Během krátkého pietního aktu promluvil starosta města Karel Macků a předseda Senátu Parlamentu ČR pan Miloš Vystrčil.  Životní osud rodiny Vohryzkových přiblížila přítomným paní Léblová ze spolku ZIKARON z Jindřichova Hradce. Samotného položení Kamenů se pak ujala paní Věra Kufová, neteř Štěpánky Vohryzkové.

Rodina Vohryzka patřila v Dačicích k největším podnikatelům a v Antonínské ulici zřídila v roce 1919 továrnu pro ruční pletací stroje, kterou po smrti staršího bratra Richarda v roce 1934 vedl právě Max. Konec 30. let a nástup fašistické diktatury znamenal pro firmu židovského majitele postupnou likvidaci. Počínaje rokem 1939 se pletárně ani rodině samotné nevyhnula perzekuce. Max Vohryzek, který byl představitelem dačických Židů a všeobecně byl považován za dobrého a poctivého člověka, byl zatčen gestapem a po dlouhých útrapách deportován do Osvětimi, kde v červenci 1942 zemřel. Jeho žena Štěpánka s dětmi Jiřím (6 let) a Věrou (4 roky) zahynula v Osvětimi v prosinci 1943.

Kameny zmizelých jsou dlažební kostky opatřené mosaznou destičkou se jménem, datem narození a datem a místem úmrtí, umisťované do chodníku před domy, kde měli své domovy židovští obyvatelé, kteří se stali oběťmi holocaustu. Projekt Zmizelých kamenů, německy Stolpersteine, vznikl v roce 1992 v Německu a rychle se rozšířil do všech evropských zemí.