O kom jste v souvislosti s evropskými volbami slyšeli nejvíc?Anketa
Pro upřesnění: cesta do NATO vlastně začala v roce 1994 v pražské americké rezidenci při návštěvě amerického prezidenta Billa Clintona. Právě tam český prezident Václav Havel poprvé řekl, že by se Česká republika ráda stala členem aliance – jako malý národ hledá spojence a oporu. A zároveň je ochotná přijmout část odpovědnosti při budování svobody a demokracie.
Vstup do NATO znamenal a znamená pro Česko hlavně bezpečnost – pokud by nás napadl cizí stát, ostatní spojenci by nám podle článku 5 Severoatlantické smlouvy přišli na pomoc. Toho si lidé cení, téměř tři čtvrtiny občanů, jak ukázal čerstvý průzkum Centra transatlantických vztahů, považují členství v NATO za správné. Nejvstřícnější postoj ke členství v alianci mají pravicoví a středopravicoví voliči, nejméně kladně ho hodnotí stoupenci KSČM. To není nic překvapivého. Mínění voličů v podstatě kopíruje postoj levicového křídla politické reprezentace. Komunisté vstup do aliance vždy zatracovali a část socialistů se často v konkrétních situacích chovala jako korouhvička. Na rozdíl od členů pravicových stran, ty členství Česka v NATO podporovaly. Případů, kdy se přední představitelé naší země nedokázali dohodnout na jednotném postoji k dění ve světě, přesto nebylo málo.
Členství v alianci si lidé spojují především s účastí českých vojáků v zahraničních misích. Určitě stojí za připomenutí, že první zkouška je čekala v Kosovu.
Přesvědčit českou společnost o tom, proč a jak důležité je bojovat za hranicemi, i v geograficky hodně vzdálených zemích, nebylo vůbec jednoduché. Aktivní účast v boji proti terorismu se ale po zlomovém 11. září stala pevnou a samozřejmou součástí české zahraniční politiky. Snad jí i zůstane. V každém případě usilovat o to bude Hrad. Prezident Miloš Zeman má na terorismus jednoznačný názor a bude boj proti němu bude rozhodně podporovat. Viz jeho výzva, aby se české jednotky angažovaly na Golanských výšinách.
V prioritách ministerstva zahraničí, pokud jde o naše členství v NATO, účast na aliančních operacích a misích je. A mimo jiné v nich také stojí, že Česko podporuje „rozvoj aliančních schopností v oblasti takzvaných nových hrozeb“ týkajících se například energetické či kybernetické bezpečnosti. To stojí za povšimnutí, už kvůli aktuálnímu dění na Ukrajině. Na ruských dodávkách plynu i ropy závisí velká část Evropy, polovina dopravních cest „evropského“ plynu vede z ruských nalezišť právě přes Ukrajinu. Jižní větví ropovodu Družba přiteklo loni do Česka šedesát procent dodávek ropy. Střety mezi Kyjevem a Moskvou jsou stále velkým rizikem.
Práce českých vojáků začala mít smysl
Angličtina místo ruštiny, oděvy s goretexovou membránou místo tesilových bundokošil, moderní technika napěchovaná elektronikou místo „blbuvzdorných“ kolosů. Přerod dvousettisícového českého vojska na efektivnější a akceschopnější dvacetitisícové stál mnoho úsilí i peněz.
Ani po vstupu do NATO nebyla angličtina nijak zažitým jazykem, měnilo se to až za pochodu. Desítky miliard korun utracených za záchranu Aera Vodochody na několik let zcela zaškrtily modernizaci výzbroje a výstroje s výjimkou letectva. To však zdaleka tolik strojů L-159 nepotřebovalo. I tyto skutečnosti rámují první roky členství země v alianci.
Právě Blízký východ se po uklidnění situace v Bosně a Kosovu stal na řadu let dalším místem, kde vojáci prohloubili své schopnosti. Nejvýznamnější bylo pětileté působení v afghánské provincii Lógar.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Kohout - profil
