Porevoluční doba let 1989/1990 zdědila plně funkční policii, tehdy Sbor národní bezpečnosti, který měl dvě základní složky a to složku Státní bezpečnosti, která se zabývala pouze několika trestnými činy tehdy uvedenými v I. hlavě trestního zákona, a to trestnými činy proti republice a složkou Veřejné bezpečnosti, která dělala všechno ostatní, mj. zajišťovala ochranu veřejného pořádku a práci spojenou s odhalováním, objasňováním a vyšetřováním trestných činů podle zbývajících jedenácti hlav tehdy platného trestního zákona č. 140/1961 Sb., řešila veškeré přestupky, objasňovala přečiny podle zákona č. 150/1969 Sb. o přečinech, komplexně zajišťovala dopravní problematiku, vydávala občanské průkazy, vedla kriminalistické evidence, zabývala se prevencí a měla na starosti rovněž i Pomocnou stráž Veřejné bezpečnosti, což byl sbor dobrovolných pomocníků VB, kteří chodili do služby a pomáhali při různých akcích k zajištění veřejného pořádku a dopravy, a to zcela zdarma. 

 

Složka Státní bezpečnosti byla ihned po převzetí moci novou garniturou zrušena a pracovníci propuštěni bez jakékoliv náhrady. Ve složce Veřejné bezpečnosti byli vyměněni všichni velitelé, ředitelé a náčelníci, politruci a straničtí funkcionáři tehdejší KSČ byli rovněž propuštěni. Všichni ostatní policisté byli podrobeni nechutným prověrkám, kde policisty prověřovali novodobí, většinou samozvaní či již dříve zdiskreditovaní a zneuznaní politici a jejich přisluhovači, většinou šmelináři, veksláci a jiní podvodníci, kteří tehdy bojovali proti komunismu tím, že státu škodili, kde mohli, vekslovali u Tuzexu, kradli a šmelili s čímkoliv, co neslo nadstandardní peníze. Ministrem vnitra se stal pasák ovcí bez kvalifikace, který zničil, co šlo, natahal na ministerstvo vnitra řadu svých kamarádíčků od piva a tito, aniž by dělali něco smysluplného, pobírali hodně dobré ministerské platy za jaké-si drnkání na kytaru a vymýšlení toho, jak policii totálně rozložit. Na základě jejich vskutku „podnětných“ návrhů byla opět řada starších a zkušených policistů odejita, řada dalších byla zcela protiprávně degradována a to například i z vyšší důstojnické hodnosti do hodnosti praporčické, řada útvarů byla účelově zrušena a na všechna velitelská místa bylo prvním předpokladem to, že onen uchazeč buď před listopadem 1989 nebyl vůbec ve služebním poměru, a nebo zrovna k policii nastoupil. Tak se také stalo, že staré zkušené policisty řídili naprostí trubci, buď chartisté z prověrkových komisí, kteří si výnosná místa zařídili pro sebe a nebo dokonce jejich děti, většinou bez jakéhokoliv vyššího vzdělání, kteří však ke svým funkcím dostali neúměrně vysoké služební hodnosti, ač o policii a její odborné práci nevěděli zhola nic.

 

Pod účelově vykonstruovanou záminkou, že policie zneužívá svého postavení ji, byla postupně odebrána řada pravomocí, včetně dopravní agendy, možnosti odebrat řidičský, popř. i technický (OTP) průkaz, za závažné porušení zákona či vyhlášky, přímo na místě, údajně, aby byla odstraněna podjatost, byly rozmetány tehdejší sehrané vyšetřovací i kriminalistické týmy na všech stupních řízení policie. Následně byly zřízeny úřady vyšetřování a když tyto úřady začaly konečně pracovat, opět byly zrušeny, atd. atpod., takže zase mnoho tisíc vysoce kvalifikovaných policistů přišlo o místa a tak postupně takřka všichni policisté, kteří něco uměli, odešli. 

 

Do lukrativních funkcí, počínaje okresní a krajskou strukturou, včetně funkce policejního prezidenta a jeho náměstků, byli vybíráni nikoliv nejlepší a nejvíce kvalifikovaní policisté s mnohaletou policejní praxí, ale až na pár výjimek, takřka všeho schopní kariéristé a mladí protekční floutci, jejichž úkolem nebylo ani tak policejní práci řídit, jako zabraňovat trestnímu stíhání vlivných novodobých politiků. K tomu dostali dokonce nový služební zákon, který dodnes umožňuje přidělit i nejvyšší – důstojnickou hodnost různým kariéristům bez policejní praxe, kamarádíčkům šéfů, kteří měli a dodnes mají těsné osobní vazby na významné politiky, ač tyto vazby služební zákon výslovně zakazuje. Přitom jsou v Policii České republiky tisíce slušných, pracovitých, poctivých a obětavých policistů, kteří přesto, že mají vysokoškolské vzdělání, zastávají pouze nejnižší a prací nejvíce zatížené funkce na základních policejních útvarech a v současném systému nemají takřka žádnou možnost kamkoliv postoupit či se vypracovat, neboť volná místa jsou obsazována výhradně předem zmanipulovaným výběrovým řízením přesně „ušitým“ pro konkrétního uchazeče, kterého tam chce ten či onen velitel, bez ohledu na kvality ostatních.

