Pro zasvěcenějšíje jasno: zaplňuje se tak do značné míry citelná mezera v dosavadním poznání historie nejstarší české politické strany. Poláškova politologická autorská ambice je ovšem vyšší: pokusil se tu o vytvoření konstruktu-obecného modelu, který by umožnil hlubší vhled do programaticky kteréhokoliv alternativního politického subjektu. Jakoby mimochodem (ale opravdu jen jakoby) patří k této politologické práci i mistrně zvládnutá historická metoda, která do Poláškových analýz vnáší potřebnou hloubku a dynamiku.
Všechna tři pojmenování hlavních směrů diskusí sociálních demokratů havlovské éry byla vytvořena autorem záměrně jako pomocné badatelské instrumentárium. Zdá se však, že jejich použitelnost či platnost jsou univerzálnější. Revizionisty rozumí mladý politolog osobnosti, vzdalující se vědomě marxismu a – poněkud úženě pojato – usilující o syntézu marxistických a kantovských premis. Progresivisté, pro něž byl historický materialismus východiskem pro zvládnutí soudobých problémů, spojených nejprve s vypracováním nového dlouhodobého programu, nazývaného podle jeho hlavního redaktora Stivínovým, a později s pustošivými následky velké hospodářské krize třicátých let a rychle rostoucím německým nebezpečím, se naopak marxismus snažili tvořivě rozvíjet. Tradicionalisté, v zásadě straničtí vůdcové Hamplova období, se snažili o maximální důraz na kontinuitu strany, v níž byl kautskyánsky vymezený marxismus zásadní součástí její integrity. První skupinu zastupují v Poláškově zkoumání jména praděda Petry Buzkové Františka Modráčka, Josefa Macka či hospodářskéhoredaktora Práva lidu Theodora Pistoria a poněkud překvapivě Zdeněk Fierlinger či filozof Emanuel Rádl, druhou skupinu Jaroslav Čecháček, Václav Běhounek nebo poválečná univerzitní profesorka filozofie Jiřina Popelová, ze známějších Volfgang Jankovec nebo Václav Patzak ze skupiny Dělnické akademie. Skupinu třetí tvoří jména osvědčených vůdců Antonína Hampla, Františka Soukupa jeho jmenovce Františka Tomáška nebo šéfredaktora Práva lidu Josefa Stivína. Pozoruhodnou osobností byla syntetizující postava filozofa a myslitele Josefa Fischera.
Jakkoliv tyto dlouhodobě vedené diskuse občas jiskřily, vztahy mezi těmito lidmi byly mnohem méně vyhrocené, než se mohlo zdát. Naznačuje to pozoruhodný dokument Co chtějí socialisté z r. 1934, mezi jehož autory poněkud překvapivě najdeme i budoucího předsedu německé sociální demokracie Wenzla Jaksche. Zdá se – přesnější vyjádření by vyžadovalo hlubší analýzu – že právě tento dokument, neoficiálně vzatý na vědomí o tři roky později XVIII. sjezdem strany, je východiskem programatického a ideového vývoje, který r. 1945 vyvrcholí Laušmanovým znárodněním. Neméně zajímavě se z takto pomyslně zkonstruované badatelské základny jeví i bouřlivé děje Druhé republiky a následně také druhého odboje, tj. Národní strany práce a posléze rovněž druhoodbojových organizací Petiční výbor Věrni zůstaneme a Rada tří.
Asi potenciálně nejcennější částí knihy je soupis přibližně 350 prací duchovně činných sociálních demokratů První republiky. Řada jmen, vesměs pracovníků strany, Odborového sdružení československého, stranických listů či hospodářského zázemí prvorepublikové sociální demokracie, je zcela neznámých, ačkoliv vesměs šlo, jak kdysi v jednom ze svých pronikavých komentářů napsal Ferdinand Peroutka, nejen o muže Marxova odkazu, ale především muže učené. Osudové desetiletí 1938-1948, toto neblahé pokračování Bílé hory, připravilo nejen naši stranu, ale i celou zemi o desítky, stovky a tisíce nadaných lidí ať už přímou fyzickou likvidací (výstižněji zavražděním), nebo dlouholetým vězněním či odpíráním základních občanských práv, především práva na vzdělání.
Polášek, který viditelně propadl neskrývanému potěšení z této dílny uměřených duchů, napsal knihu vlídnou a laskavou v tónu, bystrou a strhující ve velmi dobrém slovesném podání a uchvacující mimořádným heuristickým záběrem. Je to první samostatný autorský krok na novině, doposud nevzdělávané látce klíčového tématu demokratické levice. Krok zatím sice jediný, až průkopnický, ale současně také inspirativní a podněcující.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
