Patřím k lidem, kteří si myslí, že prohra ODS z loňského podzimu s programovými věcmi úzce souvisela. Nejde ani zdaleka o ojedinělý názor. Diskuse v ODS ale může být různá v tom, zda je programovou změnou například návrat k středobodu v podobě nezvyšování daní, nebo už nadešel čas pro nové ofenzívní paradigma. Nejde o diskusi vyhrazenou intelektuálům, každý má přece názor na to, jestli je pro něj souboj koruna vs. euro jen odbornou věcí, otázkou, kdy jedno opustit a druhé přijmout, nebo věcí národní cti. Ze strany ODS už dlouho nezaznělo to druhé. A chybí vyjasnění celé řady dalších věcí.
Přál bych si, aby se v ODS tvořil proud jednoznačnosti, který voličům vyšle jasný vzkaz, protože jinak nás rozeberou dravější pravicové strany ze strany jedné a „sympatická“ hnutí ze strany druhé. Bojím se, že řada členů ODS jakoby čeká na to, že se ostatní strany periodicky znemožní a pak nám dějiny vrátí šanci. Proto není třeba se měnit, stačí čekat. Ale žádná strana nevydrží 25 let s jedním programem či dokonce s jednou politickou praxí! Dnes už ani kratší čas, protože se mění společnost a její potřeby. Za účelem změny je ale nejprve třeba si vyjasnit výchozí pozice a konečné cíle.
Abych šel příkladem, jakkoli nedokonalým, nabízím – zejména jako výkop pro další tříbení názorů v ODS – soubor obecných tezí, které jsou podle mého názoru pro ODS nyní lepší než 17 tezí předsedy Fialy. Jde o žánrově jiný, více pracovní text, ale lepší v tom, že si klade více otázek, více riskuje, důsledněji vymezuje zájmy pravice, neumožňuje přemíru možných interpretací, vynechává některá klišé, obsahuje návod ke změně a příklon jen k jedné variantě, je všeobecně méně přijatelný a asi i naivnější.
Obecná politická východiska pro konzervativní evropskou stranu 21. století
Jsme optimisté v pohledu na lidskou povahu a společnost.
U zrodu ctností je jen odpovědnost za vlastní život.
Podmínkou pro přežití člověka a rozvoj kultury je ekonomický úspěch založený na práci podnikatelů.
Bohatství jednotlivce chápeme především jako prostředek, ne jako cíl o sobě.
Společnost tvoří souhra jedinců s různými schopnostmi a talentem.
Lidé mají přirozenou schopnost a potřebu pomáhat si navzájem.
Ekonomika a stát – s růstem i bez růstu
Vize konzervativce nezávisí na stálém hospodářském růstu.
Růst a spotřeba jsou dobrem při vědomí existence ekonomických cyklů a globálního rámce vývoje ekonomiky.
Závazky státu podléhají schopnostem ekonomiky, nikoliv universalistickým přáním a představám, lze je dle situace měnit.
Růst ekonomiky není důvodem k navyšování výdajů státu, nýbrž ke snížení daní.
Sociální ochrana – zejména my sami, rodina a církev.
Středem našeho zájmu je stát bez adjektiv.
Občané mají potenciál nahradit vlastní odpovědností a svépomocí podstatné části státem spravovaného sociálního systému.
Církev považujeme za neodmyslitelnou součást národa: víra a solidarita jsou základem civilizace.
Zdraví a stáří jsou pilíře lidského soukromí a odpovědnosti, nikoliv statkem státu.
Právo – minimum nároků.
Existují jen přirozená politická, nikoliv všeobecná sociální práva občana.
Lepší než množit práva je spontánní dohoda mezi lidmi: množství práv nevede k bezpečí, ale k nárokům a k chaosu.
K odpovědnosti za demokracii patří volební povinnost.
Česká republika a svět – národní stát schránkou kultury a demokracie.
Národní stát je podmínkou demokracie a garantem kulturního dědictví.
Podmínkou míru je volný obchod, prosperita a věrné spojenectví, ne nadnárodní politický systém.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