 

Policejní šéf tohoto nového typu podřízeným policistům dnes již nic neporadí, protože to ani on sám neumí, většinou se v kanceláři ani nezdržuje a pod krytím, že je na poradě či aktivu, „vymetá“ různé recepce, včetně dalších akcí a oslav u největších a nejbohatších podnikatelů na teritoriu svého útvaru. Svých policistů se v případě problémů většinou nezastane, a když se stane něco opravdu závažného, svede vinu na kohokoliv jiného, včetně tiskové mluvčí, jen aby se udržel sám ve funkci. Můžeme se pak divit, že si dnes do policie „kopne“ úplně každý? Že si takřka každý, při činu přistižený, či již zadržený, zločinec stěžuje na postup nejen řadového policisty, ale i kvalifikovaného kriminalisty, ač bylo vše provedeno v souladu se zákonem? Co by si nestěžoval, když to vidí názorně od našich nejvyšších politiků, kteří si policie za její nelehkou, náročnou a nebezpečnou práci nejen neváží, ale dokazují ji demonstrativně svou sílu.

 

Myslíte si, že nově nastoupivší ministr vnitra, původně docela dobrý novinář, Radek JOHN měl právo ihned v počátku svého úřadování vyhodit z funkce zkušeného policejního prezidenta a policejního generála Oldřicha Martinů?  Myslíte si, že měl právo do této funkce jmenovat sice značně ambiciózního, ale nezkušeného a na tuto funkci se nehodícího Petra Lessyho, ač nejkvalitnějším uchazečem o tuto nejvyšší policejní funkci byl tehdy i dlouholetý úspěšný krajský ředitel Ústeckého kraje, generál JUDr. Jiří Vorálek sloužící tehdy déle než 30 let? Myslíte si, že může ministr financí Nečasovy vlády Kalousek veřejně prohlásit, že policejní prezident po jeho zásahu skončí na ulici? Neměl by to říci, viďte? No vidíte a policejní prezident v nejvyšší důstojnické hodnosti – plukovníka Policie České republiky – Petr Lessy skončil nejen na ulici, ale dokonce před soudem. Nevhodné prohlášení pana ministerského předsedy Nečase o „partě plukovníků, kteří tady nebudou rozhodovat, kdo bude a kdo nebude...“, nehodlám raději komentovat vůbec, protože to si sice může pan předseda vlády myslet, ale nikdy by to neměl ve své nejvyšší výkonné funkci ve státě vyslovit nahlas. Pak se totiž nemůžeme divit, jaký názor mají řadoví policisté nejen na politiky, ale i na jimi vybrané policejní šéfy z nichž řada „přeskákala“ tzv. „žabákováním“ různé řídící funkce, aniž by vůbec věděli co se tam vlastně dělá, natož řídí, dnes sedí ve funkcích nejvyšších a protože si je chtějí udržet co nejdéle, nedělají vlastně policejní práci za kterou jsou nadstandardně placeni, ale panáčkují politikům a v tichosti likvidují i těch několik málo posledních policejních funkcionářů, kteří své práci ještě opravdu rozumí.

 

Zatím posledním takto postiženým je bývalý ředitel ÚOKFK plukovník Martinec, kterého se měl, oproti pražské vedoucí státní zástupkyni Bradáčové, policejní prezident jednoznačně zastat, když už to neudělal ministr vnitra Kubice. A protože se ho nezastal ani jeden z těchto dvou nejvyšších funkcionářů, „kopla“ si paní vedoucí státní zástupkyně do policie ještě jednou. Tehdy, když před televizními obrazovkami tvrdila, že si policie prošetřuje některé kauzy bez jejího vědomí, resp. bez vědomí státního zastupitelství. Paní státní zástupkyně asi poněkud pozapomněla, že v rámci postupu před zahájením trestního stíhání, tj. při tzv. policejním prověřování, může policie prošetřovat veškeré kauzy, kde by se mohlo jednat o spáchání trestného činu a o kterých se dozví sama, neboť je to jedním z jejích základních úkolů a teprve v případech, kdy jsou tyto informace potvrzeny, začíná spolupráce se státním zastupitelstvím.

 

V české kotlině se však v podstatě nabízí ještě jedno vysvětlení. A to, že právě proto, že se zde „vykecá“ úplně všechno, leckdo prodává informace ze spisů a často se to pak objevuje v médiích, maří to další průběh přípravného řízení trestního a svádí se to zejména na policii, mohou se tak chovat zkušenější policisté, kteří státnímu zastupitelství zkrátka nevěří. Tečka.

 

 Po zkušenostech z boje se závažným a organizovaným zločinem, do kterého jsou, bohužel, zapojeni dokonce i politici, státní zástupci a soudci a kde jsou proto často závažné kauzy zmařeny v důsledku úniku utajovaných informací do médií, se ovšem těmto zkušeným policistům nelze divit. To však bohužel dnes nemůže prohlásit veřejně ani policejní prezident, ani ministr vnitra, ač to oba dobře vědí a proto to zde říkám, jako bývalý letitý policista, já.

 

Doc. JUDr. Miroslav NĚMEC, Ph.D., předseda Rady LEV 21 pro otázky vnitřní bezpečnosti státu a odborný mluvčí LEV 21 pro oblast vnitřní bezpečnosti