Děkuji, pane předsedající. Milé kolegyně, vážení kolegové - (V sále je velký hluk.)
Já bych se znovu jenom krátce vrátil k tomu podstatnému, protože většina argumentů ať už pro, nebo proti tady zazněla už podvakrát na schůzích, kdy jsme tento bod projednávali. Jenom bych chtěl stručně připomenout, že víceméně o biopalivech a o biopalivech ze zemědělství se v ČR i v EU hovoří už poměrně dlouho.
Poprvé v roce 2003 vstoupila (v platnost) evropská směrnice, která doporučovala využít biopaliva jako náhradu za fosilní paliva. Od roku 2006 se ČR jako člen EU zavázala k tomu, že chceme v roce 2020 mít 10 % energie v dopravě z obnovitelných zdrojů, a také později jsme se zavázali k tomu, že chceme snížit skleníkové plyny o 6 % mezi roky 2010 a 2020. K tomu jsme si mohli dobrovolně zvolit mnoho způsobů, jak k tomu můžeme dospět. Jsou státy EU, které jdou cestou biopaliv, jsou státy, které jdou cestou například elektromobility, podporování jiných zdrojů, leč ČR do těchto různých jiných alternativních zdrojů příliš neinvestovala ať už finančně, nebo v oblasti vědy, výzkumu, aplikovaného výzkumu tak, aby se to podařilo projevit v praxi.
Argumenty, které zde zaznívaly, si myslím, že jsme si měli říct už tehdy na konci toho období někdy před rokem 2010, jaký mix obnovitelných zdrojů si chceme zvolit, a předpokládám, že stále ještě k tomu máme dostatek prostoru i v letech budoucích, a rozhodně se tomu nikdo nebrání. Ostatně i v rámci sněmovního tisku 418 můžeme ve druhém čtení bohatě diskutovat, jaké obnovitelné zdroje můžeme nějakým způsobem podporovat a jakou podporu tam otevřít. Každý z poslanců má plnohodnotné právo podat pozměňovací návrh k této oblasti. Nicméně teď jsme v situaci, kdy tady nemáme tak kapacitní zdroje v oblasti biopaliv druhé a třetí generace, které bychom tady mohli uvést z roku na rok v tak obrovském množství, když se bavíme o stovkách tisíc tun biopaliv.
Myslím si, že opravdu je trošku pro mne s podivem, když se tady skloňuje to, jakým způsobem a kdo dodává biopaliva na český trh. Trošku mně chybí, že tyto věci tady nezaznívaly před pěti šesti lety, protože možná bychom tu diskusi dneska ani takovou nevedli, a tehdy to tehdejším představitelům vládní koalice v zásadě nevadilo.
Chtěl bych tady říci, že touto novelou vůbec neřešíme množství přimíchávaných biopaliv. My tady řešíme to, že chceme poprvé v historii na vysokoprocentní biopaliva dát spotřební daň. Dnes máme skončen notifikační proces. Přesnou částku v rámci druhého čtení v rámci pozměňovacího návrhu tam budeme upravovat, protože jsme věděli, že ten proces, když jsme podávali materiál na vládu, nám dobíhá, teď již doběhl a budeme to moci naprosto přesně zpřesnit.
Podotkl bych jednu klíčovou věc. Když se tady hovořilo o tom, že je to takový nesmysl a kolik to bude stát daňové poplatníky. Uvedu jeden konkrétní příklad. V současné době je v ČR spotřeba čistého FAME, tedy stoprocentního biopaliva, to znamená náhrady nafty, přibližně 118 tis. tun ročně. Když přepočtu tato vysokoprocentní biopaliva, tak nám to činí 147 mil. litrů paliva. Abych byl korektní a zohlednil řekněme určitou vyšší spotřebu biopaliv při provozu, tak jsem udělal desetiprocentní korekci a dostávám číslo, že formou biopaliva je v ČR nahrazeno přibližně 132 750 000 litrů nafty. Možná poprosím pozor vás, milé poslankyně a poslance, abyste zpozorněli, abyste si uvědomili, proč to zde říkám. Z jednoho barelu ropy rafinerie vyrobí přibližně 38 litrů nafty, a tedy vysokoprocentní biopaliva pro nás znamenají, že nemusíme dovézt 3 493 421 barelů ropy. Můžeme to zaokrouhlit řekneme na 3,4 mil. barelů ropy.
Ale nejenom dovézt, ale ani je zaplatit. A klademe si otázku, komu platíme za dovoz ropy do České republiky. V drtivé většině tyto peníze posíláme do Ruska.
Pokud vezmu včerejší kurs koruny k dolaru a včerejší cenu severomořské ropy Brent, tak ročně nemusí naše hospodářství, naše ekonomika zaplatit za ropu do Ruska zhruba částku 5,5 miliardy korun. Tedy tyto peníze zůstanou v české ekonomice a především u českých zemědělců. Ano, zaznívají zde argumenty, že tady chceme z veřejných finančních prostředků v rámci slev na dani dát zhruba devět miliard korun ze státního rozpočtu. Připomněl bych, že pan ministr Kalousek, když byl ministrem financí, tehdy notifikoval národní podporu na pět let v částce jedenáct miliard. Kolik bylo reálně nevybráno? Kolik činila ta podpora ve skutečnosti za těch pět let? Bylo to necelých šest miliard.
Teď se bavíme o částce notifikovaného stropu devět miliard. My očekáváme, že tato podpora nebude ani ve výši pěti miliard, protože tady také zvyšují daňové zatížení. To znamená, když to rozpočítám do pěti let, tak každý rok díky státní - řekněme - podpoře v hodnotě jedné miliardy pro distributory pohonných hmot nezaplatím především do Ruska za ropu částku v hodnotě 5,5 miliardy korun. Je tady jasně prokazatelný efekt pro českou ekonomiku, protože ty peníze zůstávají tady v České republice. To bych rád, abychom si tady všichni uvědomili a uměli tady toto také zohlednit.
Diskuse je v zásadě o tom, že máme před sebou druhé čtení, pokud se k němu dostaneme. Doporučuji, abychom všechny ty naše dobré návrhy, které tady od dvou set poslanců a poslankyň mohou vzejít, a připomínky k tomuto tisku, jak má vypadat, nechali do druhého čtení a tam můžeme zase ty pozměňovací návrhy načíst a samozřejmě potom o nich hlasováním rozhodnout.
Nicméně ve všech těch argumentech, které tady zazněly již před třemi týdny a před zhruba měsícem a půl, jsem si dnes dovolil přidat jeden docela podstatný ekonomický argument v tom, kam potom jdou ty finanční prostředky. A jestliže tady dnes někdo křičí a říká "nedávejme tady tuto podporu, nepodporujme vysokoprocentní biopaliva, která jsou také ze zhruba 45 % vyráběna z cukrové řepy a z horšího a méně kvalitního obilí", tak já se taky trošku začínám ptát: Není v tom nějaké lobby? Není v tom petrolejářské lobby možná také?
Děkuji za pozornost. (Tleská část poslanců v pravé části sálu.)
Psali jsme:
Ing. Marian Jurečka
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
