Kde je chyba? Ta první je v nás, je málo dětí, jsme pohodlní až líní, nechceme se obětovat, ukrojit si kousek pohodlí (platí takřka pro celou Evropu). Málo dětí rovná se málo škol, tohle je přirozené a musí to tak být, pokud chceme jako společnost ekonomicky přežít.
V roce 2007 zveřejnila tehdejší politická reprezentace kraje první materiál, který měl zlepšit kondici sítě středních škol. Cílem bylo vytvořit větší, konkurenceschopné celky a prostřednictvím nich efektivnější provoz, využití materiálního vybavení, personální optimalizace. S ohledem na další vývoj, ekonomický i politický, zbyly jenom plány. Až dnes, více než dva roky po krajských volbách, je představen další materiál. Jeho první chybou je, že - PŘICHÁZÍ POZDĚ. Zavinilo to nejen zbytečné půlroční čekání současné krajské politické reprezentace na komunální volby, resp. na nové reprezentanty z nich vzešlé, ale i nepřipravenost na vládnutí v rozsahu daným výsledkem posledních krajských voleb.
Představený materiál na původní příliš nenavazuje, stejně tak jeho prostředky vedoucí k cíli jsou jiné. Současná strategie směřuje k zachování střední školy v každém „větším" městě, jednotlivých opatření je mnoho. Vše na mne působí ne příliš systémově, „zkouší se, kde se kdo ozve a kde bude jak silný odpor". Na základě těchto reakcí se budou činit opatření. Škoda, pokud by takový materiál vznikl diskusí se samotnými aktéry (řediteli středních a základních škol, představiteli samospráv, zástupci vysokých škol, odbornou veřejností atd.) měl by zcela určitě výrazně vyšší šanci na úspěch a přirozené přijetí nutných opatření, která snad dnes již nikdo nepopírá.
Materiál zcela správně pracuje s otázkou míry zapojení populace do víceletých gymnázií a zvýšením podpory nematuritních, nejen technických, oborů. Bohužel tato opatření by měla mít obecnou povahu, myšleno platící pro celou Českou republiku. Když byl v roce 2004 schválen nový školský zákon a v jednom z jeho úvodních paragrafů jsem se dočetl, že ministerstvo školství zpracovává Národní program vzdělávání, který schvaluje Poslanecká sněmovna PČR a Senát ČR, a ten vymezuje hlavní oblasti vzdělávání, obsahy vzdělávání a prostředky, které jsou nezbytné k dosahování cílů stanovených školským zákonem, byl jsem velmi rád. Myslel jsem si, že bude přijata strategie, která již v té době byla pro české školství velmi potřebná.
Ale pozor, takřka sedm let poté žádný takový dokument neexistuje. Je trestuhodné, že všem odpovědným to nevadí. Ve světle těchto skutečností pro mne není překvapením, že v několika posledních světových srovnávacích výzkumech (např.: PISA, TIMSS, McKinsey) Česká republika nedopadla dobře, tedy přesněji velmi špatně. Bez cíle, není cesta. Bez cesty, není směr. Stojíme a ostatní nám utíkají. Bez dobrého vzdělání, není dobré bytí, to je léty prověřená realita.
Úvodem jsem se ptal: „Proč stavíme pyramidu školství na špičku?". Celorepubliková všemi přijatá strategie a její naplňování je pro mne ta správná základna, na které je možné stavět.
Protože pyramidu ještě na špičku nikdo nepostavil....
René Brož
(autor je vedoucím Odboru školství, kultury a sportu městského úřadu Turnov a předsedou expertní komise pro vzdělání, vědu, výzkum a kulturu TOP 09 Libereckého kraje)
Více:
Ministr Drábek zničí systém školství v Libereckém kraji, varuje radní Cikl
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: TOP 09
