Zemědělství evidentně nerozumí, chytá se argumentů z jedné a z druhé strany a jediným pevným bodem v jeho chování je svatý grál pětikoaliční jednoty. Jak mu přikážou ve vládě, tak v rezortu koná. Vypouští fráze a v konečném důsledku škodí.

Abychom si to alespoň v hlavních bodech shrnuli: Neuvěřitelná teze „kdo vydělává, ať si platí rozvoj sám“ je sice líbivá a úžasně jednoduchá, ale kdyby pan ministr přemýšlel jen o minutu déle, musel by přece pochopit, že v úspěšných firmách padají dotace na úrodnou půdu, kdežto v neúspěšných nahrazují něco, co tam evidentně chybí – nejspíš výkonnost. Na stejné téma je i další perla: stanovíme limit na investice 30 milionů, aby se dostalo na víc subjektů. Bezva – ale za 30 milionů nikdo nic významného nepostaví. Jestli chceme rušit klecové chovy slepic a nahradit je modernějšími, tak jsou to investice v miliardách. Kdo se do toho pustí? Ten, který před pár lety budoval za stamiliony klecové chovy, které má teď rušit? 

Pan ministr chce, aby se české mléko zpracovávalo v českých mlékárnách. Ty vydělávají, takže na investice jim nepřidá a zřejmě neví, že i naše největší mlékárny jsou proti německým poměrně malé. Velké mlékárny jsou samozřejmě rentabilnější, nakupují velké množství mléka – i českého – a vyrábějí velká množství výrobků s nižší režií a tedy i levněji. To je důvod, proč mnohdy české mléko putuje do zahraničí a vrací se v podobě dovážených jogurtů. S tím ovšem pan ministr nebude dělat nic.

Od roku 2004, tedy od vstupu do EU jsme prošli těžkým obdobím ztráty vlastního trhu v řadě tradičních komodit. Pan ministr se nyní vyjadřuje v tom smyslu, že dnešní úroveň naší soběstačnosti je ta nejlepší a že ji chce zachovat. Jak? Copak nechápe, že je to trend, který bude pokračovat, pokud se mu nevzepřeme? Stačí se podívat na podmínky polských zemědělců, na jejich dotace, na jejich daňové úlevy a na další okolnosti. Válcují nás tak, že už i naši lidé raději jezdí do Polska nakupovat potraviny. To chce pan ministr zachovat?

Velmi poučná je současná epizoda s vývozem ukrajinského obilí. Naše bohorovná vláda nám sdělila, že o nic nejde a žádné embargo není třeba. Polská vláda vyvolala poměrně ostrý konflikt a uspěla. Na její stranu se postavilo Slovensko, Maďarsko a my jsme se pak tedy také nějak přilepili a mohutně kývali hlavami. Vratné kauce, garantující, že se transporty ukrajinského obilí nedostanou na naše trhy je dobré, dokonce bych řekla vtipné řešení. Z našich hlav to bohužel není, tak jsme se alespoň přitulili a teď se můžeme radovat, že jednotný evropský přístup zvítězil. Houby zvítězil. Skutečným vítězem je polská vláda, která se nebála postavit za své zemědělce a vlastně se tak zastala i těch našich.