Ministr Mládek: Poplatek není daň. Toto je poplatek za vytěžený nerost, takzvaná roajalita

Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi poděkovat za proběhnuvší diskusi, která byla v řadě bodů podnětná, ve které ovšem také zazněly některé zavádějící informace, a tak se pokusím na debatu reagovat.

Především bych chtěl zdůraznit, že rozhodně máme záměr, aby obce dostaly z vydobytých nerostů minimálně stejně jako dosud, plus z dobývacího prostoru obce dostanou jednoznačně navíc, protože tam se zvyšuje poplatek z dobývacího prostoru desetkrát a celkový objem peněz, které obce takto dostanou, se předpokládá, že stoupne ze 14 mil. na 100 mil. korun. Zvedne se tedy o 86 mil. korun.

Beru vážně výtku, že je zapotřebí přidat nařízení vlády. My to do výborů přidáme, protože samozřejmě paralelně potom po schválení zákona, respektive s jeho vstoupením v platnost musí vláda schválit ono nařízení vlády, které potom specifikuje, jak to konkrétně bude vypadat.

Chtěl bych také říci, že projednávání jsme vedli velmi zodpovědně a zvažovali jsme i myšlenku, že by se na této věci mohly podílet kraje, a to přesně z důvodů, které tady zazněly, protože občas se vyskytnou obce, které sice nemají ani dobývací prostor, ani se tam nic netěží, přesto tou činností trpí. Jelikož byl z hlediska krajů poměrně vlažný zájem, tak nakonec se tam kraje nedostaly.

Rovněž tak jsme se velmi zabývali tím, na co by peníze měly být určeny. Z hlediska Ministerstva průmyslu a obchodu by bylo nejlepší, kdyby část peněz byla alokována na odstraňování starých důlních škod, protože máme důlní škody nejenom v podnicích, které fungují, ale jsou tady podniky z minulého režimu, předminulého režimu, některé i stovky let staré, které je třeba také odstraňovat.

Celkově filozoficky jde o to, že jsme samozřejmě zvažovali všechny protichůdné názory, které se na to vyskytnou. Tady poplatek není daň. Toto je poplatek za vytěžený nerost, takzvaná roajalita, a proto se tím zabývá Ministerstvo průmyslu a obchodu, nikoliv Ministerstvo financí. Kdyby to byla daň, tak to samozřejmě musí být v kompetenci Ministerstva financí. Já tedy uvítám i projednání v ústavněprávním výboru, aby i ústavněprávní výbor definitivně řekl, na co máme právní názor, že toto opravdu není daň. Je to trochu jiný režim, protože stát tam zpoplatňuje nerost, který je jeho majetkem. On má majetek uhlí, kamení. Jiné nerosty jsou majetkem státu do té doby, než nejsou vytěženy. A ten subjekt, který je vytěží, by měl státu zaplatit nějaký poplatek, který by v ideálním případě měl pokrýt všechny externality. O tom, zda to pokrývá, je samozřejmě debata možná. A samozřejmě předpokládáme, že v případě hnědého uhlí to nebude na úkor zaměstnanosti, ale na úkor zisku těžebních společností, které nejsou úplně malé.

Chtěl bych také říci, proč je tato věc najednou důležitá. Tato věc v zásadě nebyla důležitá do té doby, dokud důlní společnosti a podobné firmy byly ve státním vlastnictví, protože tam je to jenom otázkou toho, jakým kanálem si to stát vybere, jestli ze zisku společnosti, nebo jako poplatek za těžbu. V okamžiku privatizace společností se tato otázka dostává do popředí, protože stát by se měl podílet na výnosech a nejenom to nechat soukromým společnostem. O tom, v jaké výši, jsme vedli poměrně intenzivní debatu. Vycházeli jsme z toho, že v tuto chvíli těžit povrchově hnědé uhlí je ziskový byznys na rozdíl od těžby černého uhlí, uranu a hnědého uhlí hlubinně, a proto tam nedochází k žádnému zvyšování poplatků, tudíž se to netýká Karvinska, jak tady bylo naznačeno v jednom z příspěvků. Je tam trochu jiný problém a rozhodně to není spojeno s tímto zákonem.

