Děkuji, tak omlouvám se za ten zmatek, to jsem nechtěl. Já jsem chtěl jenom panu ministrovi položit dotaz, protože já jsem pozorně poslouchal. Já mám z toho pocit, nabyl jsem doposud pocit, že návrat dětí do škol, zejména těch nejmladších, že je cíl. A to všechno ostatní, že my tomu uzpůsobíme, protože my jsme skutečně, kdo se baví s rodiči, kdo se baví s těmi dětmi, tak jsme na hraně. Když se podívám na toho původního "psa", tak jsme, tuším, ve třetím stupni, jak jsem si dneska přečetl, což znamená, jestli si dobře vzpomínám, právě otevření třeba toho prvního stupně.

A teď vlastně v té debatě se dozvídám, že se to uvidí, jak to bude po těch Velikonocích, a že to vlastně jisté není, že to je hodně tedy samozřejmě na Ministerstvu zdravotnictví. Rozumím tomu. Ale mně tam chybí, mně to přijde trošičku necharakteristické, protože my jsme opravdu teď někde na hraně, už tady bylo řečeno, že ty školy jsou zavřené nejdéle v Evropě, a ti lidé potřebují jakoby něco vidět a něco slyšet, s tím, že je to jako danost.

A vše ostatní se přizpůsobí, že to je jako priorita. A ty ostatní věci se tomu přizpůsobí. Teď mám z toho pocit ten spíš, že to není priorita, ale že to je něco, kam jakoby postupně krok sun krok směřujeme. Tak jenom jestli by mi to pan ministr mohl vyvrátit, nebo že to skutečně je cíl a vše ostatní se tomu přizpůsobí, protože skoro je neudržitelné, aby ty děti, zejména ty mladší, byly už vlastně téměř celý školní rok jako úplně, úplně mimo školní lavice.

Děkuji.