Jak by vám bylo, kdyby se k vám řekněme při povodních vaši vlastní příbuzní otočili zády, ale za to by se ze všech sil starali o vašeho souseda? Považovali byste tohle za normální, nebo byste se ptali, co je k takovému jednání vůči vám přimělo? A přesně to člověka napadne, když pozoruje chování naší vlády, která vynakládá desítky milionů korun na přepravu zraněných Ukrajinců z Majdanu do Prahy, zatímco Volyňské Čechy odbyde jako pan hrabě poslední žebráky pod svými okny.
Vláda České republiky schválila 26. února 2014 převoz víc než dvaceti raněných Ukrajinců z kyjevského Majdanu do České republiky. Zde byli převezeni do nemocnic a ošetřováni. Vláda vyčlenila na převoz zraněných cizinců přes 20 milionů korun. Naše úřady tak daly najevo odpovědnost dokonce i za cizí občany a nebývalý soucit s nimi. Přesně ten, který tolik chybí mimo jiné tělesně postiženým lidem v ČR, jimž naše vlády vzaly v posledních letech téměř všechnu sociální podporu a nutí je tak v metru potupně žebrat drobné, aby si mohli koupit například ten vůbec nepotřebný luxus - invalidní vozík.
Raněné hrdiny revoluce z Kyjeva vybírali na místě přítomní lékaři spolupracující se společností Člověk v tísni. Některé snad vybrali ukrajinští lékaři a jiní se přihlásili sami. Nepochybuji o férovosti výběru. Údajně vše probíhalo tak rychle a spontánně, že to všechny úplně zmátlo. Původně jsme kolem 28. února četli záplavu zpráv o tom, že v Praze přistáli těžce zranění lidé s frakturami, průstřely, vystřelenýma očima a jednomu 17 letému mladíkovi dokonce hrozila i amputace nohy! Emocionální podtext byl jasný: Na Majdanu se vraždí jako v americkém filmu Texaský masakr motorovou pilou!
Jaké ale muselo být překvapení čtenářů a diváků, když se už o týden později 6. března dozvěděli, že „Většina zraněných Ukrajinců se může vrátit domů, někteří pojedou autobusem“. Buď nám něco české nemocnice tají (pramen živé vody?), nebo někdo musel české veřejné mínění šeredně napálit. V každém případě ta většina těžce postřelených, slepých, beznohých, s frakturami lebky a dalšími mnohočetnými zlomeninami si s těmito zmatky nemusí ještě navíc „lámat hlavu“ a může si v klidu – po týdenním „zázračném léčení“ - sednout na autobus a užít si pohodlnou cestu domů...
Podobně napálila česká vláda občany, kteří jí věřili „nezištné gesto“. A také Volyňské Čechy, naše přímé příbuzné. Všichni ti nepochybovali, že naše vláda jedná na základě „vyššího principu mravního“. A tak Volynští Češi, potomci našich předků, kteří hledali od poloviny 19. století lepší živobytí na tehdy velmi levné ukrajinské půdě, se skromně domnívali, že by i oni mohli důvěřovat našemu ministerstvu zahraničí a žádat soucit od těch nejbližších. Žádali o pomoc v nouzi, v době ohrožení jejich majetků a životů, žádali o pomoc s návratem do bezpečí vlasti, na kterou nikdy nezapomněli a za kterou nejednou prolili vlastní krev.
Obavy Volyňských Čechů nebyly bez důvodu. Mluví za ně celá zkušenost 20. století. Volynští Češi prožili krušné chvíle za 1. světové války. Mnozí z nich se přidali k českým legiím v Rusku. Zažili nejednu útrapu v obou režimech na rozděleném území Volyně – jak v sovětském Rusku, tak v Polsku, kde se později v 30. letech stupňovaly protičeské nálady. Vždy byli menšinou, která první okusila kruté vichry doby. Přitom Volynští Češi soustavně přinášeli Volyni užitek, rozmnožovali bohatství, kulturu a vyspělost zdejšího společenství… Právem se tedy nyní obávají vývoje na Ukrajině. Zejména, když probíhající konflikt má jednoznačný etnický podtext a když je nová vláda v Kyjevě podezřívána ze spojení s neonacisty.
Jenže to neznají naše vrchnostpány. Kdeže jsou doby národní svornosti – to je hluboká minulost... Náš nový pan ministr zahraničí Zaorálek vyslal milostivě „kómis“ z velvyslanectví, aby situaci na místě prošetřila. Ta po důkladném hodinovém pobytu (čtete správně) a vyleštění cvikrů konstatovala, že Volyňským Čechům nic nehrozí. Že banderovci nemohou zapomenout velkou účast ukrajinských Čechů v armádě Ludvíka Svobody za 2. světové války a že se budou mstít? Nesmysly – vždyť jsme tam byli a na vlastní oči viděli, že si chtějí Volinští Češi jenom sociálně přilepšit! A vůbec – pan ministr Zaorálek podporuje nový, demokratický Kyjev a basta!
Tak to bychom měli. Styděli jsme se za Nečasovu vládu - ale nebudeme se za tuhle stydět ještě víc...?
Já osobně už se stydím teď. A velmi. Tohle přeci nemůže žádný poctivý člověk přejít. Rodina je rodina.
Skutečně necháme Volyňské Čechy bez pomoci?!
Vojtěch Adam, poslanec PČR za KSČM
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Vojtěch Adam - profil
