Dámy a pánové, pan ministr, když tady uváděl tuto novelu, často používal slovo reforma. Je to zvláštní, ale ať jsem to četl, jak jsem to četl, tak určitě o žádnou reformu nejde. Jde víceméně o několik nahodilých kroků, které určitě české zdravotnictví žádným způsobem nezlepší. To je jednoznačné. To znamená - tyto zhruba tři nahodilé kroky nepřinesou žádné zlepšení ani pro pacienty, ani pro zdravotnický personál.

V podstatě se mi chce trochu říci, že nám pan ministr tak trochu "zjulínkovatěl", protože základní vlajkovou lodí této změny je opět zvýšení poplatků. Těch poplatků, o kterých dneska víme, že nepřinesly pacientům nic.

To znamená - za prvé - co se říkalo - že sníží návaly v čekárnách. Dnes je situace taková, že zdravotnická zařízení ošetřují zhruba stejný počet pacientů jako před poplatky. Říkalo se, že najednou kvůli 30 korunám se stane z "obyčejného" pacienta vážený klient. My jsme se tomu smáli a říkali jsme: To tedy chceme vidět. A zaznívaly tehdy dokonce příměry o toaletářkách. Opět dnes po té zkušenosti víme, že to z klientů žádné vážené klienty neudělalo, že je u dveří nečekají livrejované zdravotní sestry, že se jim nikdo neuklání, že jim nikdo nevěnuje více pozornosti než před zavedením poplatků. Čili, opět nepravda, opět iluze.

A opět - teď už k tomu máme empirické důkazy - předtím jsme se mohli hádat - když s tím přišel pan ministr Julínek - kdo má pravdu, jestli on s tou teorií, že ubude pacientů a stanou se z nich vážení klienti, nebo my, kteří jsme říkali, že je to hloupost a že nějakých 30 nebo 60 korun nic nezmění. Jediné, co to změní - jediné, co to změní - vytahá to z kapes, z peněženek pacientů peníze. A navíc ještě ty peníze neskončí ve zdravotnictví. To znamená - skončí u majitelů a jsou příjmem majitelů zdravotnických zařízení. Čili, pokud je to lékárna, skončí u majitele lékárny. A ten je samozřejmě může použít pak podle svého uvážení, jak chce. Někdo za to třeba lékárnu vylepší, jiný si za to dopřeje lepší dovolenou nebo lepší auto.

To znamená, že poplatky nepřinesly pacientům vůbec nic. Byly možná trochu zajímavé pro majitele zdravotnických zařízení. Ovšem taky ne stoprocentně, protože o tuto částku byl snížen příspěvek státu na státní pojištěnce. Tehdy to Topolánek dokonce vysvětloval známým heslem "nalij, vylij". Prostě - vylili jsme zhruba 8 mld. ze zdravotního pojištění tím, že jsme snížili platby státu, a nalili jsme to tam z peněženek pacientů tím, že jsme zavedli regulační poplatky.

Dnes v podstatě stojíme před něčím velmi podobným. Přichází pan ministr. Jak jsem říkal, připadá mi, že nám trochu "zjulínkovatěl". A základní bod je zdražení pobytu v nemocnici. Ano, zdražení. Ze 60 na 100 korun, čili o nějakých 70 - 75 %. Skokové zdražení lůžkové zdravotní péče. Důvod? Žádný není. V podstatě jediný - že má pan ministr strach, že se zvýšenou DPH zdravotnictví přijde o řadu miliard. Tak zoufale hledá každých 100 milionů, které by tam mohl dostat navíc.

A opět to zaplatí pacienti. Tentokrát dokonce bizarně dvakrát. Jednou na zvýšené DPH, pokud něco budou kupovat. A samozřejmě musí kupovat, protože to se promítne do cen léků, do cen energií, do nájemného a dalších věcí. A současně si díky tomu budou muset v nemocnici, pokud tam budou pobývat, zaplatit o 40 korun na den víc. Takže je to jednoduchá matematika. Pokud je to 100 korun, za 30denní pobyt jsou to 3 tisíce. Prosím, podotýkám, že tyto 3 tisíce se nepočítají a nedají započítat do sociálního ochranného limitu, čili je musí zaplatit každý.

