„K pojmenování lávky po Dagmar Šimkové byla na Městský úřad Písek doručena koncem května letošního roku petice obsahující 649 podpisů, z toho 454 patřily občanům města Písek. Na internetových seznamech dodaných k petici bylo dalších 1425 jmen, z toho 149 občanů Písku,“ informuje místostarosta Jiří Hořánek.

Nová lávka bude osmým mostním objektem ve městě, některé žádný název nemají, u jiných se vžilo odlišné pojmenování. Málokdo například ví, že Nový most je ve skutečnosti mostem T. G. Masaryka nebo že lávka přes Ostrov se jmenuje Brandejsova.

„Pojmenováním lávky po Dagmar Šimkové, která vyrůstala nedaleko odtud a strávila nejhezčí roky svého života ve vile na Hradišti, vznikne v Písku symbolický pomník obětem totalitního režimu. Bude to důležitá připomínka jedné etapy československých dějin a jejích důsledků, jež nás dodnes ovlivňují,“ říká místostarosta Josef Knot.

Zatčena byla jako třiadvacetiletá

Dagmar Šimková byla dcerou bankéře Jaroslava Šimka. Studovala na píseckém gymnáziu. Po maturitě nemohla kvůli svému původu ve studiu pokračovat. Pracovala v nemocnici. V mezích svých možností se snažila bojovat proti komunistickému režimu. Šířila letáky, které zesměšňovaly tehdejší vládnoucí garnituru. Nejvíce jí přitížilo, že ukryla své dva kamarády, vojenské zběhy, kteří se pokoušeli dostat na Západ.

Zatčena byla jako třiadvacetiletá v říjnu 1952 a odvolací soud jí vyměřil trest 15 let odnětí svobody. Další tři roky dostala za pokus o útěk. Ve vězení byla do svých 37 let. Sedm let za mřížemi strávila i její matka. Majetek rodiny propadl státu. V březnu 1968 se Šimková podílela na vzniku sdružení politických vězňů K 231.

Po srpnové invazi emigrovala s matkou do Austrálie, kde žila její sestra. Vystudovala zde dvě vysoké školy. Spolupracovala s Amnesty International, usilovala o lepší podmínky v místních věznicích, v nichž pracovala jako terapeutka. Město svého mládí navštívila v roce 1989. Zemřela na rakovinu ve věku 65 let v Austrálii. Své prožitky z dlouholetého věznění sepsala v knize Byly jsme tam taky.