Farský (STAN): Jsme v situaci, kdy lidé nemají světlo na konci tunelu

Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vám řekl stanovisko klubu Starostů a nezávislých k tomuto návrhu zákona. Je to zásadní norma, která se sem dostává v novelizaci, která skutečně ukazuje na jeden z velkých problémů České republiky, který se nezmenšuje, který naopak vzrůstá každým rokem, a dostává se už do situace, která ovlivňuje celostátní politiku, a dostává se do situace, která je hůře a hůře jednoduše řešitelná. A tak i když samozřejmě tento návrh vyvolává kontroverze, protože pokud ho někdo nazve tím, že odpouští se dluhy, že se podporuje neodpovědnost dlužníků, tak samozřejmě ta nálepka je taková, že nikdo z nás by pro něco takového ruku zvednout nechtěl. Ale není možné přehlédnout, že je tady nějakých 850 tisíc lidí v exekuci, že polovina z nich má vícenásobné exekuce, které jim v podstatě neumožňují, aby se kdy z nich v životě dostali, protože jen úroky původní jistiny, kterými jsou vázáni, jsou tak vysoké a tak naskakující, že v podstatě jim vůbec nedávají motivaci k tomu, aby se vůbec o nějaké splátky pokusili.

To má mnoho výstupů. Samozřejmě jeden zásadní z nich je, že ti lidé se dostávají úplně mimo ekonomickou činnost, mimo ekonomickou aktivitu, tu legální řekněme. Oni si svoji obživu najdou. Oni mají nějaké dávky, něco vydělají načerno nějakou výpomocí a ve finále přežijí. Problém je ale ten, že samozřejmě v tu chvíli jsou jenom příjemci ze státního rozpočtu, ale ze své činnosti do něj nic neodvádějí, a tím pádem ochuzují v součtu celou společnost. A problémem je i to, že tento vzorec chování předávají na další generace, děti a potomky, kteří když vyrůstají v takovém prostředí, tak je velké riziko, že přejmou ten samý vzorec chování. Takže sice dneska můžeme mluvit o 850 tisících lidí v exekuci, ale je to problém, který samozřejmě bude spíše narůstat.

Pro mě a pro klub Starostů a nezávislých návrh toho, aby zde byla možnost oddlužení těch, kteří skutečně se vydají tou sedmiletou cestou, kdy prodají svůj majetek, kdy v dobré víře se budou snažit o to, aby maximálně splnili své závazky tím, že si budou aktivně vyhledávat práci, že se budou snažit o to, aby alespoň částečně uspokojili pohledávky svých věřitelů, je cesta, která dává to světlo na konci tunelu, a je cesta, která umožní alespoň části z těchto několika set tisíc lidí - a nedělejme si iluze, že několik set tisíc lidí touto cestou dokáže projít. Ona nebude tak jednoduchá, jak na první pohled vypadá, a tak snadná, takže spíše si myslím, jestli to bude v nízkých řádech desetitisíců, tak si myslím, že to je spíše reálné. Ale i za to to stojí a těmito lidem dát pomocnou ruku.

Když jsme to debatovali už v minulosti, a protože to bylo téma i minulého volebního období, což tedy malinko bych předkladateli vytkl, že měli lépe aktualizovat důvodovou zprávu, kde se nachází odkazy na tisky, které už jsou projednány. Aktualizace vzhledem k tomu, jak závažné je to téma, tak bych doufal, že na tom bude odvedeno o něco více preciznosti a práce, ale na obsahu to v tuto chvíli nic nemění. Jsme v situaci, kdy lidé nemají světlo na konci tunelu a zároveň chápu i námitky kolegů, kteří říkají, že je to něco, co působí tak, že vlastně dluhy už není nezbytné platit, že to může působit i demotivačně na ty, kteří třeba přistupovali, a doufejme, že jich je většina, ke svým dluhům odpovědně, a že by to mohlo také vyznít do společnosti, jako že od schválení této novely už neplaťte své dluhy. To by bylo obrovské riziko a naopak bychom lidem - ty, kterých se tento zákon týká a má jim pomoci, jim ještě nesmírně ublížili, protože on to v žádném případě neznamená a to v něm napsáno není. Pořád platí, že dluhy je nutné platit.

To, že když si vyjedete, kde jsou největší věřitelé - ne největší objemem financí, ale největší počtem exekucí, tak skutečně na prvních místech je stát, sociální, zdravotní. Jsou to relativně drobné částky, ale které když se k nim nasčítá příslušenství těch jednotlivých úrovní procesu, tak vyrůstají do obrovských částek a stávají se skutečně v tuto chvíli těžko splatnými. Není také žádným tajemstvím, že do roku 2013 byl v podstatě největším lichvářem v tomto stát, když třeba u poplatků za bydlení byl dán úrok nějakých 96 procent ročně. Zároveň pak byla těžko k vedení debata - to myslím poplatek za dluhy související s bydlením, kde to bylo 0,25 %, ročně vynásobených 365, se dostáváte k takovýmto procentům. Když pak vzhledem k tomu, jak jsou zatíženy soudy, tak rozsudek trvalo vydat třeba dva tři roky, tak člověk, který na začátku dlužil 20 tisíc, tak při rozsudku jen příslušenství už dělalo dalších 60 tisíc, a to nepočítám náklady právního zastoupení. Takže není to tak, že by to vždycky byla jenom odpovědnost za celý dluh dlužníků a vždycky jenom jejich problém. Také jsou soudy, kde třeba trvalo jenom vyhotovení rozsudku další půlrok, a opět dluh narostl o dalších 50 %. A to není něco, co bychom měli přenášet jenom na občany a říct: starejte se, vaše chyba. Mnohdy to skutečně mohl být spor, kde nebylo zcela jasné, jaký má být výsledek, a nebylo to jenom prodlužování toho, že se dlužník chtěl vyhnout a oddálit splátky, a tím pádem si to tak trochu v uvozovkách zaslouží.

