Na vlastní kůži nyní prožíváme napětí ve vztazích EU a Ruské federace. Skrze kauzu Vrbětice, která je jen jedním z aspektů narušujících vzájemné vztahy, můžeme nyní více vnímat jak problematické evropsko-ruské vztahy v současné době jsou. Příčinou je samozřejmě agresivní a mnohdy právo nerespektující politika Kremlu, ale podstatnou roli v tom hraje často pomalá a slabá reakce na činy Ruska (spojená s potřebou jednomyslnosti při rozhodování v EU), neb ta ujišťuje presidenta Putina, že si agresivní kurz může dovolit.

Existuje široká shoda na tom, že politika EU musí být razantnější a jasnější. Dnes již téměř dokončený plynovod Nord Stream 2, odstartovaný před více než 5 lety tehdejší vládou SPD, a podporovaný vládou dnešní, jistě tomuto politickému směru neodpovídá. Neb jeho podstata není jen ekonomická, ale i politická.

I když zbývají již jen desítky kilometrů stavby plynovodu, strategie EU je jasná: Evropská unie se dlouhodobě snaží snižovat energetickou závislost na Rusku (dnes činí dovoz ruského plynu cca. 40 % spotřeby zemního plynu v EU). V posledních letech proto byla posílena potřebná infrastruktura v rámci Unie a na zajištění dalších dodávek z jiných zemí (včetně možnosti dovážet ve větší míře LNG).