Paroubek: Jen odvážní něco změní

V pražském Obecním domě dnes probíhá společenská akce ke 115. výročí vzniku národně socialistické strany, kterou pořádá politická strana Národní socialisté - levice 21. století (NS-LEV 21), aby veřejnosti důstojně připomněla význam této strany. Předseda NS-LEV 21 a bývalý premiér ČR Jiří Paroubek u příležitosti významného výročí předá čestná uznání za věrnost vybraným funkcionářům obnovené národně socialistické strany.

Projev předsedy strany Jiřího Paroubka ke 115. výročí vzniku nár. soc. strany:

Sestry a bratři, ve svém vystoupení budu věnovat pozornost především vizi poselství nár. soc. strany pro budoucnost.

Česká společnost je v hluboké morální krizi, v nejhlubší od vzniku českého národního státu, ČR.

Ve vyspělých demokraciích západní Evropy nejsou rozdíly v politické koncepci, v hospodářské a sociální politice států mezi levostředovou a pravostředovou vládou nějak zvlášť významné. Prezident Sarkozy a kancléřka Merkelová a jejich vlády – podle běžné politologické klasifikace politici pravice, pravého středu – ihned po příchodu hospodářské recese neváhali ingerovat velmi masivně do hospodářství svých zemí a vlastně celé Evropy (a ještě před nimi tak učinil dnes už bývalý prezident USA G. Bush a po něm i prezident Obama). Tyto státní zásahy zejména vlád největších národních ekonomik EU a také EK udržely evropské hospodářství nad vodou. Evropské a světové hospodářství se díky tomu vyhnulo v letech 2008 - 2009 podobnému zhroucení výroby a následně sociálních a politických systémů států tak, jak k němu došlo po Velké hospodářské krizi ve 30. letech 20. století. Po Velké krizi následovalo více než půlstoletí totalitních režimů ve významné části Evropy, světová válka, a v ní desítky milionů nevinných obětí. A po II. světové válce pak následovaly revoluce v řadě zemí celého světa, znásilnění občanských práv, strádání a zničení osudů milionů lidí a také rozdělení Evropy železnou oponou na demokratickou a totalitní část po dlouhých čtyřicet let.

Česká pravice je poněkud jiná, minimálně pak její politicky nejvýraznější část, ODS, nežli standardní západoevropské pravostředové strany. Je příznačné, že ihned po volbách do EP v roce 2009 opustila ODS nejvlivnější klub poslanců EP – klub Evropské lidové strany (tedy celoevropské sdružení poslanců EP pravostředových stran) – a začala úzce spolupracovat v nově ustaveném klubu poslanců EP seskupených kolem britských konzervativců. ODS a její premiér se dostali ve své evropské politice do vleku britských toryů. To je vážná věc, která je v rozporu s naším národním zájmem, neboť ODS je hlavní vládní stranou. Stranou premiéra. Zájmem Británie je udržovat rozvolněný vztah k EU. Státy střední Evropy však mají jiné přirozené zájmy nežli V. Británie. Čeští politici by nikdy neměli zapomínat na sto padesát let stará slova někdejšího britského premiéra Palmerstona: „Británie nemá přátele, má pouze své zájmy.“

Ale vrátím se zpět k institucím sociálního státu.

Evropští lidovci – podobně jako evropští socialisté - jdou dál po cestě udržení a rozvíjení evropského sociálního státu (budou-li k tomu zejména ekonomické podmínky). Ostatně kupř. němečtí klerikálové (CDU/CSU) nemají žádný důvod měnit koncepci sociálně tržního hospodářství, jehož ideovým otcem byl v 50. a 60. letech 20. století jejich čelný činitel – německý národohospodář, jeden z tvůrců německého hospodářského zázraku, úspěšný ministr hospodářství a později i kancléř Ludwig Erhard. Model sociálně tržní ekonomiky byl velmi dokonalou ekonomickou a politickou alternativou Západu vůči sovětskému modelu totalitní společnosti a centrálně řízenému hospodářství. Sociálně tržní hospodářství přineslo Západu vysoce efektivně fungující ekonomiku, trvale narůstající produktivitu práce a dlouhá léta rostoucí životní úroveň občanů zemí západní Evropy. Sovětský model v konfrontaci se sociálně tržní ekonomikou nakonec prohrál. Po rozpadu sovětského bloku se již významné části ekonomických i politických elit západní Evropy zdál systém sociálně tržního hospodářství příliš drahý a jaksi nadbytečný. Dnes tito lidé hovoří o údajné nemožnosti udržet model a rozvinuté instituce sociálního státu. Jsou to často titíž lidé, kteří s velkým porozuměním pohlíželi na chamtivost a nezkrotné sobectví finančních skupin, které dovedly svět před pár lety do hospodářské krize.

