Jaroměř: Sázení "Vlkovské Lípy svobody"

26.10.2018 10:01

Pietní akce ke 100. výročí založení republiky se uskuteční na několika místech obce Vlkov v neděli 28. října 2018 od 10 hodin.

Jaroměř: Sázení "Vlkovské Lípy svobody"
Foto: Jaromer-josefov.cz
Popisek: Jaroměř

Vlkovští sokolové si společně s obcí připomenou u pomníku u školy 100. výročí úmrtí největší osobnosti Vlkova, legionáře Gustava Duška, který zemřel při bojích na řece Bělé u Poloviny na Sibiři 6. července 1918.

Gustav Dušek, věrný sokol a legionář, největší osobnost vlkovského Sokola

Gustav Dušek se narodil 30. srpna 1891 ve Vlkově (okres Jaroměř) jako sedmý syn rolníka Bedřicha Duška. Byl to požehnaný rod: devět synů a tři dcery z něho vyšly. Dušek – otec, byl ze zakladatelů Sokola ve Vlkově, vedl ale také syny své k sokolské práci. Sedm hochů Duškových tvořilo své doby II. družstvo vlkovského Sokola.

Obecnou školu vychodil Gustav ve Vlkově, v roce 1905/6 absolvoval c. k. všeobecnou školu řemeslnou v Jaroměři s výborným prospěchem. Otec, který dal již dva syny studovat, by rád dopřál i Gustovi další vzdělání, ale živnost by to neunesla. A tak musel do učení k firmě Rabas v Hradci Králové, umělecké zámečnictví. Zaměstnání Gustava těšilo, učení zvládnul za tři léta místo čtyř. Dále absolvoval s vyznamenáním průmyslovou školu v Hradci Králové. Roku 1909 byl přijat do sokolské jednoty královéhradecké. Skromný a horlivý chlapec se záhy stal přeborníkem a na závodech v Záhřebu v roce 1911 dobyl čestnou cenu. Pilně cvičil sám a stal se vedoucím dorostu.

Když Gustav skončil studie na průmyslovce, obdržel jeho otec dopis od ředitelství, aby dal nadaného hocha na umělecko-průmyslovou školu do Prahy. Se slzami v očích psal otec, že „nemůže náklad na pražské studie nésti“. Obdržel odpověď, kterou jistě nečekal - ředitelství školy samo opatřilo jeho přijetí do c. k. umělecko-průmyslové školy a postaralo se o stipendium. V Praze Gustav dva roky pilně studoval. Ústav mu opatřil 500 K ročního stipendia. Nebylo by to ovšem stačilo, ale další podporu opatřil mu profesor T. G. Masaryk, který byl na nadaného hocha upozorněn.

Vedle studií pěstoval Dušek v Praze samozřejmě horlivě i činnost sokolskou. Pilně cvičil, zvláště na kruzích, kde byl závodníkem. Samostatně také vypracoval několik sestav. Byl výborným borcem, pražskou jednotu měl reprezentovat na závodech v Lublani. Ale to již znemožnila válka.

V září 1914 se tak Gustav Dušek hlásil u 18. pěšího pluku v Hradci Králové. Na ruskou frontu odešel v roce 1915 a záhy zběhl k „nepřátelské armádě“. Byl zajat 28. listopadu 1815 u Polan. V červnu 1916 odjel na polní práce do Charkovské gubernie, odtamtud na práci v Usmani v Tambovské gubernii. Práce byla krušná, zaměstnavatelé ne právě lidští. Konečně se dostal do Kurganě na Sibiři, kde pracoval za krutých mrazů na železnici. Z této práce ho vysvobodilo zaměstnání v soustružnické dílně pana Balakšína, kde pracoval na výrobě válečného materiálu a velkých leteckých pum, ovšem pro ruskou armádu.

