Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, vyvolat hlasování o nedůvěře vládě je legitimním nástrojem, který má opozice k dispozici. Je to nástroj, který má specifický žánr, je to nástroj, který podle mého hlubokého přesvědčení může být využit. Na druhé straně by neměl být nadužíván a uvidíme v budoucnosti, nakolik se z toho stane seriál a nakolik se z toho stane skutečně vážně míněný politický krok, vědomý si všech konsekvencí, včetně toho, zda je šance na jiné politické uspořádání, než je to stávající, zda je šance např. na vyvolání předčasných voleb či ne. Mimochodem volání po posledním vyslovení nedůvěře vládě v březnu v roce 2009 po zavedení tzv. konstruktivní nedůvěry podle mého názoru je volání oprávněné a měli bychom se k této debatě velmi intenzívně vrátit.
Jaký význam má nadále držet tuto vládu? Ano, vládu, která má narušenou důvěru. Ano, vládu, ve které objektivně existuje vnitřní napětí, jakkoli musím říci, že všichni členové vlády se chovají velmi profesionálně a bez ohledu na vzájemné rozpory, které jsou mezi koaličními stranami, na praktickém každodenním jednání vlády se toto napětí neprojevuje. A já musím jednoznačně říci, že v tomto se členové vlády opravdu chovají zodpovědně a velmi profesionálně.
Jaký význam tedy má toto hlasování a jaký význam má podržet důvěru k této vládě? Ano, zaznělo to tady mnohokrát a zazní to dnes znovu - tato vláda má smysl pouze tehdy, jestliže prosadí základní a hluboké strukturální reformy, především na výdajové straně státního rozpočtu. Ano, má smysl si to znovu říci, ano, má smysl to znovu zopakovat. Jedině toto opravňuje existenci této vlády. Tato vláda nikdy, nikdy nebude pouhou vládou údržbářů, která sedí ve svých úřadech a administruje. To je příliš nízká ambice na to, aby tato vláda zůstala nadále u moci.
Zaznívá tady strašení. Strašení z reforem, strašení z reformních kroků, které připravuje tato vláda. Musím říci, že toto strašení není založeno na objektivních základech. A budu tady demonstrovat na konkrétních faktech, že reformy se této zemi vyplatí. Budu demonstrovat na konkrétních faktech, že reformy mají pro tuto zemi smysl - a především pro její dlouhodobou budoucnost. Jenom bych velmi prosil, aby v politické rozpravě, která se zde povede, nebyly používány nekorektní argumenty, nebyly používány nekorektní argumenty typu loupež za bílého dne, např. ve vazbě na důchodový systém. Každý, kdo se orientuje v problematice důchodových systémů, ví, že v drtivé většině vyspělých zemí je standardní součástí důchodového systému tzv. fondový systém, v drtivé většině z nich spravovaných na základě partnerství státu a soukromých společností privátním sektorem. Mimochodem i varianta, se kterou přišla již minulá vláda, na kterou navázala tato vláda z hlediska důchodové reformy, jestli má k některé důchodové reformě blízko, tak je to změna důchodového systému, kterou provedli švédští sociální demokraté. Jestli předseda sociální demokracie označí své švédské kolegy za loupežníky za bílého dne ve vztahu k důchodovému systému, tak je to věru svérázný příspěvek do života socialistické internacionály. A já nevím, zda tuto zprávu jeho švédští kolegové slyšeli. (Potlesk zprava.)
Chceme-li používat strašení z loupeží za bílého dne, tak prosím, pak se opírejme o konkrétní fakta. Protože byla-li v této zemi někdy např. provedena skutečná loupež za bílého dne, tak já bych připomenul např. privatizaci OKD společnosti KARBON INVEST. Připomenul bych privatizaci z roku 2004, pod kterou je podepsaný stávající předseda České strany sociální demokracie, kde podle znaleckého odhadu společnosti Ernst + Young odpovídala cena státního podílu v této společnosti hodnotě 24 mld. korun, přesto tehdejší vláda prodala společnosti KARBON INVEST tuto společnost za 4,1 mld. korun, tedy téměř šestkrát laciněji, než byla kvalifikovaná cena.