Hlavní politické síly české pravice: ODS a TOP 09, dnes tvrdí, že sociální stát je neudržitelný, protože je příliš drahý. A protože zatěžuje veřejné rozpočty svými výdaji, je potřeba jej omezit, přiškrtit. Byť instituce českého sociálního státu silně zaostávají za západní Evropou. Méně vznešeně řečeno: příjmy a svou životní úrovní lidé v naší zemi silně zaostávají za zeměmi západoevropského jádra zemí EU. Česká pravicová vláda bez rozmyslu škrtá citlivé výdaje státního rozpočtu, i když tím dusí hospodářský růst a snižuje životní úroveň významných sociálních skupin obyvatel, dnes můžeme říci, že většiny občanů naší země.

Stojíme před rozhodným programovým a personálním střetem mezi českou pravicí a levicí v příštích dvou letech, ve dvou volebních termínech, v krajských a doplňovacích senátních volbách za půl roku a za dva a čtvrt roku ve volbách do sněmovny. Bude to ostrý střet o další směrování našeho státu. Česká pravice – podle toho jak se chovala více než pět let, kdy je u vlády – se v rozporu s praxí evropského sociálního státu chce vydat cestou proti běhu času. Preferuje spíše americký, individualistický společenský model, ve kterém jsou např. výdaje na zdravotnictví záležitostí kapsy každého, jeho individuální starostí. Chudí občané USA bez zdravotního pojištění (jsou to desítky milionů lidí), získávají v americkém zdravotnictví jen chudinskou péči. To je také ideál české pravice. Stát bez solidarity, bez ideálů. Jen pro bohaté a kmotry. Pro ty, kteří si budou moci všechno zaplatit. Své zdraví, vzdělání, policejní ochranu apod. Tato neuvěřitelně sobecká politika postrádá jakýkoliv idealismus. A proti této politice musíme bojovat, sestry a bratři. Jen odvážní něco změní. Buďme odvážní v našich myšlenkách i činech. Lidé u nás si zaslouží lepší vládu než tu, kterou dnes máme. Proto pracujme na její změně.

Myslím, že je povinností nás, národních socialistů, pracovat idealisticky ve prospěch naší země. Dát českému národnímu hospodářství nové impulsy jeho rozvoje. Přivést je postupně opět k prosperitě let 2005 – 2007.

Sestry a bratři, již před čtyřmi měsíci jsme na našem ustavujícím sjezdu přišli s promyšleným programem oživení české ekonomiky, s náměty k boji proti recesi, proti schodkům státního rozpočtu, proti nezaměstnanosti. Nekoncepční, bizarní a asociální rozpočtové škrty v podání pravicové vlády v posledním roce a půl musí být nahrazeny opatřeními zajišťujícími hospodářský růst země.

Zastavme rozkrádání země, odežeňme úvahy o rozprodeji zbývajícího národního majetku (podniků typu Lesy ČR či národního podniku Budvar) anebo fakultních nemocnic s našimi skvělými lékaři a zdravotníky. Do české politiky se musí vrátit mravnost a slušnost. Zastavme korupci a korupčníky všeho druhu.

Chceme vládu, která bude schopna uskutečňovat benešovsky realistickou zahraniční politiku vůči EU i světu. Sebevědomou zahraniční politiku prosazování národního zájmu neomezovanou ideologickými přístupy a politickými mindráky významné části české politické třídy. Tu z Putina, jindy z Němců, pak zase levičáků či z čínských komunistů.

Ohromnou odpovědnost za další vývoj naší země mají také média. Ta česká – na rozdíl od západoevropských – nejsou příliš pluralitní. To není lamentování, to je pouhé konstatování. Bez pluralitních médií nemůžeme vytvořit opravdu pluralitní, tedy skutečně demokratickou společnost. Jde o to, aby různé názory byly v médiích vnímány jako zcela rovnocenné. Dnes tomu tak není, politické přístupy české pravice jsou v médiích přijímány jednoznačně příznivěji nežli postupy levicové.

