Ještě v relativně nedávné historii bylo zcela běžné, že občané každého národa byli na svou národnost velmi hrdí a zdůrazňovali kladné role vlastních lidí v dějinách. Jak jsou na tom v současnosti v této věci češi, moravané a slezané?Myslím, že hrdost na vlastní národnost lze postavit na dvou sloupech: minulosti a současnosti. Pokud jde o naši českou minulost, pak jistě není pochyb, že máme na co být hrdi. Vzpomeňme pár osobností, některých světového věhlasu, ať to byli vědci, sochaři, hudebníci, vojáci nebo politici. Karel IV, Gregor Johann Mendel (sám sebe vnímal jako německy mluvícího moravana, navíc uměl plynně česky), Petr Parléř, Josef Václav Myslbek, Mikoláš Aleš, Jaroslav Heyrovský, Jan Evangelista Purkyně, František Křižík, Antonín Dvořák.
Nebo vzpomeňme na československé legie a protinacistický a protikomunistický odboj, nebo Československé perutě v RAF. I přes temné skvrny minulosti, které si musíme přiznat - jako první mne napadají naši nacističtí (a komunističtí) udavači a kolaboranti - máme v naší bohaté historii na čem stavět.Jedna věc je však minulost a významné postavy, druhá věc je současnost a současní obyčejní lidé. Je nutné říct, že současnost má silnější vliv a rozhodující význam.
A musím bohužel říci, že pokud mám udělat nějaký výčet současných česko-moravsko-slezských pozitiv, bude to o hodně obtížnější. Jedním z nich je např. pracovní schopnost našich lidí. Ono přísloví o zlatých českých ručičkách platí - např. mám zprávu z Nového Zélandu, kde reference na české lidi je taková, že oproti polákům, kteří pracují sice rychle, ale nekvalitně, pracují češi sice pomalu, ale kvalitně.
A zpráv o dobře pracujících českých lidech by se našlo rozhodně více. Všímám si také, že naši lidé se dovedou "složit" a pomoci, když se někdo ocitne v existenční či jiné nouzi, či potřebuje nějakou pomoc, není-li z různých důvodů schopen si pomoci sám; co do charity jsme štědří. Ale co dál?Nepíše se to snadno, ale dál už mne toho moc nenapadá (pokud vás ano, určitě sem s tím!) - a pokud ano, tak jsou to už jen charakteristiky negativní. Nedávno se kolega z firmy, kde pracuji, vyjádřil, že Zeman je vlastně výborný prezident, protože velmi dobře reprezentuje to typické české buranství a hulvátství.
Pivo, klobásy, závist a mstivost - kombinace reprezentující českého člověka. Hlavně ona česká závist je bohužel velmi pověstná. Spolu se závistí je to "lupičství" a jakási hrabivost, snaha urvat si pro sebe co nejvíc, hlavně pokud je to "zdarma". Je těžké vyjádřit velikost ostudy, kterou si touto neřestí u ostatních národů vytváříme. Když se po sametovém podvodu otevřely hranice, museli si v rakouských obchodech v pohraničních obcích umísťovat na stěnu či do výlohy cedulky s nápisy jako "češi, nekrást!" Je nepředstavitelné, že by v naší republice bylo možné to, co běžně funguje v severských zemích, kde např. neexistují šatny na zámek (proč by se tam o své věci museli bát?), nebo ve Skotsku, kde vás nechají samotné v hotelové chalupě někde v přírodě, s přirozenou důvěrou, že tam nic neukradete, až se majitel po vašem odjezdu vrátí chatu zkontrolovat. My ale krademe i obyčejné ručníky z hotelů a odnášíme si jídlo ze švédských stolů sebou, když "je to přece pro nás".
Právě kvůli té situaci se švédskými stoly se jedna kamarádka, která to zažila na dovolené kdesi v Egyptě, styděla a raději mluvila anglicky, aby nebylo poznat, že je taky češka. No a pak je zde jednak pochlebnictví, podlézavost, s níž češi např. v době komunistické totality dělali dobrovolně nad plán i to, co po nich sovětský svaz ani nechtěl, a jednak děsivá lhostejnost, díky které si toho necháme spoustu líbit, což je dokonale vidět na naší politické situaci, kdy se o politiku buď nezajímáme vůbec a staráme se jen o vlastní píseček, nebo volíme neustále dokola ty stejné strany, které už za těch X let dostatečně ukázaly, o co jim jde a o co naopak nejde. Přičemž odchodem od volební urny náš zájem o věci veřejné na další čtyři roky (a to v tom lepším případě) končí.Nechci toto vše ovšem psát proto, abych vytvářel a posiloval skepsi, negativní dojem, rezignaci a podobně. Právě naopak, je třeba se zamyslet nad tím, jak z toho ven a jak započít cestu, na jejímž konci budou mít čech, moravan a slezan všeobecně dobrou pověst jak u vlastních, tak u cizích lidí.
Tisíciletá zkušenost říká, že nelze začít nikde jinde, než u sebe samého. Mohu sice pravdivě poukazovat na to, že "tamten druhý se chová ještě hůř, než já", ale to přece nijak neruší skutečnost, že se já v té a té věci chovám taky špatně. Nevymlouvat se na druhé a nekrýt jimi vlastní nedostatky je základ. Exempla trahunt - příklady táhnou, jak říká přísloví. No a druhou věcí je prostě a jednoduše nemlčet, když se děje něco špatného. Nesklonit hlavu a neohnout hřbet tam, kde není na místě jej sklánět. Je jasné, že v této věci máme hodně co dohánět. Nebýt lhostejný a nehrát si jen na vlastním písečku, to je pro nás velkým úkolem.A co ještě by se dalo udělat pro to, abychom opět byli hrdými čechy, moravany a slezany? Kdo má nějaký návrh, nechť jej napíše do komentářů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
