Vážená paní předsedající, děkuju za slovo. Musím vyjádřit opakovaně velké politování nad tím, že kdykoliv chci reagovat na něco, co říká pan poslanec Babiš, tak on nějakým zázrakem během půl minuty zmizí. Stalo se to i tentokrát. Nicméně já tedy musím a chci reagovat na to, co řekl.

Za prvé bych chtěl celou slavnou Sněmovnu ujistit o tom, že opravdu nemám dvě auta a nejezdím si sám dalším vozidlem.

Ale chtěl jsem reagovat hlavně na to, co tady říkal emotivně pan poslanec Babiš ohledně svého vztahu k válce, k míru a k dětem. Chtěl jsem říci, že si velmi vážím toho, jaké má obavy o svoje děti a co dokazuje zejména tím, že je posílá na dovolenou do válečné oblasti na Krymu. A přitom určitě věděl, co se tam děje. To znamená, jestliže tato schůze je o bezpečnostním riziku, pak musím vyslovit podezření, že pan poslanec Babiš věděl velmi přesně, jaká je aktuální situace na Krymu. A zřejmě měl jiné informace než my, když tam poslal svého syna do bezpečí v době, kdy my jsme měli pocit, že je tam velmi nebezpečno. Anebo prostě argumentem o svých dětech jenom klame veřejnost.

Stejně tak jsem měl nachystáno, že bych panu poslanci ještě jednou připomněl Čapkovo dílo Matka, které mluví o tom, že i matka, která přišla o tři syny a o svého manžela během války a chtěla to nejmenší dítě uchránit válečných útrap, ve chvíli, kdy zjistí, jak barbarsky a brutálně se chová agresor, který střílí do malých dětí, tak prostě jde a i to svoje poslední dítě do války pošle, protože cítí potřebu postavit se zlu, a to i za cenu obětí ve vlastní rodině a vlastního posledního dítěte. Takže v tom je rozdíl mezi naším postojem a postojem pana poslance Babiše, který se domnívá, že se bránit nemáme, protože je lepší nechat naše děti žít v porobě. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)