Když jsme to debatovali jako už volební tisk v minulém období a debatovali jsme to i teď, tak jsme narazili na jednu možnost, která si myslíme, že by mohla být prospěšná pro přijetí zákona a ve druhém čtení určitě ji formou pozměňovacího návrhu budeme předkládat, a už v tuto chvíli vás tedy žádám o pozornost - je možnost využití tzv. veřejně prospěšných prací, že by tam, kde dlužník se snaží sehnat práci, přesto ji nedostává a nemá šanci ji získat , protože region může být tak komplikovaný - a mnohdy se to kryje - špatně placená místa, nedostupná místa jsou v regionech, kde zároveň je 20 % a více lidí třeba v exekuci, tak v té situaci jsme ve spolupráci se Sdružením místních samospráv provedli na několika stech starostech dotazníkové šetření v tom, jestli by v takové situaci byli připraveni skutečně připraveni podat pomocnou ruku, a to nejsou myšleny práce ty, že jde jenom o zametání ulic. To můžou být i odbornější a odborné práce, můžou to být kancelářské práce, které se na veřejně prospěšné práce také vztahují. Je na debatu, kterou určitě chceme absolvovat a budeme absolvovat na vládní úrovni s jednotlivými ministry o tom, jestli by v takové situaci nebylo možné zvýšit třeba to nezabratelné minimum, to, co zůstane jednotlivcům k tomu, aby vůbec byli motivováni tu práci vykonávat, protože pokud máte chodit do práce a výsledek je ten, že se nedostanete na částku, která by byla o moc vyšší než ta, kterou stejně dostanete na dávkách, tak je to situace, která samozřejmě nikoho nemotivuje k tomu, aby vůbec nějaké pracovní návyky si získal.

Takže tady budeme navrhovat jako Starostové a nezávislí tuto možnost a zároveň povinnost, aby tam, kde se nedostane k práci, tak aby byl povinen, pokud mu bude nabídnuta, tak veřejně prospěšné práce využít, pracovat takto pro společnost, zároveň nějaké peníze vygenerovat pro své věřitele a zároveň pro společnost odvést ve svých možnostech a ve svých schopnostech co možná kus práce. Je to věc, kterou připravujeme do paragrafovaného znění a ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí a Ministerstvem spravedlnosti budeme určitě předkládat, protože, byť nám to může být nepříjemné a někdy z těchto oblastí to vypadá jako příliš vzdálený problém, tak je to skutečně zásadní problém ČR, který je potřeba řešit. Je to jedna z prioritních oblastí, do které je potřeba sílu a energii vložit, a dokonce si myslím, že by v tomto, a je to trochu výzva k pravici, já si myslím totiž, že to je docela pravicový návrh, protože dáme šanci lidem v tom, aby se vrátili do systému, kdy nebudou jenom příjemci financí z veřejných prostředků, ale budou jednou třeba platit daně, bude za ně odváděno sociální a zdravotní a naopak státní rozpočet, věřím, že na této cestě vydělá. Jde o to, aby to nebylo jenom na úkor věřitelů. Ale zároveň si nedělejme iluze, a dokládá to i důvodová zpráva k tomuto zákonu, že by výtěžnost dneska byla nějaká vysoká. Oni stejně věřitelé, kteří mají dlužníky, kteří mají dvě tři čtyři exekuce, už moc nemůžou počítat s tím, že by se k nějakým financím dostali. Takže to krácení, že by věřitelé tady přicházeli o nějaké zásadní částky, není. Spíše pokud budou mít světlo na konci tunelu toho, že po sedmi letech snažení, skutečné snahy a skutečného ekonomického výkonu jim bude zbytek prominut, tak je šance, že během těch sedmi let oni alespoň nějakou část svého dluhu splatí. Pokud jim žádnou tuto šanci nedáme, tak těch sedm let prožijí v tom, že se budou natolik vyhýbat placení jakýchkoliv závazků, že nesplatí vůbec nic. Takže já si myslím, že pokud to bude dopracováno v jednotlivých podmínkách k tomu, aby skutečně byla až řekněme vynucena ta aktivita a byla podmínkou, a lidé, kteří nevyužijí tuto podanou ruku, tak aby z tohoto systému byli vyloučeni, tak to má potenciál i u věřitelů zvýšit výtěžnost těch jinak zcela nedobytných dluhů. Děkuji vám za pozornost.