A tady je moje otázka na pana ministra. Pane ministře, kdo to zaplatí za lidi, kteří nebudou mít ty 3 tisíce? Prostě proto, že jim nevystačí třeba jejich starobní důchod nebo invalidní důchod, případně dlouhodobá nemocenská. Když máte třeba rakovinu a jste mnoho měsíců na nemocenské, může jejich příjem vypadat tak - a u řady lidí skutečně tak vypadá - že prostě na to ty 3 tisíce mít nebudou. Co tito pacienti s důchodem nějakých 6 - 7 tisíc, jak invalidním, tak starobním, nebo s nemocenskou zhruba v této výši, což není nic neobvyklého a může to potkat mnoho běžně vydělávajících lidí, kteří třeba vážně a dlouhodobě onemocní? Z čeho tito lidé tuto částku mají zaplatit?

Bude to tak, že oni nebudou mít na zaplacení. Nemocnice to povede jako určitý dluh a bude to po nich vymáhat třeba exekucí, protože jiným způsobem to z nich nepůjde vymoci. Takže jediné, co tady způsobíte - stovky, tisíce lidských tragédií, kdy starým lidem, invalidním důchodcům, dlouhodobě nemocným lidem přijde domů exekutor a bude jim zabavovat televizi, bude jim zabavovat postel, bude jim prodávat střechu nad hlavou. To je prostě jediné, co tím způsobíte.

Nebo - druhá věc - nemocnice nad tím pokrčí rameny, mávnou rukou a řeknou: Kdo by to z takového chudáka dostával? Určitě život přinese oba příběhy. To znamená příběh, že nad tím někdo mávne rukou a řekne: "nebudeme ho trápit", až po příběh, že někdo řekne: "budu postupovat přesně podle platného zákona a pošlu na dlužníka exekutora". Takže za to, že někdo bude ležet v nemocnici, přijde na něho exekutor. Totéž se týká příbuzných, kterým někdo v nemocnici umře. Čili - za něj to budou muset zaplatit příbuzní, jinak na ně prostě přijde exekutor.

Co za tuto zdraženou službu pacienti dostanou? Dámy a pánové, nic. Jako za to nedostali nic doteď. Teď platí, platí, platí. A za to, že platí víc, nedostali nic. A totéž je stejný příběh, se kterým přichází pan ministr zdravotnictví teď. Lidi budou platit víc, ale nedostanou za to vůbec, ale vůbec, nic. Zajímavá logika.

Myslím, že by si toto měli občané vážně uvědomit. A zvláště takoví ti přesvědčení voliči pravice by se měli trošku zamyslet, jestli z nich jejich strany nedělají trošku hloupé lidi, protože máte platit víc a víc a za to vám vaše pravicová vláda nenabídne ale vůbec nic lepšího, vůbec nic navíc. To je první bod této takzvané reformy, čili nahodilý krok, zvýšíme poplatek za pobyt v nemocnici.

Mimochodem zůstává ten nejhloupější poplatek, tedy, jak já říkám, hlupák mezi poplatky. A to je poplatek za položku na receptu. Tady vláda úplně rezignovala s touto pitomostí něco udělat a budeme to platit dál. Poplatek za položku na receptu.

Člověk by čekal, že byť nevěří v moc zdravého rozumu této vládní koalice, že aspoň špetka zůstane, ale zjevně i ta špetka se stačila vytratit. Takže ani tuto věc neobsahuje novela.

Druhou takovou klíčovou základní věcí je zavedení takzvaně základní varianty zdravotní péče a ekonomicky náročnější varianty péče. Já možná špatně čtu, nebo tomu psanému textu špatně rozumím, ale nikde jsem se nedočetl, kdo bude tím, který řekne: "Toto je základní varianta a toto je ekonomicky náročnější varianta." V tom textu to není vůbec srozumitelně popsáno. Tam není napsáno, že ministr zdravotnictví řekne, že toto je základní varianta, nebo toto je ekonomicky náročnější varianta. Není tam napsáno ani, že to udělají zdravotní pojišťovny. Z toho textu jsem tak trochu pochopil, že to asi bude na nich, ale teď není úplně napsáno, jakým aktem. To bude jako každý den jinak, nebo se to vydá vyhláškou? Ale to tam není napsáno, zmocnění ministerstva vydat takovou vyhlášku.

