Zábradlí nechá pan Hudeček uříznout, ulici rozšířit a parkoviště zrušit. Kdo zná Prahu, ví, o jaké drobnosti se jedná. Namísto strategického rozhodování primátora Prahy akce hodné starosty z malé vísky. Když už se pan Hudeček rozhodl sebrat Pražanům jedno z parkovišť, napadlo ho, že jim pomůže novou aplikací, která umožní řidičům hledat parkování přes mobil. Řidičům v Praze 1 to asi moc nepomůže a ujištění, že je všude plno, na obrazovce mobilu potřebovat nebudou. Za jeden z nejdůležitějších problémů zřejmě považuje cyklistiku. Jinak si totiž nelze vysvětlit to, že pan primátor nám chce zužovat magistrálu ve prospěch cyklistů, nalezne peníze na předláždění některých míst v centru, snad aby kola tolik nedrncala. Žijeme v dokonalém městě, když nás trápí jen takové drobnosti a jediný problém je, jak udělat dobře cyklistům nebo uříznout zábradlí na Pavláku. Nebo je to jinak?
Každodennost Pražana ukazuje mnoho problémů, které by měl primátor Hudeček řešit, ale neřeší. Dny koaliční smlouvy, která svázala Hudečka s Hulínským a TOP 09 s ČSSD, se krátí a potřeba se ukazovat je pro mladého primátora víc, než potřeby Pražanů. On sám má k Praze velmi zvláštní přístup. Podle pana Hudečka je Praha město, kde se nežije dobře, je to město, které vysává energii. A tak k Praze přistupuje jako k prostředku vlastní sebeprezentace, bez znalosti potřeb Pražanů, bez úcty k čemukoliv, bez zkušeností. V jeho stínu se pak paradoxně vrací na Mariánské náměstí ti, které z budovy vypráskal docent Svoboda. A nemusí se vracet nijak v tichosti. Přišli hlavním vchodem, vstoupili se vztyčenou hlavou. Hulínský, Březina a s nimi jejich kamarád Hrdlička a mnoho dalších postav. Původně jsem si myslela, že pan Hudeček bude mít větší plány, větší ambici. A nakonec to skončilo jen sebeprosazováním. Rada hlavního města schvaluje materiály, které předtím radní za TOP 09 vetovali, a nejhmatatelnějším výsledkem celé akce je obsazení dozorčích rad a představenstev členy ČSSD a TOP 09.
Při pohledu na celostátní politiku pak nalézám mnoho analogií s Prahou. Měli jsme zde Věci veřejné, které přišly bojovat proti dinosaurům, což skončilo blamáží, a jedinou jejich inovací bylo nahrávání politiků navzájem. Prosadila se přímá volba prezidenta, která měla vnést do politiky více slušnosti a vyrvat volbu hlavy státu ze špinavých rukou těch ošklivých politických stran. Výsledek? Nechutná a nenávistná kampaň plná lží, návrat těch nejhorších praktik včetně pohrdání nezávislostí soudů a prezidentových intervencí u prokurátora.
Politika se posouvá od logických argumentů k dojmologii – vzbudit co nejvíc negativních emocí, vzbudit dojem, že něco nějak je a rozum zatlačit do kouta. S emocí se výborně manipuluje. Budou následující dny vítězstvím rozumu anebo jen pokračováním nově nastoleného trendu?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
