Školy jsou v jádru pochopitelně všude na světě stejné. Učitel, děti, tabule a většinou nějaké učebnice :-). I v USA. Ale odlišnosti najdeme.

Obvykle 26 hodin (šedesátiminutových) týdně přímé výuky. Nemyslím, že jsou lepšími učiteli, ale třeba jsem tam nikdy neviděl, že by hodina nezačala přesně na čas.

 

Jejich přestávky bývají jen pětiminutové (pravda, učitelé mají svou učebnu a studenti za nimi přicházejí dle svého rozvrhu). Během těchto pěti minut učitel obvykle již popíše (připraví) tabuli, položí pracovní listy na každou lavici atd.. A současně se zvoněním se zahajuje. S velkou energií.

 

Ruku na srdce, na řadě českých škol se 2 minuty po zvonění vyšourá učitel s obřím čajovým hrnkem ze sborovny, má to tak 3 minuty přes celou školu do třídy, pak se zapisuje do třídnice (od té doby, co jsou elektronické třídnice, to trvá tak třikrát déle neb školní počítačová síť většinou není zrovna high-tech) a 7 minut po zvonění se zvolna zahajuje výuka. Právě po svém návratu z USA před mnoha lety jsem způsobil lehce „odborářské“ pozdvižení, když jsem nechal u každého kantora 3x namátkově změřit, kolik sekund po zvonění se začalo ve třídě učit. Dodnes jsem přesvědčen, že fakt, že učitel je ve třídě a učí je ten úplně klíčový. To jestli učí skvěle či méně skvěle – je také velice důležité, ale jaksi až v druhém plánu.

Byl jsem na velké škole, která byla pátou nejziskovější firmou v milionovém městě. Tato univerzita hledala nového „Prezidenta“, protože starý odcházel do penze (nebo zemřel – už si přesně nepamatuji). Měli pochopitelně na to najatou prestižní “Human Resources” firmu a celý výběr měl asi 5 kol. No a já byl na schůzi pro zaměstnance, jejímž smyslem bylo seznámit lidi z univerzity s celým procesem „hledání“ nového šéfa. Byla přítomna půlka Search Committee. Každý se mohl na cokoli zeptat. A druhá část byla o tom „Jaký by měl být nový Prezident?“

 

Našinec by řekl, že je to kašpařina – stejně nakonec majitelé někoho vyberou (a my na něj budeme dřít) – a co. Nikdo by se na nic neptal, maximálně by pak v přísalí spořádal nějaké ty chlebíčky. Ne tak v Americe. Občerstvení žádné nebylo, zato z 200 lidí v auditoriu asi 40 vystoupilo (vesměs k tomu druhému tématu). Některé proslovy byly slabé, ale asi šestkrát si někdo vysloužil bouřlivý potlesk. Oni si byli jistí, že jejich názor je důležitý (i když v reálu to třeba tak slavné nebylo), ale ta míra „positive thinking“ a obecného optimismu byla nakažlivá. Zejména jako kontrapunkt k našemu obecnému skepticismu.

 

Možná někdy až moc. Každá kapitola končí “standardizovaným testem”. Jejich testy (třeba 2 za rok) ze všech předmětů jsou srovnatelné. Tj. ředitel je dostane ve výsledcích a vidí, jak je na tom ta třída letos oproti loňsku a podobně. S těmito srovnáními si velmi vyhrají a přikládají jim možná až zbytečně velkou důležitost. A i samotné testy nejsou často bůhvíjak kvalitní či inspirační. Ale u nás se ve školách standardizovaně nesrovnává nic s ničím. Ani se moc nehospituje, protože chudák ředitel musí vyplňovat miliardy administrativních šíleností a na kontrolu a stimulaci kvalitní výuky mu nezbývá čas. Většinou to přehazuje na svého zástupce, který ale k tomu na 3/4 úvazku sám učí.

 

Američtí učitelé moc nestonají, neb to nemají placené. Mají nárok jen na 3 dny tzv „sick days“ ročně. A když takový den nastane, stejně musí mít učitel na svém stole „přípravu“ neboli „Lesson Plan“. Učitel tedy ráno zavolá řediteli, že nepřijde. Ředitel vezme Lesson Plan a volá Suba (od slova substitute). Sub je buď důchodce – bývalý učitel nebo třeba člověk, co hraje večer po barech na saxofon a má nějaké vzdělání. Subové mají svůj seznam a také se pochopitelně ví, kdo je dobrý „Sub“ a kdo ne. Čili Subovi v 7 ráno zavolají „ta a ta škola; učebna 542; látka Hadi severní ameriky; Lesson plan u administrátora – paní Black“. Sub se sebere a autem vyrazí. Vezme Lesson Plan a jde učit. Odučí, dostane peníze a jede zase domů. Druhý den bude buď na jiné škole nebo třeba taky bez práce doma.

To se mi zdálo hodně zvláštní. Jim se zase zdálo hodně zvláštní, že může nějaká hodina odpadnout nebo být „suplována“ ve formě jen jakéhosi kázeňského dozoru.