Zajímalo by mě, kdyby nám pan ministr trošku podrobněji popsal, kdo a jakým způsobem udělá roztřídění zdravotní péče, kdo a jakým způsobem řekne: "Tento kyčelní kloub a tato operace kyčelního kloubu je základní varianta a tato operace a třeba tento kyčelní kloub je ekonomicky náročnější varianta." Protože třeba na endoprotézách, tedy umělých kloubech, se to dobře vysvětluje. Ono to samozřejmě platí na kardiostimulátory a platí to prakticky na všechno, co v medicíně děláme, protože tam je poměrně výrazný cenový rozptyl. Vy jste schopni sehnat celkem kvalitní endoprotézu kyčelního kloubu za nějakých 10, 15 tisíc, ale samozřejmě dostanete i podstatně sofistikovanější, lepší a složitější, která vydrží déle, umožňuje lepší pohyb a je tedy určena třeba pro aktivní sportovce, ale ta už může vyjít třeba na nějakých 100 tisíc, možná i víc. Čili ten rozptyl je třeba desetinásobný. Já se tady nejsem schopen dočíst, kdo bude tou autoritou, která řekne: "Tento základní kloub a s ním související základní operace je tedy ta základní varianta a všechno ostatní je ta ekonomicky náročnější varianta." Nebo kde začne ekonomicky náročnější varianta? Že se pan ministr podívá z okna a řekne si: "Nemůžeme ty lidi tolik trápit a dát jim to nejlacinější, tak jim trošku dopřejeme, takže třeba u endoprotézy, u kloubu jim dopřejeme ještě 40 tisíc navíc, takže od 15 do 40 je to základní varianta a od 40 do 150 už je to ekonomicky náročnější varianta."

Budou to taky moc pěkné příhody, kdy třeba osmnáctiletý hoch, který se vybourá v autě, přijede na ortopedii a tam mu řeknou: "Milánku, doteď jsi hrál hokej, aktivně sportoval, tak máš dvě možnosti. Možnost A - dostaneš základní variantu. Ta ti bude na chození stačit docela dobře. Můžeš s ní chodit do školy a ze školy, třeba i řídit auto. Ale pokud budeš chtít dál hrát hokej, fotbal a další věci, tak si musíš zvolit ekonomicky náročnější variantu, a já jako chirurg ti doporučím kloub za 100 tisíc, čili si doplatíš bratru nějakých 80 tisíc korun." To bude výběr, to bude dilema. Tak najednou ten mladý sportovec bude ležet na posteli, nevydělává, rodiče třeba nemá nijak ekonomicky zdatné a teď bude ležet na posteli a bude říkat: "Já se v 18 letech rozhodnu pro ekonomicky základní variantu a budu moct chodit. Je to fajn. Ale hokej si už třeba pořádně nezahraji, nebo fotbal už si pořádně nezahraji, protože těch 80 tisíc nemám."

Čili my tady poprvé v historii budeme zavádět dvojí medicínu - pro chudé a pro bohaté, pro ty, kteří na to mají a budou si moci koupit lepší chlopeň do srdce, lepší kardiostimulátor. Kdo určí, že třeba běžný kardiostimulátor za nějakých 15 tisíc je ta základní varianta a kardioverter s dvoudutinovou stimulací za půl miliónu je ekonomicky náročnější varianta. Kdo to určí? Tady to není napsáno. Já tady nevidím nic o tom, že by se nad tím sešli nějací lékařští odborníci, ekonomové, kteří by spolu vedli debatu a polemiku, jestli půl miliónu za přístroj stojí, nebo nestojí. Takže my tady zavedeme medicínu, kdy se každému řekne: "Šup, tady dostaneš do srdce základní variantu, ta ti taky stačí." No jistě, stačí. Když je vám třeba 80, tak vám stačí. A ti, kteří na to budou mít peníze, tak ti dostanou i kardioverter, čili budou mít daleko větší šanci třeba i přežití.

Nebo půjdeme dokonce tak daleko, že budeme říkat: "Milý zlatý, chceš odoperovat žlučník, potřebuješ to, máš kameny, máš koliky. Základní varianta je běžná operace, takže stojí nějakých 20 tisíc, ale chceš-li už laparoskopii, tak si to doplať." Takže ti, kteří budou mít peníze, budou stonat úplně jinak, budou trpět úplně jinak, budou v nemocnici úplně jinak dlouho.