Takže velmi prosím pana předsedu sociální demokracie - prostřednictvím paní předsedající - aby velmi vážil, velmi vážil, používání slov "krádež za bílého dne", protože případ, který tady popisuji, si tento název zaslouží bezesporu. (Potlesk koaličních poslanců.)
Musíme řešit problémy veřejných financí. Řeší je celá Evropa. Musela by je mimochodem řešit jakákoliv vláda, v jakémkoliv stranickém složení, v jakémkoliv personálním obsazení. Je to nelehký úkol. Ale já chci jenom připomenout, že to nebyly tyto tři vládní strany, které by dlouhé měsíce, ne-li více než rok, popíraly vůbec samu nutnost podstaty provedení reforem v oblasti veřejných financí.
Vzpomeňme si. Před obdobím, zhruba před rokem, na jaře loňského roku. V té době klesal rating pouze jedné jediné země. Řecka. Přesto to byl dostatečně výstižný okamžik, přesto to byla dostatečná výstraha pro každého zodpovědného politika, aby se postavil k reformě veřejných financí čelem. Přesto to byla Česká strana sociálně demokratická na rozdíl od tří stávajících koaličních stran, která ignorovala tento nebezpečný vývoj veřejných financí.
Co se stalo od té doby? K Řecku jenom přibyly další země. Postupně byl rating snížen, když vezmeme poslední rok, v Maďarsku, Irsku, Portugalsku, Španělsku a zhoršují se ratingové výhledy dalších zemí, zatímco výhled České republiky z hlediska ratingu je buď stabilní nebo pozitivní. Samozřejmě, bude-li pokračovat politická nestabilita, bude-li následovat pád vlády, bude to mít samozřejmě dopad do výhledu ratingu.
Jaké jsou příklady reformních změn - protože my jsme neustále znovu a znovu stereotypně a - řekl bych - už téměř tupě strašeni takzvanými asociálními dopady reforem.
Celá řada reforem byla provedena středopravicovou vládou v minulém volebním období. Jaký je výsledek? Česká republika přes nárůst nezaměstnanosti má dlouhodobě a stabilně šestou až sedmou nejnižší míru nezaměstnanosti v rámci celé Evropské unie, zatímco za vlád sociální demokracie to bylo až 17. místo. Ne sedmé, ale 17. Takže - změny, které jsme provedli na trhu práce a v oblasti zaměstnanosti v reformách, měly pozitivní účinek. A jdeme touto cestou dál. Další změny, které provedeme v oblasti reforem na trhu práce a zaměstnanosti, zlepší situaci pro české občany a umožní jim vytvářet pro ně větší počet pracovních míst.
Byla tady debata o deficitu. Chci připomenout jenom jeden - deficit veřejných financí v loňském roce, který byl prognózován ve výši 5,3 % hrubého domácího produktu. A vláda byla zpochybňována za ten půlrok, že vůbec dodrží tuto výši deficitu, i celou řadou odborníků.
Skutečnost je taková, že výše tohoto deficitu je zhruba 4,7 % hrubého domácího produktu. A pokud použijeme metodiky fiskálního cílení jako jiný přepočet bez započtení plateb z Evropské unie, Národního fondu a transformačních nákladů, tak se jedná o deficit ve výši 4,1 % hrubého domácího produktu, což je proti roku 2009 pokles o 2,2 procentního bodu. Je to tedy výsledek práce této vlády, toho, že se nebála, toho, že provedla nepopulární opatření, toho, že provedla úsporné kroky ve druhé polovině loňského roku. Klesl nám deficit veřejných financí - znovu opakuji - podle metodiky fiskálního cílení - o 2,2 procentního bodu. Čili reformy - spoření, šetření, odvaha dělat tyto kroky - mají smysl, přináší praktický výsledek. A je to již druhý příklad, kde se ukazuje, abychom se nestrašili reformami, abychom naopak měli odvahu je dělat, protože to přináší pozitivní výsledky pro tuto zemi a pro její občany.
