Ministryně Schillerová: Chcete mi říci, že lidé rezignují na svoji základní lidskou potřebu

Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Slibuji, že nebudu dlouhá, rozprava nakonec také nebyla dlouhá. No, počítala jsem s tím, že stravenkový paušál zahýbe touto Poslaneckou sněmovnou, nakonec tu rozpravu rozviřuje ve veřejné diskuzi už delší dobu, jenom jsem nevěděla, odkud to přiletí. Tentokrát zleva. Takže řekněme si, co je stravenkový paušál. Ale mě to nepřekvapuje, protože já jsem absolvovala všechny debaty se všemi svazy, komorami, odboráři a já vím, kdo jediný je proti stravenkovému paušálu. Jsou to odboráři, řekněme si to na rovinu, což je o to zajímavější, že by měli hájit zájmy toho milionu zaměstnanců, kteří dneska nemají žádný stravovací benefit.

A to není zavedení další výjimky, pane poslanče Votavo, to je prostě, naopak ten vysoce selektivní režim způsobený stravenkami tlumíme další možností a další modifikací. Stravenky jsou něco, co v podstatě znamená, že na vylobbované daňové výjimce si pět nebo šest zahraničních firem, které odvádí dividendy do zahraničí, postavilo svůj byznys. Ale my nenavrhujeme zrušení toho jejich byznysu. Jestli někdo chce mít stravenky, já říkám, jestli na nich ulétává, ať je má dál. Je to na nich. Nechme firmám a ony jsou natolik moudré, aby se samy rozhodly, jestli chtějí závodní stravování, nebo chtějí stravenky v jakékoliv formě - papírová, elektronická, nebo chtějí stravenkový paušál.

A co mě tedy docela nadzdvihlo, pane poslanče Votavo; myslím, že jste to byl vy, pokud ne, tak se omlouvám, já už jsem slyšela ten argument od ČMKOS, nadzdvihlo mě to, že podezíráme primárně naše podnikatele a naše firmy, že okradou ty zaměstnance, že v podstatě jim řeknou: Tak, tady je 1100 nebo 1200 stravenkového paušálu, tak o to vám snížíme mzdu. Snad to by muselo být dodatkem smlouvy. Je to dvoustranný právní úkon, museli by se na tom dohodnout. Máme nějaké odbory a máme tady nějaký sociální smír. To snad ne! Takže my je budeme z tohoto podezírat? My pouze říkáme, prostě malé a střední firmy nemají ta dvě procenta minimálně, která se musí odvést stravenkovým firmám. Za co? Za to, že jim vytisknou papírky a za to, že si na tom postavily byznys. A restaurace mimochodem, já mám podrobné analýzy, které zpracovali odborné svazy, které to velmi podporují, a ty říkají, že v restauracích se se stravenkami stravuje pouze 15 % lidí. Ostatní stravenky se utratí v supermarketech. Tak jaké teplé jídlo? A víte proč? Protože celá skupina restaurací nebere stravenky, protože nechce platit marži 5-7 %. Mluvila jsem s řadou z nich na každém svém výjezdu a mám samozřejmě statistiky a analýzy například z Asociace restaurací a jídelen, SOCR, Hospodářské komory. Účastnila jsem se všech různých veřejných setkání na toto téma.

A těch 10-20 mld., my máme spočítáno, kolik je to dopad. Je to do státního rozpočtu asi 1,5 mld., protože těch 10 až 20 mld., co počítají stravenkové firmy, já jsem to také viděla, tak vychází už z těch benefitů, které dnes v rozpočtu jsou, protože samozřejmě je to daňově uznatelné a je to nezdaněné. To znamená, jediné, co chceme, aby ty firmy měly na výběr a aby dostal šanci ten milion zaměstnanců, kteří nemají vůbec nic, za úplně stejných podmínek. Prostě dostanou mzdu a vedle toho dostanou stravenkový paušál, který bude osvobozen od daně z příjmů, od sociálního, od zdravotního a ta firma, která to vyplatí, si prostě dá tento stravenkový paušál do výdajů. To je úplně stejný benefit, jenom nebudou platit ta 2 % anebo v restauracích 5-7 %. Ročně propadne za 150 mil. stravenek! Já nevím, jestli jste někdy brali stravenky. Já kdysi jako úřednice ano. Nikdy jsem je nestačila prostě utratit na konci roku. Vždycky propadly. Těch 150 mil. zůstane těm stravenkovým firmám, ne těm lidem. Toto se u peněžního paušálu nestane prostě. Ale zase říkáme, nic nerušíme. Necháváme toto všechno na výběru těch jednotlivých firem.