A jak chceme, aby vypadala česká společnost? Chceme společnost, ve které bude pro všechny dostupné kvalitní zdravotnictví. Chceme zdravotnictví, jehož základní síť (krajské a fakultní nemocnice) bude rozvíjena na veřejnoprávním a neziskovém principu.

Všichni lidé se rodí svobodní a rovní a mají tedy právo na kvalitní a dostupnou lékařskou péči tak, jak je to obvyklé v zemích západní Evropy. Společnost, kde se lidé po setmění nemusí bát vyjít ven ze svého domu.

Chceme společnost, kde se vláda stará o vytváření nových pracovních příležitostí, o prosperitu firem. Vládu, která je schopna nastavit férový systém daní a mít také pod kontrolou vývoj deficitu státu. Chceme společnost, ve které politici budou primárně brát svou činnost jako službu veřejnosti a nikoliv jako cestu k vlastnímu obohacení.

Chceme vládu s vizí, strategií rozvoje české společnosti, českého národního společenství. Nečasova vláda takovou vizi či dokonce strategii nemá, nesměřuje nikam. Reformy nemohou být sami o sobě cílem vládní politiky. Musí být – jsou-li správně zaměřené – především nástrojem k modernizaci a zvelebení země a k růstu životní úrovně lidí. To reformy v režii dnešní vlády, reformy v dnešní podobě prostě nejsou.

Máme slabou a špatnou vládu, ale máme také slabou opozici. Komunisté nesou těžké dědictví své neblahé minulosti. Sociální demokraté jsou rozděleni, jejich hlavní lídři nevědí nic o skutečném životě. Nikdy nebyli ve skutečné praxi, v reálném životě, dělali profesionálně jen politiku. To je velký handicap. V tomto jsou zcela podobní P. Nečasovi. A obávám se, že mohou shořet úplně stejně jako P. Nečas.

Pro současnou sociální demokracii není žádná programová otázka tak svatá, aby nemohla být záhy opuštěna. A tak jednou opustí soc. dem. zájmy českého sportu a v dojemném spojenectví s harpagonským ministrem financí Kalouskem připraví sport v běžném rozpočtovém roce nejméně o 1,2 miliardy.

Podruhé soc. dem. odhlasuje ve sněmovně návrh ODS, kterým jsou zrušeny finanční sankce v novém zákoně o ovzduší. To je „dárek“ zejména pro občany Moravskoslezského a Ústeckého kraje, kde největší znečišťovatelé ovzduší nebudou motivování k uplatnění moderních technologií zmenšujících znečištění ovzduší. A občané v těchto krajích, ale nejen v těchto krajích, se budou dále dusit vzduchem plným zplodin v době inverze.

U církevních restitucí sociální demokracie vůbec nereaguje na mé výzvy, aby se zavázala, že, po vzniku levicové vlády, sníží finanční reparace českého národa poskytované po příštích třicet let katolické církvi. Zato ve slovní pyrotechnice vůči zákonu o církevních restitucích nemá sociální demokracie v české politice konkurenci.

Soc. dem. také nedělá žádný problém upustit myšlenku zrušení poplatku za pobyt v nemocnici, byť zrušení poplatků ve zdravotnictví bylo jejím hlavním volebním poselstvím před krajskými volbami v roce 2008.

Republika potřebuje nejen ve svém vedení lidi zkušené, idealistické, čestné a zásadové. Neustupující v zásadních otázkách pod tlakem.

Národní socialisté – budou-li úspěšní v příštích volbách do sněmovny a stanou se parlamentní a třeba i vládní stranou – budou zásadově trvat na naplňování svého programu. Budou nesmlouvavě prosazovat plnění základních cílů programu strany.

Sestry a bratři, národně-socialistická strana vznikla před 115. lety. Stála vždy na straně svého národa. Přichází doba, kdy národní socialisté mohou opět významně promluvit do veřejných záležitostí a již v blízké budoucnosti opět významně pracovat ve prospěch české veřejnosti.

Děkuji za pozornost.