Jejich úkolem je řešit vůbec nejširší bezpečnostní problematiku, od zabezpečení ochrany veřejného pořádku na jim vymezeném teritoriu (služebním obvodu), přes příjem a prošetřování veškerých oznámení spadajících do kompetence policie, řešení přestupkové agendy, problematiku pátrání po osobách a věcech, která je dnes ještě garantována Oddělením obecné kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, dopravní problematiku až po trestnou činnost menší závažnosti, přičemž však i u té nejzávažnější zajišťují policisté ze základního policejního útvaru prvotní a neodkladné úkony i když ji pak dále řeší nadřízené či dokonce specializované celostátní útvary.

 

Podle úkolů, které jsou tyto základní policejní útvary povinny zabezpečovat na jim vymezeném teritoriu, tj. na území jejich služebního obvodu, by se mohlo zdát, že zde musí pracovat ti nejzkušenější a léta sloužící policisté s nejvyšší kvalifikací, ovšem opak je pravdou. Bohužel. Na základních policejních útvarech dnes, díky „devastační“ činnosti porevolučních politických struktur a jimi dosazených nejvyšších policejních šéfů, zde nyní pracují nejmladší a nejméně zkušení policisté, kteří se sami ještě policejní práci učí – leč, učit je zde již nemá kdo, neboť zde většinou šéfují jen o něco málo starší kolegové začínajících policistů, kteří v řadě případů sami ještě policejní práci detailně neznají.

 

Zatímco dříve měl základní policejní útvar I. typu, který byl v hierarchii základních policejních útvarů největší (byl typ I., II., III. a IV.), zhruba kolem 100 zkušených policistů, a mimo šéfa zde byli dva až tři jeho vysoce odborně fundovaní zástupci, se zcela jasnou dělbou práce, dnes jsou i útvary, které čítají pouhých 18 policistů a velí jim jeden vedoucí, který má sice jednoho dalšího, ale jen „neoficiálního“ zástupce, aby se mu oficiálně nemusel vyplácet příplatek za vedoucí funkci. Opravdu šetření tam, kde by být nemělo a jen „díky“ těm, kteří dnes policii řídí, aniž sami na základním policejním útvaru někdy sloužili a sami se seznámili s šíří zde řešených úkolů. Navíc, dříve byl náčelník (velitel) takového útvaru v plánované hodnosti „major“ a zcela výjimečně, dosahoval-li dlouhodobě vynikajících výsledků, nejen v objasněnosti kriminality, ale i v dalších oblastech činnosti tohoto policejního útvaru, včetně prevence kriminality, vynikající výsledky, mohl být mimořádně povýšen i do hodnosti „podplukovník“, což byla tehdy hodnost mimořádně vysoká a většinou ji vynikající policejní šéfové získávali až těsně před odchodem do důchodu a patřičně na ni byli také hrdí. Pro poctivé a nejlepší policisty to však bylo velmi motivační, a ač se jich o to snažila většina, dosáhl této vysoké hodnosti jen málokdo, většinou pouze okresní policejní ředitel či náčelník.

 

Dnes, díky různým „ničitelům“ všeho funkčního z minulosti, je šéf základního policejního útvaru již ze „zpackaného“ policejního zákona maximálně „nadporučík“, nemá vůbec žádnou možnost hodnostního postupu a jeho podřízení jsou, mnohde - byť vysokoškoláci – bakaláři anebo dokonce i magistři – v hodnostech praporčických, což je naprosto nelogické, nesprávné a také demotivující. A věřte mi, že mi jich, jako jejich vysokoškolskému učiteli kriminalistiky na Policejní akademii České republiky v Praze, kterou jsem, mimo jiné, pomáhal v letech 1991 až 1993 zakládat a kde vyučuji déle než 20 let, píše měsíčně několik desítek a doslova pláčou, jsou nespokojení, demotivovaní, frustrovaní a vážně uvažují o odchodu z policie, ač si toto zaměstnání doslova vysnili, splnili nejnáročnější kritéria, vystudovali prestižní Policejní akademii České republiky v Praze a chtěli celoživotně povolání policisty vykonávat. Velmi smutné, věřte mi.

 

Navíc se na základní policejní útvary v poslední době pohlíží jako na nekvalifikované články policie, které nikdy nic nevyřeší, dávají se tam příliš mladí a nekvalifikovaní vedoucí, kteří nemohou těm začínajícím policistům takřka nic poradit, nestmelují tamní kolektivy a protože již nejsou nikterak zainteresováni ani na procentu objasněnosti trestné činnosti, většinu drobných nahlášených případů ani řádně neprošetřují a odkládají je s tím, že pachatel nebyl zjištěn. To ovšem není policejní práce, ale lumpárna nejvyššího kalibru, neboť každý občan, kterému byla způsobena jakákoliv újma, ať majetková či na cti, žádá její řádné vyšetření a pokud se tak nestane, přestává polici jako celku důvěřovat a nejvyšší vedení policie se může pořád uspokojovat svými, účelově zmanipulovanými, tzv. průzkumy veřejného mínění, které ukazují právě to, co oni chtějí slyšet.

 

Je třeba si uvědomit, že stařičkou babičku na malé vesničce vůbec nezajímá, že v Praze někdo krade miliony takřka veřejně a pak na to doplácí celá společnost, ale detailně ji zajímá, proč nebyla vyšetřena krádež králíků z její králíkárny, což je pro lidi tohoto druhu významná část jejich obživy, protože stát a jeho současná vládní garnitura na lidi kašle, a jestliže se na místo činu krádeže nikdo ani nedostaví, či se tam policista chová nevhodně, považuje taková babička policii jako celek za zcela neschopnou, i když jinak policie řeší podstatně důležitější kauzy zcela na úrovni.

 

Tak o tom přemýšlejte, vážení. A hlavně vy, kteří jste dnes v Policii ČR ve vedoucích funkcích (i když jen dočasně), máte tyto vysoké funkce a hodnosti nikoliv za výsluhu odsloužených let, odbornost, vzorné plnění povinností ke státu a za zásluhy v boji se zločinem, či na základě vysoké odbornosti a specializace, ale již z politiky zpackaného služebního zákona (a proto mnozí naprosto nezaslouženě) a právě proto, že jste na základních policejních útvarech většinou nikdy nesloužili, je – včetně policistů tam sloužících - neoprávněně podceňujete. A to je - pro bezpečnost v naší zemi - velmi špatné. 

 

Doc. JUDr. Miroslav NĚMEC, Ph.D., předseda Rady LEV 21 pro otázky vnitřní bezpečnosti státu a odborný mluvčí LEV 21 pro oblast vnitřní bezpečnosti