Vážená paní předsedající, vážené paní kolegyně senátorky, páni senátoři, podávám v souladu s § 127, odst. 1, jednacího řádu Senátu návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb. tedy Ústava ČR, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Tento návrh předkládá skupina senátorek a senátorů ve složení – podle pořadí na podpisovém archu: Miroslav Antl, Jiří Dienstbier, Alena Gajdůšková, Soňa Paukrtová, Petr Pithart a Jiřina Rippelová.
Nebudu vysvětlovat, proč skupina senátorů návrh zákona podává. Debata na téma imunity poslanců a senátorů tu proběhla vícekrát, mnozí z vás se jí sami vícekrát zúčastnili. Už jen sedm z nás by si mohlo pamatovat, že již první den právě ustaveného Senátu, tj. 18. prosince 1996 v prvním vystoupení zvoleného předsedy bylo řečeno, že Senát by měl začít svou práci revizí nesmyslně rozsáhlé imunity. Pamatuji si to velmi dobře, protože to byla – s prominutím, že parafrázuji sám sebe – má slova. Dnes po téměř šestnácti letech je reálná naděje, že tentokrát svou práci, ve srozumění s Poslaneckou sněmovnou, dokončíme.
Jednu výhodu to má. Stěží nám někdo může vytknout, že jsme v této věci postupovali příliš zbrkle. Ještě poslední poznámka. Začínám a končím tak své působení v tomto váženém sboru: Řešením otázky, o kolik máme či nemáme sami sebe chránit více než občany ČR. Odpověď na tuto otázku všech otázek totiž vypovídá o tom, jak sami věříme svému dílu, to je jistotám garantovaným právním řádem, který my vytváříme. Argumenty pro i proti návrhu padaly naposled jen před několika týdny, když jsme tady nezískali dostatečný počet hlasů pro návrh ústavního zákona. Návrh neprošel nikoli proto, že by ho v Senátu nepodporovala dostatečná většina senátorek a senátorů, ale proto, že mnozí z nás – musím říci, že lehkomyslně – předpokládali, že návrh má tak výraznou podporu, že nevyžaduje jejich přítomnost. Sypali si potom popel na hlavu a vysvětlovali, jaké všechny důležité a prospěšné záležitosti si vyžadovali jejich přítomnost jinde. Jen proto, a ze žádného jiného důvodu, vznikl tento návrh ústavního zákona, abychom tuto lehkomyslnost napravili.
Veškeré důvody pro přijetí tohoto návrhu shrnuje důvodová zpráva, kterou máte k dispozici. Všechny je už stejně znáte. Snad už jediné, čeho se musíme vyvarovat, je opakování této lehkomyslnosti.
Podáváme návrh, o které jsme přesvědčeni, že je ze všech nejlepší, nejlepší v praktickém smyslu, že má totiž největší naději být ve sněmovně schválen. Návrhy, které jsou eventuálně ještě lepší než nejlepší, mohou mít tu drobnou nevýhodu, že neprojdou a pak mají její stoupenci čisté svědomí, ale nelegitimní, byť legální imunita špiní naši parlamentní demokracii dále.
Tímto vás žádám, abyste náš návrh postoupili k dalšímu projednání. Navrhuji, aby to bylo do výboru ústavně-právního a do stálé komise Senátu pro ústavu a parlamentní procedury.
Mimo tuto řeč chci ještě říci, že při hlasování o posledním návrhu zákona před obědem jsem hlasoval pro všechny pozměňovací návrhy a opomenul jsem potom hlasovat, protože návrh zákona vracíme do Poslanecké sněmovny. Je to pro pořádek a protokol.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: senat.cz
