Třeba od kamarádů mých rodičů, kteří sundávali směrové cedule na křižovatkách z Hrádku do vnitrozemí. Jinak to byla temná minulost na kterou chtějí všichni zapomenout. Potupa, zklamaní nadějí, konec snů...
Jako 16 letý jsem věřil tomu, že po 20 letech, v roce 1988 se režim zhroutí a tupá vláda komunistů skončí. Režim neskončil, ale lidi se pomalu přestávali bát o okupaci, kolaborantech a zrádcích mluvit.
Na rozdíl od svých rodičů jsem ale měl štěstí a od 18 žiju ve svobodné zemi se vším dobrým a špatným co svoboda a demokracie přináší. Listopad 1989 pro mě byl nadějí a vždy zůstane jednou z nejsilnějších životních vzpomínek.
Moji rodiče takové štěstí neměli a prožili si ztrátu všech velkých nadějí a 21 let normalizace a vlády komunistických kolaborantů.
Pro svoje dcery můžu udělat jenom jedno. Budu jim o nesvobodě, útlaku a hlouposti totality, ve které se naštěstí nenarodily, vyprávět. A řeknu jim, že svoboda není zadarmo a stojí za to o ni usilovat a bránit ji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: azz
