Pokud se na pracovišti setkáte se sexuálním harašením, je důkazní břemeno na žalované straně. V případě jiných porušení zákoníku práce už situace tak jasná není. Zaměstnanci kteří cítí, že se jim na jejich pracovišti nedostává zacházení v souladu s tímto zákoníkem, však mají několik možností, kam se obrátit. Jedná se hlavně o úřady práce, státní úřad inspekce práce a také lze věc samozřejmě svěřit soudnímu aparátu. V současné situaci vysoké nezaměstnanosti je však tato možnost využívána velmi sporadicky. Jak jinak.
Ono je vlastně dnes velmi nepravděpodobné, že se Vám podobnou aktivitou podaří docílit pro Vás očekávaných výsledků a neodnesete si jen nálepku „problémového zaměstnance“, kterého je lepší nemít. Bohužel, pokud tyto kroky nepodnikne alespoň několik odvážných zaměstnanců, kteří docílí pozitivních výsledků, o kterých se bude mluvit, chybí zde onen příklad, který by mohl sloužit jako precedent.
Vždyť neposkytování pracovních pomůcek a oděvů, nedodržování přestávek nutných při výkonu práce, nutnost odpracovat až logicky nepochopitelný počet přesčasových hodin a svévolné změny pracovní doby zaměstnavatelem jsou nejen proti zákoníku, ale také proti zájmům zaměstnavatele. Někteří zaměstnavatelé si však neuvědomují, že ekonomický výsledek není závislý jen na počtu odpracovaných hodin zaměstnanci a minimálních nákladech výroby, ale také na produktivitě práce. Tato produktivita je však také závislá na spokojenosti a vybavenosti pracovníka při výkonu práce. Na těchto záležitostech nemůže zaměstnavatel ušetřit, protože zde platí přímá úměra.
Dalším problémem ve vztazích mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci je často neochota zaměstnavatelů proplácet příplatky za práci přesčas, v noci, za těžkou fyzickou práci či prašné prostředí, o víkendech a svátcích. O všech těchto záležitostech zákoník práce hovoří, avšak skutečnost je mnohdy jiná. Také se setkáváme s poměrně hojně zavedenou praxí, kdy zaměstnavatel platí oficiální mzdu jen v omezené výši a zbývající dohodnutou částku vyplácí zaměstnancům bokem. Tento stav je samozřejmě pro stát nežádoucí a jedná se o nezákonné chování, ale nevýhodný je i pro samotné zaměstnance.
Krátkodobě se sice může jevit jako pro občana výhodný, protože z peněz bokem nejsou žádné odvody, ale při výpočtu důchodu či jakémkoliv pracovním úrazu s trvalými následky se bude výše starobního či invalidního důchodu vypočítávat pouze z oficiálně uváděné výše mzdy a stejným způsobem bude vypočteno i bolestné ze strany zaměstnavatele.
A poté může každý snadno splakat nad výdělkem. Nežádoucí je i zaměstnávání OSVČ na pozici, které by mohl vykonávat zaměstnanec v pracovním poměru. Opět i zde platí stejné argumenty jako dříve uvedené u problematiky vyplácení části mzdy bokem a navíc zde člověk vykonávající práci jako OSVČ nemá jistotu, že nějakou práci vůbec dostane.
Nechci, aby mé úvahy působily nějakým depresivním dojmem a budily podezření, že považuji každého zaměstnavatele za člověka obcházejícího zákony. Tak to rozhodně není. Je však potřeba zaměstnancům otevřeně říci, že by se neměli bát se ozvat, pokud s nimi zaměstnavatel nejedná v souladu se zákoníkem práce. Zákony platí pro každého a orgány dohlížející nad jejich dodržováním musí konat. Pokud by tomu tak nebylo, neváhejte se obrátit i na své volené zástupce, kteří by Vám měli být ochotně nápomocni.
René Číp, poslanec PS PČR za KSČM
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: KSČM