Na nic z těchto věcí v návrhu totiž nenajdeme odpověď. Já ho považuji za velmi nebezpečný, protože když se spustí v této podobě, tak jsem zvědav, kdo tedy bude ten, kdo říkat: "To je základní a to je ekonomicky náročnější varianta." A jakým právním mechanismem? Čili toto je nejspíš i protiústavní, protože ústava jasně říká, že to musí být jasně stanoveno zákonem, co je a co není placeno ze zdravotního pojištění. Čili kdyby tady bylo napsáno, že pak s tím seznamem půjde ministerstvo do Sněmovny a budeme tady debatovat nad každou položkou, tak bych se toho nechtěl dočkat, protože by to byla dost smutná debata, a navíc většina z nás tomu nerozumí. Nejsou tady samí lékaři a i když jsme tady lékaři, tak každý rozumíme svému výseku. A já si netroufnu debatovat s ortopedy, jestli ta či ona protéza je standard, tedy základní varianta, nebo nadstandard, něco, co je skutečně možné mít za jakýsi luxus. To svým způsobem může udělat jenom odborník a ještě ne jeden. Na to musíte mít skupinu odborníků. Do dneška se nebyla Ortopedická společnost schopna za deset, nebo patnáct let shodnout, co vlastně v endoprotézách je základ a co je něco lepšího, protože sami mezi sebou vedou polemiky, a jsou to profesoři, jsou to docenti a prostě se přetahují a vytahují studie a říkají: "Dobře, ano, my víme, že pro 80 % lidí stačí nějaký typ, ale pak máte těch 20 % a v těch 20 % máte individuality, pro které musíte i třeba jednou za čas sáhnout do toho nejdražšího, co existuje."

Čili my tady někomu blíže neurčenému, nejspíš zdravotní pojišťovně, řekneme: "Tak si to nějak roztřiďte." Takže úředníci na zdravotních pojišťovnách to budou nějak třídit. Podívají se z okna a řeknou: "Jako co, na tu rakovinu křenová placka za 5,50. Výborná věc, to je základ, ale tady operace, ta či ona, to už jakoby přeháněli, to už ať si doplatí." Nemáme jediný mechanismus, já schválně přeháním, ze zákona, který by tomuto rozhodování dovedl čelit. I Ministerstvo zdravotnictví, jak jsem pochopil ze zákona, bude stát jaksi mimo a nebude to, které bude určovat, nebo jako poslední autorita a arbitr říkat: "To je základní a to je ekonomicky náročnější varianta."

No prostě je to diletantsky napsané. Když už bych chtěl připustit debatu nad tím, že péči lze rozdělit na standard - nadstandard, což jistě lze, řada zemí to takto dělá, ale dělají to jinak. Ten mechanismus je pečlivě popsán, dělají to odborníci, odborné společnosti, lékařské komory spolu s ekonomy z pojišťoven. A dělají to roky, protože debata nad tím, co je a není standardní, někdy skutečně může trvat měsíce a roky, protože to není triviální, protože zájmy jsou různé. Na jednu stranu máte zájem zdravotní pojišťovny, která skutečně chce maximálně uspořit. Nebo tady v tomto sále někdo je snad tak naivní, že si myslí, že jeho zdravotní pojišťovně leží na srdci jeho zdraví a jeho osud?

Těm úředníkům jsme všichni úplně jedno! Čím víc jsme nemocní a čím víc jsme drazí, tím víc si přejí, abysme brzy umřeli a náklady a účty přestali platit! To je jejich motivace! Samozřejmě, pro ně je optimální zdravý mladý, který jen platí a nic po nich nechce. Přece zdravotní pojišťovna nebude šťastná z někoho, kdo je cukrovkář na dialýze, potřebuje vyměnit obě kyčle a je co 14 dní v nemocnici. Probůh, tak ten je jenom stojí peníze a obrovské peníze.

Čili samozřejmě motivací zdravotních pojišťoven bude ten základ natlačit co možná nejméně. Já jsem schválně použil přehnaný příklad o křenové placce, ale de facto to tak je. Zatímco na druhou stranu máte lékaře, kteří samozřejmě jsou vychováni, vzděláni k tomu, aby chtěli pro pacienta to nejlepší. A ještě k tomu v českých poměrech my bohužel máme výchovu lékařů málo racionální na rozdíl třeba od některých anglosaských zemí, kde od mlada a mala jsou učeni, co je tzv. Evidence Based Medicine, tedy co je skutečně založené na vědeckých důkazech a co je jenom řekněme jakási i lékařská víra.

