Kolegyně, kolegové, strávili jsme s touto materií poměrně hodně času a věnovali se jí podrobně nejenom na výboru, ale i na semináři, kde jsme řešili jednotlivé detaily. Musím říct za sebe a snad i za občanské demokraty, že jsme k tomuto zákonu přistupovali zodpovědně, protože máme zájem, na tom, aby se stavělo. A aby se stavělo rychle, dobře, nepominou-li se podstatné věci, které je nutné v rámci stavebního řízení projednat jak s veřejností, tak s dotyčnými orgány či vlastníky nemovitostí, ale na druhou stranu tak, aby se odstraňovaly zbytečné časové bariéry, a to nejenom v té soukromé sféře, ale i v té veřejné sféře na úrovni měst, obcí, krajů příp. státu, protože situace v oblasti stavebnictví je z pohledu státního rozpočtu, pokud se na to podíváte jen trošku objektivně, opravdu tristní. Nestaví se. Téměř nikde.
Jsme si vědomi toho, že stavebnictví a výstavbu neovlivňuje jenom stavební zákon, ale i jiné zákony, které už Poslaneckou sněmovnou prošly, zákon vlivu staveb na životní prostředí, o ten jsme tady bojovali poměrně dlouho. My jsme jako opozice velmi skeptičtí k tomu, jak je napsán. Myslíme si, že tam stavebnictví jako celek hodně prohrálo. Zákon o veřejných zakázkách, který také velmi ovlivňuje dobu stavění a výstavby, protože nejde jenom o stavební povolení, ale také vysoutěžení té stavby. A v okamžiku, kdy zejména stát a jednotlivé fondy říkají, že podporu dostane pouze ta zakázka, která bude nejlevnější bez ohledu na to, že musí být vždycky nejlepší, dochází k prodlužování rozhodnutí o tom, kdo stavbu bude, či nebude dělat, což lze v praxi doložit řadou konkrétních výběrových řízení.
Často stavební zákon považujeme za důležitý. Přistupovali jsme k němu maximálně konstruktivně a snažili jsme se pomáhat principiálně jednak v oblastech nadbytečného dublování požadování informací investorů od jednotlivých zejména státních orgánů a organizací, snažili jsme se v maximální míře odstranit i takové to účelové vznikání tzv. pseudoobčanských sdružení, jejichž často jediným cílem je pouze vydírat investora, nikoliv hledat optimální řešení pro stavbu jako celek.
Věřím, že to nakonec v pozměňovacích návrzích většina Poslanecké sněmovny podpoří. Pokud se tak nestane, a neznáte praxi výstavby zejména liniových staveb, pak se žádného takového slibu, který tady říkala paní ministryně, určitě nedočkáme, ba naopak. Ve stavebním zákoně existuje institut přerušení stavebního řízení. Je otázka odvahy stavebního úřadu, zda nebude přerušovat, či bude a co se kolem jednotlivé stavby bude dít. A sami víme, že čím větší stavba, tím více účelových podání a zpochybnění a komplikací stavebníkovi jako takovému.
My podporujeme maximálně to, aby zejména vlastníci nemovitostí v daném území, o které se jedná, zejména veřejná správa, samozřejmě představitelé měst, obcí a tak dále, zastupitelstva, řeknu neúčelová občanská sdružení měli tu šanci jednou se zeptat, vyřešit, vysvětlit a tak dále, najít kompromis, ale ne donekonečna rozbalovat proces tak, aby investor nakonec po deseti letech zjistil, že stavba už nebude stát tolik, kolik plánoval, ale o 30, 50 % víc.
Na co jsme narazili v průběhu projednávání stavebního zákona, řeknu obecně, je také situace, která se týká památkového zákona. Na to bych chtěl všechny ty, kteří se snaží, aby se v této oblasti ledy pohnuly, upozornit, aby se zaměřili, neboť památkový zákon projednává Poslanecká sněmovna a má významný vliv na to, jestli se bude, či nebude stavět a jak se bude stavět a jestli stát, který diktuje v téhle oblasti vlastníkům nemovitostí, vlastníkům památek, co mají a nebo nemají dělat, ale nepřispívá jim na to, to znamená komplikuje v tomhle ohledu život, neboť stát má nějaký zájem, měl by podle mě přispívat a měli bychom se v památkovém zákoně na tuhle oblast zaměřit a možná nejenom na tuhle.
Stavební zákon podle mě jako celek, ať už projde v jakékoliv podobě, co se týká pozměňovacích návrhů, posílí nebo zvýrazní důležitost územního plánování, protože my všichni chceme a přejeme si urychlit stavbu jako takovou. O to důležitější bude její projednávání v rámci územního plánu. A i my jsme podpořili ve výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj posunutí platnosti územních plánů na rok 2022. Padaly argumenty, že už se to týká jenom třech: Prahy, tuším Brna a Mladé Boleslavi, nebo někoho takového. A my říkáme, když už se to týká jenom třech, tak je to v zásadě jedno, jestli to bude 2017, 2020, 2021 nebo 2022. Už se to týká jenom třech. Ten, kdo někdy dělal územní plán, a já ho dělal, já za to dva roky byl placen na Městském úřadě v Kladně, kde jsem byl vedoucí oddělení odboru územního plánu, dělal jsem fyzicky územní plán včetně územně hospodářských zásad rozvoje města Kladna, vím, co to je. Přestože jsem to dělal, neumím si úplně přesně představit, co to je například dělat územní plán v Praze, kde jsou jednotlivé městské části, magistrát, kde prostě jsou vztahy tak propletené, že je to komplikovaná věc.
Myslím si, že se nic strašného nestane, pokud to posuneme na rok 2020. Ještě k některým pozměňovacím návrhům. Budeme podporovat maximální zjednodušování. Podpoříme návrh pana kolegy Kudely, který se týká zemědělských staveb. (V sále je velký hluk a neklid.)
My podpoříme zjednodušování staveb v oblasti zemědělství, protože si myslíme, že to má přímou vazbu na podporu živočišné produkce, protože ten, kdo chce udělat krmelec, nebo sklad pro seno, slámu a tak dále, tak to znamená, že má jasné aktivity v oblasti chovu dobytka, a proto podpoříme zjednodušení v téhle oblasti stavebního zákona.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
