóně, dopis Evropské komisi, ve kterém chtělo demonstrovat svůj zájem o ekonomický osud Evropské unie tím, že navrhlo věnovat více pozornosti i dokončení jednotného vnitřního trhu či dokončení jednání WTO v Dohá, a to samozřejmě vedle nutné stabilizace eurozóny. Česká republika se ale opět nepřidala, takže téměř jako jediná členská země (vedle Maďarska) nepodepsala ani tento dopis, ani se nepřidala k Paktu.
Mám proto velmi vážné obavy o osud České republiky a jejího postavení v Evropské unii. Jsem toho názoru, že směr současné vládní politiky vůči Evropské unii narušuje nejen naše partnerské závazky a důvěryhodnost České republiky vůči našim partnerům v Unii, ale také dochází k devalvaci českých ekonomických zájmů. Lehkomyslnost premiéra Nečase vyjádřená jeho přesvědčením, že "posilování původních principů volného trhu EU je nejlepším příspěvkem pro stabilitu eura" a že žádná dvourychlostní Evropa nevzniká, je proto na pováženou. V evropském tisku se nepíše o ničem jiném. Toto nebezpečí tu skutečně reálně existuje a o volném trhu bez jakékoliv regulace jako zázračném léku již nikdo nehovoří.
Evropskou unii nyní čeká složité období, bude se rozhodovat o řadě důležitých opatření, která by měla zajistit prosperitu, růst a konkurenceschopnost jednotlivých členských zemí. Jak prohlásila kancléřka Angela Merkelová těsně po evropském summitu: "Máme hodně domácích úkolů, jak doma, tak i v Evropské unii. A nejdůležitější bude politická podpora". Česká vláda ale radši dala přednost tomu, aby byla v Evropě vnímána jako nezodpovědný, euroskeptický partner, na kterého nelze spoléhat a od kterého nelze čekat žádnou podporu. S tím Česká strana sociálně demokratická nemůže souhlasit a skutečně je na místě obava, že důsledky tohoto rozhodnutí na sebe nenechají dlouho čekat.
Psáno pro LN
Dále čtěte:
Premiér Nečas: Posun k „dluhové unii" odmítáme
Nečas by měl odstoupit, píše europoslanec Poc
Premiér Nečas: Stabilní eurozóna je v našem zájmu
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
