Privatizace městských bytů v Táboře vázne. Z původních 5 000 bytů jich zatím radnice zprivatizovala v posledních letech jen něco přes tisíc a v posledním období krize tento proces značně stagnuje. I tam, kde již vznikla společenství vlastníků, nese s sebou privatizace zřejmé negativní důsledky pro městskou pokladnu a s tím problém, na který se hledá řešení. Město totiž musí přispívat do fondu oprav většinově zprivatizovaných domů za ty nájemníky, kteří do privatizace nešli. A nejde o zrovna malé částky, které každoročně narůstají. Zatímco v roce 2008 vydal Tábor do fondů společenství vlastníků 2 840 000 Kč, v roce 2010 už téměř 4 miliony a pro letošní rok se už počítá se sumou kolem 5,5 milionu korun. S výhledem do roku 2017 půjde celkem o kulatou sumičku 30 milionů. To všechno jsou peníze, které chybí a ještě budou chybět, aby město mohlo opravovat svůj bytový fond.
V pravidlech privatizace městských bytů a domů, podle kterých byl tento proces nastaven, se počítá s minimálně 2/3 bytů zakoupených nájemníky, aby bytový dům mohl do privatizace jít. To je právě kámen úrazu. Zastupitelský klub KSČM tento dokument a jeho důsledky mnohokrát kritizoval, přesto radniční koalice k našim oprávněným námitkám zůstala hluchá.
Radnice je evidentně v řešení problémů s městskými byty bezradná, a to jak se stále vzrůstajícími dluhy na nájemném, které dosahují hrozivé třicetimilionové výše, tak s vyplácením svého podílu do pokladny společenství vlastníků.
Cestu jak z bryndy ven se nyní pokouší najít rada města. Porušuje tím ale jedno ze zásadních pravidel privatizace. Je v nich zakotveno, a vedení radnice to vždy hlasitě zdůrazňovalo, že nikoho nebude nutit byt privatizovat a že ve svém bytě na základě stávající smlouvy může bydlet i nadále. Situace se však zřejmě mění, protože náklady města na kofinancování sdružení nájemníků v privatizovaných domech za nezprivatizované byty neúměrně narůstají… Rada města Tábora proto uložila v pondělí 24. září 2012 svým usnesením odboru správy majetku města jednat s nájemníky bytů v privatizovaných domech, v nichž má město Tábor uzavřeny nájemní smlouvy pouze na jeden či dva byty, o možnosti přidělení náhradního bytu. Rada se k řešení těchto zbylých bytů vrátila, aby mohlo dojít k jejich prodeji a město se zbavilo spoluvlastnictví v těchto domech a s tím související povinnosti hradit příslušné částky do fondu oprav. V současné době (k 31. 8 .2012) se podle tajemníka Lubomíra Šrámka jedná celkem o 37 bytů v 26 domech.
Ale to je zřejmě jen začátek. Podle našich informací ověřených ve společnosti Bytes se tento postup bude dříve či později týkat 280 bytů a tedy i domácností. Položme proto vedení města otázku. Cožpak tito lidé nemají právo dožít ve svém bytě? Cožpak se nemohou spolehnout na sliby radniční koalice pod vedením ČSSD, že jim to bude umožněno? Spokojí se radnice v budoucnu s přemlouváním, nebo nastoupí „silové“ prostředky? Každopádně si lze jen těžko představit, jak bude radnice „pokojnou cestou“ přemlouvat nájemníky, kteří ve svém bytě žijí desítky let, aby se přestěhovali jinam. Třeba z Pražského sídliště na Sídliště nad Lužnicí. Obzvlášť, když není vůbec jasné, zda po zrušení nájemní smlouvy budou i v novém bytě platit regulované nájemné.
Přitom řešení jsme již jako klub zastupitelů KSČM několikrát od roku 2010 navrhovali. Bez úspěchu. Základem námi navrhovaného způsobu „urychlené“ privatizace bylo, kromě jiného, podstatné snížení ceny bytů. Tvorba ceny bytů by vycházela ne z tržní ceny bytu, ale z ceny stanovené na základě soudního odhadu a skutečné hodnoty nemovitosti. Ta by byla zcela jistě podstatně nižší, než ceny současné. Například u třípokojového bytu by jeho cena neměla přesáhnout 120 000 Kč. Nenastal již konečně čas na komunistickými zastupiteli navrhované přehodnocení pravidel privatizace bytů a domů? Tímto by na byty dosáhli i sociálně slabší obyvatelé města a mohli by je zakoupit také v již existujících SVJ. Město by tedy nemuselo doplácet výše zmíněné sumy do fondu oprav SVJ. Navíc by odpadly problémy s neplatiči nájemného. Těch je dnes cca 1 200, což je při méně než čtyřech tisících městských bytech číslo hrozivé.
Zajímavé je, že jinde to s privatizací domů a bytů za solidních podmínek pro nájemníky jde. Například ve Znojmě, kde má v radě města jako v Táboře většinu ČSSD, schválilo zastupitelstvo prodej 2 000 městských bytů, tedy jejich poloviny (což je obdobná situace jako v Táboře), nájemníkům za 40 % ODHADNÍ ceny. Tedy vůbec nepočítá s cenou TRŽNÍ jako radnice v Táboře. Stejné příklady se dají dokumentovat i v Českých Budějovicích, Tachově, Kroměříži a jinde.Jen táborská radniční koalice zarytě odmítá o návrzích KSČM diskutovat a hledat schůdné řešení. Plánované přestěhování nájemníků je podle našeho názoru sociálně velmi necitlivý postup, ale radnice na něm vydělá dvojnásob. Nebude muset platit poplatky do pokladen sdružení nájemníků a zároveň získá peníze za prodej „městských“ bytů v již privatizovaných domech.
Ladislav ŠEDIVÝ, zastupitel města Tábor za KSČM
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kscm.cz
