Jak se dá však porozumět zprávám, které statistici včera publikovali. „Výkonnost české ekonomiky se v 1. čtvrtletí 2012 snížila. Mezičtvrtletní pokles měl srovnání jen s mezičtvrtletním poklesem ekonomiky Maďarska a Itálie.“
Tak zní jedna citace a hned za ní následuje druhá: „Hrubý domácí produkt České republiky po domácích restrikcích s charakteristickými opožďujícími se dopady klesl především díky omezovaným výdajům na konečnou spotřebu. V případě domácností jde o historicky nejnižší poklesy od roku 1996. V evropském srovnání je meziroční pokles spotřeby domácností patrný kromě zemí s problémy v rozpočtech, jako například Španělsko a Francie, už jen v Nizozemí a Velké Británii.“ Český propad spotřeby domácností je přitom výrazně hlubší než ve zmíněných zemích.
Současná situace připadá statistikům asi opravdu podivná, protože vydali rozsáhlý materiál s otázkou v hlavním titulku. „Byl rok 2011 opět zlomový?“ ptají se experti a snaží se na to odpovědět souhrnem chladných čísel.
Vychází z něho zhruba následující. Po transformačním propadu v letech 1990 až 1993 začala zdejší ekonomika dohánět vyspělé západní země. Přes výpadek před rokem dva tisíce překročila tuzemská ekonomika v roce 2007 čtyřpětinovou úroveň Evropské unie. Bohužel po finanční krizi přibližování skončilo a Česko je na tom dnes ve srovnání s Evropou hůře, než bylo předtím.
Ukazuje se, že český stát hodně šetří, a například sociální výdaje jsou ve srovnání s vyspělou Evropou hodně nízko.
Můžeme to přeložit do běžné řeči. Česko potřebuje ze všech evropských zemí nejméně škrtat ve státních výdajích. Přesto v nich škrtá tak razantně, že se ocitlo mezi třemi státy, kterým škrty nejvíc zpomalily ekonomiku. Chladná čísla popisují selhání současné vládní politiky, ale to je vlastně zbytečné dodávat.
Z čísel je také vidět, že neexistuje perspektiva. Cena tuzemské práce průběžně roste, aniž by odpovídajícím způsobem rostla produkce. Investovat do složitějších technologií, na kterých by se víc vydělalo, se zatím nedaří, mimo jiné i z toho důvodu, že stát šetří na školách a na výzkumu.
Takto bezvýchodná analýza už dlouho nespatřila světlo světa, ale nejspíš je dobře, že se objevila. Ukazuje totiž, že špatně není pouze politika současné vlády, ale něco nefunguje v celém směřování České republiky.
Co se tedy vlastně stalo? Český stát se drží pouček liberálních ekonomů, liberalizuje trh pokud možno se vším, škrtá ve státních výdajích a zvláště v sociálních dávkách. V důsledku toho klesá domácí spotřeba a celá ekonomika se propadá. Češi chudnou a jejich vyhlídky nejsou právě růžové.
Zmíněná liberální myšlenka není tak triviální, ani nemá ve svém základě nenávist, která chce zničit celé lidstvo. Liberální myslitelé jenom víc důvěřují trhu než státu. Proto chtějí stát omezit a v důsledku podpořit soukromé aktivity. Stát tedy bude utrácet méně za sociální služby či za zdravotnictví, nebude regulovat dodávku energií, a trh vytvoří takovou nabídku sociálních či zdravotních služeb, případě zajistí takové ceny energií, o kterých se nám nesnilo.
Dokonce se zdá, že se Česko a další postkomunistické státy staly experimentálním polem, kde se postupně zkouší soukromé pojištění na důchod, soukromé zdravotní pojištění, a dokonce tzv. volný trh s energií, kde občan nezávislý na státu či obci nakupuje elektřinu či plyn přímo od energetických gigantů.
Těžko říct, jestli takový liberální model někde bez světě funguje. Ani východoevropský experiment neukázal, že jde o životaschopný model. Prostě se jenom ukázalo, že nemůže fungovat v zemích, které procházejí ekonomickou recesí. Většina lidí nemá peníze na soukromé penzijní fondy či soukromé zdravotnictví. Finanční kruhy přitom nutí stát, ať přesouvá do soukromých aktivit peníze daňových poplatníků a politici tomu často podléhají. Zakládáním soukromých sociálních a zdravotních služeb se dostupnost těchto služeb automaticky snižuje. Situaci ještě zhoršují neregulované ceny energií, které tahají z kapes občanů další peníze a posléze převádějí zisky do kyperských schránek. Za poznámku stojí, že Česko patří mezi pět evropských zemí, které v posledním desetiletí nejvíc zdražily elektřinu pro občany i podniky. Pokud by se ze statistiky škrtly ostrovní státy Kypr, Malta a Irsko, zažili srovnatelné zdražení pouze Španělé.
Proto se zdají být všechny zprávy špatné, protože celá země kráčí špatným směrem.
Publikováno se svolením vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