Přitom založil v Kurgani sokolskou jednotu a agitoval pro vstup do legií. Do nich byl přijat 28. července 1917 a přidělen ke 2. rotě 7. československého pluku v Berezani. Záhy byl jmenován desátníkem a začátkem roku 1918 se účastnil statečně všech bojů s četou granátníků. Počátkem léta postupoval s východní skupinou gen. Gajdy, která po obsazení Novo-Nikolajevska (později Novosibirska) očistila od nepřátel železniční trať k Omsku, načež pokračovala opačným směrem k Irkutsku a Vladivostoku.

Aby bolševici zadrželi postup vojska, způsobili různé překážky na trati, které však legionáři rychle odstraňovali. Části 7. pluku vystoupily ráno 6. července 2018 z vlaku, aby obsadily pozice u železničních mostů přes řeku Bělou. Bratr Dušek sám běžel přímo k rozbitému mostu. Samostatně tak podnikl odvážný pokus zachránit bolševiky podminovaný most přes řeku, kdy chtěl patrně přerušit drát vedoucí od dosud neporušeného středu druhého mostu k nepřátelskému břehu. Byl to odvážný úkol, při němž smělému vojákovi hrozila téměř jistá záhuba. Po setmění se rozpoutal z obou stran silný boj a v následujícím okamžiku rozlehl se od mostu hromový výbuch. Bolševici už dávali znamení k ústupu. Střed u pilíře byl rozbit a procházející roty spatřily na pilíři mrtvolu desátníka Gustava Duška.

O dva dny později pochovali legionáři svého desátníka na vesnickém hřbitově v sibiřské Polovině za účasti obou rot a zástupu ruských občanů. Společně s ním tady byli pohřbeni další tři padlí, bratři Ot. Havel, Jar. Bureš a Jan Melichar. Nad hrobem se s nimi rozloučil krásnou řečí br. M. Kovář a promluvil jeden z ruských občanů. Tak byly uloženy k věčnému odpočinku oběti bojů za naši svobodu a samostatnost, aby v tichém koutě malého vesnického hřbitůvku snili svůj věčný sen pod hroudami bratrské země.

Po smrti byl Gustav Dušek rozkazem 7. čsl. Tatranského pluku, vydaném 2. října 1918 v Irkutsku, bratr desátník Gustav Dušek za odvážný čin na řece Bělé jmenován rotmistrem a vyznamenán křížem sv. Jiří.

Odhalení pomníku u školy 21. července 1929

Tělocvičná jednota Sokol ve Vlkově nechala v roce 1929 zhotovit památník legionáři Gustavu Duškovi a dalším 17 padlým občanům Vlkova během 1. světové války, kteří položili své životy za osvobození po 300 letech poroby.

Max Lederer při této příležitosti napsal: Šestého července… Jak krásně zní ta píseň do pochodu sokolských šiků. Jak radostně, se zápalem pějí ji statisíce mladých i starých borců, statisíce hrdých členek i dorostenek. Vzpomene si někdo z té obce sokolské, že ten, jenž ji od útlého mládí zpíval, člen Sokola ve Vlkově, Hradci Králové, Praze a Kurgánu kladl po sokolsku poctivě a hrdě 6. července 1918 svůj život na oltář vlasti na mostě přes sibiřskou řeku Bělou? Jistě, jemu samému zněla při nebezpečné, smrtonosné práci v duši a na rtech slova písně: „...až nebudeš moci, Sokola zavolej!“ Zavolala matka Vlast a Sokol přišel. Přišlo jich tisíce a mezi nimi jeden z nejoddanějších, nejobětavějších, nejstatečnějších: Gustav Dušek z Vlkova!

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Bc. Vít Rakušan byl položen dotaz

střelba na FF

Dobrý den, kdy bude ukončeno vyšetřování střelby na FF? Netrvá vyšetřování nějak dlouho? A druhá věc, co mě zajímá je, zda stát nějak odškodnil nebo odškodní rodiny obětí? Já netvrdím, že za to stát může, ale je to to nejmenší, co můžete udělat.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Ústí nad Labem: Je za námi třetí ročník Family festivalu

7:37 Ústí nad Labem: Je za námi třetí ročník Family festivalu

Třetí ročník zábavné akce pro celou rodinu, kterou uspořádalo statutární město Ústí nad Labem, přilá…