Další příklad. Podle studie OECD Taxing Wages se jednoznačně ukazuje, že Česká republika má ve vztahu k rodinám s dětmi nejvelkorysejší systém v rámci členských zemí OECD. Jde to dokumentovat na konkrétních skutečnostech, na skutečnostech, které jednoznačně ukazují, že například daňový poplatník s dvěma dětmi neplatí daň z příjmů až do příjmu 19 000 korun hrubého - s jedním dítětem je to 14 700 korun. Jednoznačně studie Českého statistického úřadu provedená na základě takzvaného výběrového šetření říká - a tady cituji - že největší prospěch ze zavedení rovné daně měly domácnosti s nízkými příjmy, zejména s nezaopatřenými dětmi.
Čili - naprosto lživá teze, která znovu a znovu je demagogicky používána proti reformnímu úkolu této vlády - že na daňových změnách nejvíce vydělávají bohatí. Naopak, chcete-li zrušit tento systém s rovnou daní, s daňovými odpočty, s daňovými bonusy, nejvíce to postihne rodiny s dětmi a především nízkopříjmové rodiny s nezaopatřenými dětmi. Tady se ukazuje opět, že reformy, které jsou prováděny rozumně, reformy, které jsou propočítány, přináší pozitivní výsledky pro občany a pro celou tuto zemi.
Chtěl bych také připomenout, že díky těmto reformním krokům jedna čtvrtina rodin s dětmi dosáhla na daňový bonus. Jinými slovy to znamená, že většina z nich měla čisté příjmy vyšší než příjmy hrubé. Jak někdo vážně a se znalostí věci může označit tuto politiku za asociální? Jak někdo vážně a se znalostí věci může označit tuto politiku tak, že je dělána ve prospěch bohatých? Může to pouze ten, kdo to neříká vážně nebo nemá znalost věci. Jiné vysvětlení není. (Potlesk koaličních poslanců.)
Dovolte mi přidat další příklad úspěšnosti reformní politiky a toho, že reformy mají svůj smysl. V roce 2007 před provedením první fáze reforem dosahovalo u rodin, kde byl příjem na hlavu alespoň 10 000 korun - tak to se týkalo 41 % českých rodin. Po provedení reformních změn a po provedení těch takzvaných asociálních reforem, které jsou kritizovány a kterými jsme dnes znovu a znovu demagogicky strašeni, vzrostl tento počet rodin s příjmem na hlavu 10 000 korun a výše na 60 %.
Čili - je to další příklad sociální rozumné politiky, která přináší prospěch především rodinám. A především rodinám s dětmi. A především lidem s průměrnými a podprůměrnými příjmy. Opět - chce někdo takovou politiku rušit? (Z řad poslanců ČSSD se ozývá ano.) Pokud ano, doplatí na ni nejvíce právě tyto sociální skupiny.
A už vůbec tady nebudu probírat to, jak za léta 2007 až 2009 klesala míra chudoby v České republice. Opět navzdory výkřiku české levice a představitelů odborů o tom, že tyto reformy jsou asociální.
Reformy, dámy a pánové, mají svůj smysl. Reformy přináší výsledky. Reforem se nesmíme bát. Na reformách musíme pracovat. Klidně se o ně pohádat. Ale pracovat na nich. To je to důležité, co má tato vláda a tato vládní koalice před sebou. To je to důležité, kvůli čemu má význam pokračovat v činnosti této vlády. Nebudou-li reformy, tato vláda nemá smysl.
Děkuji. (Potlesk koaličních poslanců.)
Více:
Sobotka (ČSSD): Vláda již nemá žádnou společenskou prestiž
##PROFIL 211##
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