A chcete mi říci, prosím vás, že lidé rezignují na svoji základní lidskou potřebu, jako je jídlo, jenom proto, že nedostanou papírky, že přestanou jíst, že ty peníze prokouří? To mi chcete tvrdit, když podle statistik Českého statistického úřadu lidé utratí za jídlo mnohem více než získají na stravenkách. Takže kde jsou ty argumenty? Já jsem všechny tyto diskuze absolvovala a jsem připravena je absolvovat za předpokladu, že na půdu ať rozpočtového, nebo případně hospodářského výboru, já nevím, co si tady odhlasujete, budou pozváni ale všichni do té diskuze. Všichni! Nejenom odboráři. Že tam bude pozván SOCR, Asociace restaurací a jídelen, Hospodářská komora, Komora daňových poradců a další. Všichni, ať jsou tam pozvaní.

Ať všichni mohou otevřeně říci, co mají na srdci a zda prostě to schvalují nebo ne. Když přece to nebude nikoho zajímat tady tato možnost, tak si nechají stravenky, ne? Čeho se kdo bojí? Nemá se čeho bát. Jestliže ten byznys je tak skvělý, jestliže skutečně jenom díky tomu lidé jedí teplé jídlo, já tomu nevěřím. Je to prostě další, jak tady někdo z vás řekl, je to další měna, která se různě používá. Vždyť si přiznejme, vždyť to víme, že se ty stravenky berou, kde se, prostě že se nesměňují pouze v restauracích. Takže já mám za sebou asi půl roku těchto debat a všech různých útoků a všech různých statistik a propočtů, za kterými stojí stravenkové firmy. Já tomu rozumím, ale já jsem přesvědčena o tom o všem. Byla jsem otevřená debatovat. Debatovala jsem s každým, kdo debatovat chtěl. A debatovat budu. Ale jsem přesvědčená, že to je prostě správná věc. A navíc dává svobodu. A to je to podstatné. Tolik ke stravenkovému paušálu.

A jenom ještě málo bych asi si dovolila říci k balíčku. Pane poslanče Munzare, no, to je náš věčný spor s Legislativní radou vlády. Víte, že ty balíčky děláme každý rok. Tam není žádná červená nit mezi těmi daňovými zákony. Tam jde o to, aby to bylo v jednom balíku, aby prostě nebylo X různých účinností, kdyby se něco zpozdilo. My opakovaně žádáme už roky Ministerstvo financí, aby Legislativní rada vlády změnila svůj jednací řád, a budeme žádat dál. To je prostě takový technický a teoretický spor.

Samozřejmě těch zákonů je tolik proto, že klíčové jsou daňové zákony. Ale pak je celá řada kompetenčních a procesních zákonů, které musíte změnit, protože to má vazbu na ty klíčové daňové zákony. Tak to jenom na vysvětlenou.

Co se týče daně z nemovitých věcí, paní poslankyně Kovářová, velmi málo obcí, ona tady není, nevadí, využívá možnost koeficientů. Já jsem si to rychle nechala poslat, je to asi 500 až 600 obcí, což je jedna desetina, takže velice málo to využívají. A to, že jsme dali osvobození do krizového balíčku a sem jsme dali tu možnost měnit pro část obce koeficient, jinak to byl požadavek celé řady starostů. To nebylo proto, že jsme se podívali z okna na Ministerstvu financí, ale protože ten požadavek tady byl. A osvobození jsme dali do krizového, protože krize právě přinesla požadavky na možnost případného osvobození.

No a co se týče spotřební daně na cigarety, líh tam není tentokrát, cigarety, dívám se doleva, tak více méně my jsme vyhověli i tomu požadavku, který zazníval nejen tady z Poslanecké sněmovny, ale i od tabákových firem. My jsme to s nimi samozřejmě konzultovali, aby, protože my jsme už loni museli provést to skokové zvýšení, protože jsme se dostali do situace, kdy už jsme porušovali směrnici EU. A skutečně to byl skok po mnoha letech. A to už nechceme opakovat. Proto jsme nastavili, aby to bylo předvídatelné, na tři roky to zvýšení tak, jak je připraveno. Doufám, že jsem na nic nezapomněla. Děkuji.