Většina z nich byla pozitivních, některé však i kritické. Nejkritičtějši stanovisko přišlo překvapivě od člověka, který se již v minulosti části sudetských Němců za odsun omluvil, od Jiřího Paroubka.
Omluvné gesto tehdejší Paroubkovy vlády ze srpna 2005, adresované sudetoněmeckým antifašistům, bylo odvážné, poctivé a správné a setkalo se s obdivem a oceněním naprosté části české i (sudeto)německé veřejnosti.
Mezi téměř třemi milióny odsunutých Němců z Československa v letech 1945-46 však nebyli jen antifašisté. Byly mezi nimi i statisíce dětí, které nemohly za Henleina, Heydricha ani Hitlera, ani za zvěrstva, která (sudeto)němečtí vůdci na českém národě napáchali. Tyto děti se ničím neprovinily. Měly jen tu smůlu, že pocházely z německých rodin a že mluvily německy.
Těmto dětem, kterým je dnes 70 či 80 let, jsem se před 14 dny na Panevropských dnech v Lindau, kam jsem byl pozván jako místopředseda Evropského parlamentu, abych přednesl slavnostní projev, omluvil.
Nezpochybnil jsem tím ani poválečné uspořádání v Evropě, ani Postupimskou dohodu, ani dekrety prezidenta Beneše či cokoli jiného. Vyjádřil jsem jen svůj lidský postoj k událostem, které se staly před 66 lety a které dnes můžeme naštěstí vidět již z naprosto jiné perspektivy.
Perspektivou dnešních česko(sudeto)německých vztahů je vzájemné mírové a partnerské soužití ve sjednocené Evropě. Soužití v Evropské unii bez vnitřních hranic a s volným pohybem osob, v Unii, která je postavena na konceptu lidských práv, demokracie a právního státu. Na konceptu, který vychází z poučení ze dvou strašných světových válek (a poválečných transferů obyvatelstva) a který nám již nyní v EU zajistil nejdelší mírové období, jaké Evropa kdy zažila.
Jsem přesvědčen, že k silnému partnerství a spolupráci patří i morální omluva a odpuštění. Němci i sudetští Němci se za činy spáchané před sedmi desetiletími omluvili nesčíslněkrát.
Předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt tak učinil mimo jiné loni v Lidicích, jejichž 69. výročí vyhlazení jsme si tento víkend připomněli. Věřím, že i my Češi jsme 66 let po válce a odsunu schopni podobného morálního gesta. Gesta, které není výrazem slabošství či „zrady národních zájmů", ale naopak mravní síly a vypořádání se s vlastní minulostí.
Na závěr ještě vysvětlení těm čtenářům, kteří se pozastavili nad použitím výrazu vyhnání (Vertreibung) v mém německém projevu. Ano, slovo Vertreibung jsem použil, a to mimo jiné i z důvodu, že v německy mluvících zemích se jiného slova v souvislosti s odsunem téměř nepoužívá. Věřím však, že i zde se shodneme na tom, že ať se již jedná o český „odsun", německé „Vertreibung" či anglické slovo „transfer" (použité např. v textu Postupimské dohody), tak že tento koncept do demokratické a sjednocené Evropy 21. století nepatří.
Vyšlo v deníku Právo
Více:
Zahradil (ODS): Sudetští Němci rozdmýchávají nesnášenlivost
##PROFIL 3347##
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