U nás to máme tak jaksi mezi, to znamená nemáme úplně ten východní styl, kde se přikládají ještě baňky a věří tomu, že baňky pomohou. Tomu se nesmějte, to skutečně v mnoha zemích a částech Ruské federace je běžně uznávaná lékařská metoda a lékaři se diví, že to někdo zpochybňuje, že by přikládání baněk nemělo mít nějaký efekt! A skutečně tomu věří lékaři i pacienti a ono to svůj efekt má, protože existuje efekt placebo a platí skutečně to věř a víra tvá tě uzdraví, v mnoha případech, že placebo efekt u některých nemocí funguje až ve 40 % případů. Čili ten rozptyl je někde zhruba mezi 15 až 40 % případů, kdy se pacient cítí lépe, má úlevu, choroba se změní, prostě na placebo efektu.

Čili my jsme někde mezi a lékaři, kteří u nás samozřejmě mají vědeckou výchovu, tak nejsou zase úplně tak striktní a mají spoustu postupů, pro které třeba nejsou stoprocentní důkazy, ale používají je, věří jim a mají s nimi osobní dobré zkušenosti. Že prostě pacientům pomáhají.

A do tohoto systému my přicházíme s tím, že říkáme, kdo tedy určí, co je ekonomicky náročnější varianta? Čili i mnoho lékařů bude mít samozřejmě velký problém se na tom dohodnout, protože ti chtějí pro pacienta to nejlepší, to nejširší spektrum. Logicky. Vždyť od toho jsou lékaři. Chtějí přicházet s těmi novinkami, protože věří tomu a často i oprávněně, často bohužel neoprávněně, že nové věci a novinky pomohou víc než to, co používali doposud. A my tady přicházíme se dvěma odstavci, kde se řekne, že nějaký někdo řekne, co je ekonomicky náročnější nebo méně náročná varianta.

Navíc tady zavádíme další věc, ze které jsem pochopil, že každá nemocnice bude mít jiné ceny! Protože jinak by byl ceník jednotný, ale tady je napsáno: Ceník ekonomicky náročnějších variant zdravotní péče, zdravotnické zařízení, musí být zveřejněn ve zdravotnickém zařízení. A určuje to podle nějakého cenového předpisu. Ale vzhledem k tomu, že ceník musí všude viset, tak předpokládám, že ty ceny asi budou jiné. Kdyby byly všude stejné, tak to přece nemusí viset. Tak to někdo vydá jednou ročně a nevydá to zdravotnické zařízení. Čili taky to není jasné! Bude jeden ceník nebo jiný ceník?

Navíc tady není napsáno právě, kdo to vlastně stanoví podle toho cenového předpisu! A uvedou v ceníku zdravotnického zařízení. Tady je napsáno: Mezi cenou ekonomicky náročnější varianty stanovenou v souladu s cenovým předpisem a uvedenou v ceníku zdravotnického zařízení. Pokud je to ceník zdravotnického zařízení, tak je to ceník toho konkrétního zdravotnického zařízení a z toho logicky dedukuji, že každý to bude mít trošku stanovené jinak. Protože přece každé zdravotnické zařízení k tomu může potřebovat jiný počet sester, jiný počet lékařů, platit jim jinak za práci, mít někoho zkušenějšího. Přece lékař se dvěma atestacemi má úplně jinou cenu práce než lékař bez atestace nebo těsně po atestaci. Tak jak bude ten ceník určen?

To není vůbec vyjasněné, bude nějaký ceník, který bude viset, takže v Nemocnici Na Homolce budu za to doplácet třeba deset tisíc a v nemocnici v Kladně třeba osm tisíc. Zákon vůbec toto nevysvětluje.

Dámy a pánové, poslední věc, se kterou ten zákon přichází. Já jsem tajně doufal, že ministerstvo se vzpamatuje a ten neuvěřitelný Julínkův chaos v lékové politice začne napravovat. No, pane ministře, nepovedlo se vám to. Hodně jste to odbyli. Chaos v podstatě ponecháváte, změny, které tam přinášíte, jsou kosmetické. Je to prostě asi tak, jako kdybyste chtěl vyčerpat Tálínský rybník, že z něj odnesete dvě vědra. Tomu skutečně nepomůžete.

