V loňském roce vystupoval domažlický ponocný s novou halapartnou, letos se divákům představí ve zbrusu novém odlehčeném kabátu a čepici.
„Nové oblečení mi šije paní Kopecká z Luženic. Zatím ale ještě není hotové, chvíli to prý potrvá,“ smál se ještě před pár dny dlouholetý představitel ponocného a jedním dechem dodává: „Půjde o odlehčenou formu kabátu a čepice, aby mi v tom v létě nebylo takové vedro.“
Netradiční turistickou atrakci, jakou v Domažlicích ponocný je, mohou lidé zhlédnout během celého července a srpna vždy v pátek a v sobotu od 21 a 22 hodin.
Novinkou letošní sezony bude zpřístupnění věže na domažlickém náměstí ve večerních hodinách. Konkrétně od 21 do 22 hodin právě ve dnech, kdy ponocný vystoupí. „Každoročně o to byl zájem a tak jsme si řekli, že letos zkusíme věž večer mimořádně otevřít. Uvidíme, jaký budou mít večerní prohlídky ohlas u lidí,“ vysvětluje Holub, který se prý na svá první vystoupení nijak mimořádně nepřipravuje. „Zásadní je neztratit hlas,“ dodává s úsměvem.
Termíny vystoupení ponocného v Domažlicích:
červenec: 4., 11., 17., 18., 24., 25., 31. 7. vždy o 21.00 a 22.00 hodin
srpen: 1., 7., 8., 21., 22., 29. 8. vždy od 21.00 a 22 hodin
Chodské slavnosti: 15. 8. – 20.00, 21.00, 22.00, 23.00 hodin
16. 8. – 20.00, 21.00 hodin
Trochu z historie o pověžným a ponocným v Domažlicích (zdroj: http://ponocny-do.wz.cz/)
Pověžný
Služba věžného vznikla asi od 14. století. Měl za povinnost zvonit na zvony při církevních obřadech, ale také hlídat město před nebezpečím ohně, vpádu vojsk či v případě velké vody. Zpěvem také oznamoval čas.
Ponocný
Jeho funkce byla zřízena krátce po pověžném. Roh mu sloužil jen k burcování občanů při nebezpečí a také obcházel v noci město a dbal na pořádek a klid.
V 19. století tyto funkce zanikly ale v době 1. republiky bylo zpívání pověžného a i ponocného obnoveno, ovšem už jen jako turistická atrakce. Po 2. světové válce chodíval se psem v letních měsících od 21 - 24 hodin ponocný jménem Zelenka. Zpíval třikrát na střídačku s pověžným Plachým.
V 50. letech dělal ponocného Martin Zdanovec. Ten chodil bez psa a z věže mu odpovídala jeho manželka. Zřejmě byli poslední, kteří bydleli ve světnici nad ochozem věže.
V roce 1968 se tohoto řemesla ujal Josef Tykal, ten zpíval sám bez pověžného.
Rok 1971 prý krátkou dobu „sloužil“ jistý důchodce Jírovec, ale po velkých problémech byla jeho služba ukončena a byl na věž kostela instalovaný magnetofon s nahrávkou ponocného, který sám zpíval 21 – 24 hodin. Tohle zařízení dodnes funguje.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
