Lidé demonstrují proti vysokým životním nákladům, proti sociální nespravedlnosti a především proti vysokým nájmům. Nájemné běžného bytu dosahuje v Izraeli až dvou třetin průměrného platu. Protesty jsou masové - kolem 150 tisíc lidí. Politici se nyní bojí, že vývoj může vést až k emigraci desítek tisíc občanů. Protesty proti vysokým nájmům jsou ve světě v celku běžné a nemá smysl se tím nějak více zabývat. Ovšem tento případ je jiný.
Nejprve je nutné odmítnout zjednodušené pohledy, které nabízí ve svých komentářích např. poslanec Stanislav Křeček. Ten na základě těchto obecných informací pokládá řečnickou otázku, zda situace s bydlením v Izraeli nevyvrací stále ještě omílané tvrzení, že regulace nájmů zvyšuje ceny a že volný trh ceny nájmů vyřeší? Píše, že v Izraeli žádná regulace není a trh řádí, jak chce!
Problém vysokých nájmů určitě nevyřeší regulace. Cena nájemního bydlení a bydlení vůbec se utváří mnohem složitěji na místním trhu a jednoduché recepty opravdu nepomohou. Problém v Izraeli je totiž v něčem jiném. A bohužel je podobný tomu našemu.
V posledních letech Izrael realizoval podobnou daňovou politiku jako i my u nás. Více danit spotřebu a méně danit práci. Postupně tak zvyšoval nepřímé daně a snižoval daně přímé. V současné době mají v Izraeli jednotnou sazbu DPH ve výši 16% a osvobozeny jsou pouze exportní příjmy a prodej čerstvého ovoce a zeleniny. Kdežto daň z příjmů právnických osob se v Izraeli postupně snižovala až na současnou hranici 25%. U fyzických osob je v Izraeli zachována progrese.
V evropském tisku a médiích (např. Radio France International) se objevují první komentáře, že současné protesty jsou výsledkem právě politiky rychlého zvyšování nepřímých daní a snižování daní přímých v kombinaci s nevhodnou bytovou politikou. To jsou zásadní faktory, které zapříčinili v posledních letech růst nájemného bydlení a neustálé zvyšování ostatních životních nákladů. A zde se již dostáváme do našich poměrů.
My jsme na to šli ještě důrazněji. Jestliže snížená sazba DPH na většinu základního zboží byla v roce 2006 5%, v roce 2012 bude již 14% a v roce 2013 17,5%. Jestliže firemní daň byla v roce 2006 25%, v roce 2011 je již pouze 19%. Jestliže jsme zde v roce 2006 měli progresivní zdanění a společné zdanění manželů, v roce 2011 zde máme rovnou daň na úrovni 15% ze superhrubé mzdy a zavedené snížené stropy. Změna daňového systému je tedy u nás ještě větší než v Izraeli a navíc jsme ještě jako socialistický přežitek zrušili progresivní zdanění u fyzických osob. Když k tomu připočteme neustále se zvyšující všemožné poplatky a ceny energií, dostane se nám obrázek podobný tomu, co se teď děje v Izraeli. Střední třída bude nést většinu nákladů, přitom nebude pociťovat základní solidaritu ve společnosti a příjmově nižší skupiny budou vyčleněni právě např. z trhu nájemního bydlení, protože na to prostě nebudou mít.
Izraelští politici se obávají emigrace především mladých lidí. Nikdo si však nepřipouští, jak by mohla podobná situace ohrozit Českou republiku. A to ještě navíc státní pokladně hrozí propad očekávaných příjmů, protože na rozdíl od Izraelců mohou Češi častěji jezdit na nákupy ke svým sousedům. Už dnes většina spotřebního zboží je v Německu levnější než u nás.
Současná snaha vlády pokračovat v politice zvyšování nepřímých daní, snižovaní daní přímých, nezvyšování progrese u fyzických osob, absence dobré bytové politiky především v oblasti podpory nájemního bydlení, může mít velmi brzy negativní dopady na koupěschopnost obyvatelstva a na vyvolání většího sociálního napětí. Naše vláda by se tedy měla z Izraele poučit. Místo toho hledí vstříc zářným zítřkům a omílá mantru o zvyšování konkurenceschopnosti přes zvyšování nepřímých daní a snižování daní přímých. Rozumná politika zlatého středu KDU-ČSL nikde.
Marian Jurečka
Více:
Šmucler varuje před bankrotem. Důchodci se bojí inflace. Osudově
##PROFIL 3398##
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marian Jurečka