Čili ten neuvěřitelný nepořádek, který u nás v lécích zavedl Julínek, který je světovým unikátem, světovým unikátem, já bych nikdy nevěřil, že někdo takový chaos a takovou hloupost může vymyslet. Přesto, stalo se. My u nás máme systém, kdy za stejný lék se platí různé úhrady. A nikomu to nevadí, protože SÚKL není schopen udělat revize, neplní to, co mu zákon ukládá. Ale totéž vy tady ponecháváte. Čili tady jenom prostě kodifikujete na řadě míst bordel, který tady je, to znamená, přijde sice generikum, vy ho uvedete na trh, dáte mu podle zákona nižší úhradu, ale originál zůstane s tou vyšší úhradou? To tady vůbec neřešíte! Jaksi předpokládáte, že SÚKL provede revizi, ale on ty revize prostě neprovádí! Vždyť, pane ministře, já nevím, jestli vám to řekli, nebo to před vámi tají a vy to nevíte, nebo prostě to nechcete vědět, jste jako Václav Klaus, tedy říkáte, já jsem to nečetl a neslyšel a tak to vlastně neexistuje. To prostě nevíte, že vám to nefunguje? Že vám nefunguje SÚKL, že vám nefunguje vaše příspěvková organizace. Jste už na ministerstvu velmi dlouho, abyste s tím bordelem něco udělal.

Vy na to koukáte, usmíváte se, krčíte rameny, říkáte no jo, je to nepořádek, je to velký nepořádek, no to tak je. Máme tady stejné léky za různé úhrady, no, jsme v tom poněkud bizardní, to je pravda, ale vy jste jenom ministr, že jo, tak vy přece za nic nezodpovídáte. SÚKL je sice vaše příspěvková organizace, ale co byste jim do toho mluvil. Když to dělají špatně, ať si to dělají tak dál. Co naplat, že pojišťovny za to platí zbytečně stamilióny, to nejsou vaše, že jo... Nebo já nevím, jaký je váš přístup. Mě to skutečně úplně fascinuje, vaše neuvěřitelná pasivita, kdy vy se díváte na neuvěřitelný chaos a nepořádek v roli jakéhosi diváka televizního seriálu, jako kdybyste se díval na Ordinaci v růžové zahradě a říkal: Jakpak to v tom příštím díle dopadne?

To je prostě neuvěřitelné! A to už jste tam mnoho měsíců a jediný výsledek těch mnoha měsíců, že přicházíte s návrhem, že chaotický systém necháváte vlastně dál chaotický, myslím ten lékový, a jenom ho tak lehce jako poopravujete. Možná to trochu ta generika zrychlí na trh, ale já bych tomu moc při liknavosti SÚKLu nevěřil. A při vaší absenci jakékoli razance při nápravě těchto nepořádků bych vůbec nevěřil, že se cokoli v tom nepořádku změní.

Co jste tam ten třičtvrtě rok dělali? Chápu, že tomu vy nerozumíte, ten systém je složitý, ale to tam nemáte a nejste schopni sehnat někoho, kdo tomu rozumí? Tak si někoho najměte! Tady v republice není moc odborníků, kteří tomu rozumí, jsou asi dva nebo tři, kteří by vám byli schopni ten systém nastavit a navrhnout tak, aby odpovídal evropským normám. A tento neuvěřitelný chaos, neuvěřitelný nepořádek, kde se vyhazují miliardy, tak vám prostě navrhl, jak dát dohromady, když si s tím neumíte poradit? Jestli chcete, já vám ta jména řeknu, ale vy je znáte taky. Jsou asi dva nebo tři, kteří to dokážou. Víc jich tady prostě nemáme.

Takže dámy a pánové, tento návrh není vůbec o ničem. Za prvé to není žádná reforma, jsou to nahodilé výstřely. Současně pacientům přináší jedině zdražení zdravotní péče a přináší mnoho velkých otazníků. V lékové politice ponechává chaos a mrhání veřejnými prostředky.

Dotaz Davidu Rathovi můžete položit ZDE

##MINIPAS 236##

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.