Chtěl bych tady sdělit, že to nemá přímý vztah na limity těžby hnědého uhlí. Má to vztah pouze nepřímý. A to především z hlediska toho, že tyto poplatky jsou o to důležitější, jejich eventuální zvýšení, pokud bude rozšířena těžba na dole ČSA, protože tam těží soukromá společnost. V případě Severočeských dolů, Dolu Bílina v zásadě rozdíl není velký, protože o co větší budou poplatky za těžbu hnědého uhlí, o to menší budou zisky Severočeských dolů, potažmo ČEZu a o to méně dostane stát ze zisku. Je tam samozřejmě malá nuance, že zhruba 25 % dostávají soukromí investoři do ČEZu.

A samozřejmě pokud budou vyšší poplatky, tak dostanou o něco méně, ale ten rozdíl není dramatický.

Chtěl bych se také vyjádřit k limitům, byť mají pouze volnou souvislost, protože o limitech bude rozhodovat vláda, tak jako rozhodovala vláda v roce 1991 a byla to Pithartova vláda. Ministerstvo průmyslu a obchodu se s tím zabývá déle než rok. Provedli jsme celou řadu analýz, předložili několik variant, jak postupovat. Stručně to zopakuji.

Jedna varianta je potvrdit limity Pithartovy vlády, neposunovat těžbu nikde, posunout limity na dole Bílina. Třetí varianta je posunout limity na dole Bílina a částečně na dole ČSA, posunout limity na dole ČSA, což znamená zbourání Horního Jiřetína. Po dlouhé debatě a vypracovaných analýzách jsme se v zásadě dostali pouze ke dvěma variantám. Protože zdá se, že nemá příliš velkou podporu varianta číslo 1, tzn. zachování limitů, protože posunutí limitů na dole Bílina existují poměrně silné argumenty v tom, že toto uhlí je zapotřebí pro udržení bilance uhlí pro teplárny a navíc v cestě nestojí žádná osídlená sídla.

Variantu 3 jsme vyškrtli proto, že by znamenala poměrně velké náklady, těžbu velkého množství hlušiny, než by mohlo začít být těženo uhlí. Čili nevychází to ekonomicky. Zbývají tedy varianty pouze dvě, tzn. prolomení na dole Bílina, jenom případně prolomení na obou dvou lomech. Ministerstvo průmyslu a obchodu po zralé úvaze navrhuje vládě tento postup: prolomit již letos nebo posunout limity na dole Bílina a o dole ČSA rozhodnout v roce 2020. Chtěl bych podotknout, že to z naší strany není žádný alibismus ani odsouvání rozhodnutí, jsou pro to minimálně dva racionální důvody.

Za prvé. Není zřejmé, jak to bude s elektrárnou Počerady, která spaluje pět milionů tun uhlí a která je ve vlastnictví ČEZ. ČEZ zároveň podepsal s těžaři v severních Čechách opční smlouvu, která mohla být použita letos, případně v roce 2019, že jim tu elektrárnu může, ale nemusí přenechat. V roce 2019 bude znovu rozhodovat. Může rozhodnout buď, že ji přenechá soukromým subjektům, anebo, že ji zavře. Pokud ČEZ rozhodne, že ji zavře, tak to uhlí prostě není zapotřebí, to z dolu ČSA. Je to téměř celá těžba. To je jeden důvod.

Druhý důvod je, že pokud se nám podaří naplnit záměry rozvoje jaderné energetiky, tzn. udržet v provozu bloky v Dukovanech, do let 2035 až 2037, kdy musí začít jejich uzavírání, a zároveň odstartovat výstavbu nových bloků, tak nebude poptávka po uhlí z dolu ČSA. Pokud ovšem budou úspěšné tlaky některých iniciativ, které chtějí jednak omezit životnost Dukovan a zabránit výstavbě nových bloků, tak je třeba jasně říci, že to uhlí potřebovat budeme, protože tu elektřinu někde vyrobit musíme. Takže je mi to velmi líto, že nemohu navrhnout rozhodnutí hned a tehdy, ale po zralé úvaze je to to, co navrhuje Ministerstvo průmyslu a obchodu. Jak rozhodne vláda, nevím, jsem jeden ze 17 ministrů, v tuto chvíli to vypadá, že to rozhodování by mohlo přijít někdy v říjnu nebo v listopadu, protože je přislíbeno ještě jedno projednávání s tripartitou, které proběhne v říjnu, a poté rozhodne vláda. Tolik k limitům. Možná bych na tom tedy skončil a vyjádřil naději, že tento zákon postoupí dále, a jsme připraveni samozřejmě na jednání ve výborech, především ve výboru hospodářském, diskutovat všechny problémy s tím spojené, předložit příslušné nařízení vlády, příslušné analýzy, tabulky a bilance. Děkuji za pozornost.