Může za ni politiky vytvořené prostředí příležitosti a naprostá neprůhlednost činností politických stran. Jestliže s tím něco neuděláme, nic se nezmění. Zároveň vyslovuji obavu hraničí s jistotou, že se současnými parlamentními politickými stranami se k žádoucím změnám nedostaneme nikdy. Založily na současném systému svou existenci. I na současné vládní krizi a jejím rádoby vyřešení je zřejmé, že to nejdůležitější, tedy ideje a zásadovost, nahradilo politikaření a handl s posty a vlivem.
Když už máme v Ústavě České republiky zavedenu soutěž politických stran, měly by také jistě platit stejná výchozí pravidla soutěže. Ta v současné době fakticky neexistují, resp. existují jen pro parlamentní strany mezi sebou, což jim zaručuje ve své podstatě nemožnost jejich opravdové výměny. Samotná korupce, neboť jsme všichni jen lidé, je založena na existencí příležitosti. Platí, že čím větší objem peněz bude stát přerozdělovat a čím více bude díky různým regulacím příležitost ke kontrolám státními úředníky, tím větší příležitost i objem korupce bude.
Na základě výše uvedených důvodů a po pečlivém přezkoumání všech návrhů protikorupčních opatření za poslední roky, ať už vznikly zleva nebo zprava, jsem došel k závěru, že představitelé parlamentních politických stran nemají zájem na skutečné změně existujících podmínek. Jejich snaha je vedena jen jakýmsi divadelním naplněním společenské poptávky formou mnoha slov. Jako občan, který se na vrcholné politice nepodílí, představuji své pouhé tři body takových opatření, jejichž realizace dle mého soudu vyřeší převážnou většinu výše popisovaných problémů:
1) Stát musí přestat financovat politické strany. Zdrojem peněz na jejich činnost se musí stát výhradně příspěvky členů a dary fyzických nebo právnických osob, které sdílí ideje konkrétní politické strany.
2) Politické strany nesmí disponovat jinou formou bankovních účtů, než zcela transparentními, do nichž musí mít občané příležitost nahlížet skrze například internet (ostatně totéž bych zavedl u všech typů organizací jako povinnost, jestliže disponují penězi z veřejných rozpočtů nebo o nich rozhodují).
3) Politické strany musí na internetu uveřejňovat všechny jimi podepsané smlouvy, které uzavírají s fyzickými či právnickými osobami v oblasti příjmu darů a čerpání služeb. Bylo by veřejností daleko snázeji kontrolovatelné, zda například objednané reklamní plochy - ale zdaleka nejen to - v době voleb odpovídají skutečně sjednanému množství a ceně.
Uvedené body nejsou vůči sobě v rozporu. Vycházím z předpokladu, že chce-li se kdokoli podílet na správě veřejných statků, pak jedině a zcela veřejně. Veřejné a jistě hrdé přiznání kdo stranu podporuje, veřejné a jistě hrdé přiznání od koho strana přijala peníze, veřejné přiznání komu platí, ale také čí služby, v jakém rozsahu a za co čerpají. Pokud má jít politickým stranám o naplnění Ústavy, tedy o soutěž myšlenkových proudů a idejí, pak ani jedné z nich nemůže vadit žádný ze tří výše uvedených bodů. Kombinace výše uvedených opatření by měla několik veskrze pozitivních důsledků:
1) Existovaly by a přežily výhradně takové politické strany, u kterých jsou jejich vlastní přispěvatelé přesvědčeni o jejich smysluplnosti - hodnotíce přitom jejich ideje a výsledky práce.
2) Minimalizovali bychom prostor pro skryté financování, neboť by veškeré údaje o něm byly veřejně přístupné a mohli bychom bez problémů porovnávat jak objem peněz na vstupu, tak objednané služby na výstupu. Tím bychom minimalizovali i zájem lobbyistických skupin na uplácení politických stran, neboť by o mnoho hůře hledaly cesty jak to udělat. Dnes je totiž pro lobbyisty velmi snadné objednat například reklamní plochy pro svou firmu a pak na ty plochy dát politiky, kteří se tak rádi odvděčí nějakou tou zakázkou, až vyhrají.
3) Minimalizovali bychom politikaření a zákulisní hry, ale také prostor pro nálézaní různých kauz jednoho na druhého - a na politické scéně by soupeřily v maximální možné míře ideje a výsledky skutečné práce, nikoli medální honba za senzacemi. I ta média, která jsou hlavním zdrojem pro veřejné mínění lidí, by nakonec více informovala o práci politiků a ne o jejich kauzách.
4) V návaznosti na výše uvedené by klesala míra přerozdělování, neboť její současná výše - a o tom jsem hluboce přesvědčen - není dána potřebami občanů či České republiky, ale potřebami dosavadních politiků a lobbyistických skupin. Lze předpokládat, že by díky tomu ve výsledku i klesla daňová zátěž, neboť by výrazně klesly výdaje na straně státu za to, o čem nám doposud politici kvůli vlastnímu zájmu tvrdili, že to všichni nutně potřebujeme.
5) No a v neposlední řadě by z politiky konečně sami odešli tací, kteří jen dvacet let využívali současného systému. Naopak by do politiky přišli a prostor by dostali zcela přirozeně tací, kterým jde o občany a o jejich stát.
Závěrem mi ovšem nezbývá než také konstatovat, že se současnými parlamentními stranami je výše uvedený seznam nerealizovatelný. Jde totiž proti smyslu jejich současné existence a touze jejich představitelů po moci nad veřejnými prostředky.
Více:
Korupce je nejubožejší zlodějna. Ani tam nikdo neumře, padlo u Krause
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: František Matějka
_profil_top.jpg)
