Vážený pane předsedající, dámy a pánové, to, co je největší bolestí našeho státu, je každodenní bezpráví páchané státními orgány na občanech. Zní to sice strašlivě, ale každý z nás tady ve Sněmovně je určitě tak jako já denně oslovovaný lidmi, kteří prosí o pomoc v případech, kdy byla na nich spáchaná nějakými státními orgány křivda. A je to jen malá špička ledovce, protože pouze menšina lidí se dokáže účinně bránit a bojuje s nespravedlností do posledního dechu.
Z tohoto pohledu je institut veřejného ochránce práv ombudsmana skutečně zásadní pomocí postiženým a zaslouží si maximální podporu. Představa, že se diskriminovaní lidé dokážou sami dostatečně bránit, anebo se bránit u soudu, je zcela iluzorní. Je proto nezbytné mít ombudsmana. A ten musí mít sílu a pravomoc efektivně problémy řešit, přičemž v současnosti nemá v podstatě žádnou pravomoc. Pouze podává zprávy a doporučení, což je bezzubé a absurdní. Stávající návrh jde správným směrem, i když zcela nedostatečně. Zákon by měl ombudsmanovi umožnit řešit bezpráví na všech úrovních, tedy například i v trestní rovině. A tady nezávislý přezkum práce státních institucí zcela citelně chybí. A já i Úsvit tento stav již léta kritizujeme.
Dále je škoda, že vláda z finančních důvodů z návrhu vypustila část týkající se monitorování práv osob se zdravotním postižením. Podle článku 33, odstavec 2 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, kterou sama Česká republika ratifikovala. Citovaný článek smluvním stranám ukládá povinnost zřídit monitorovací orgán ve smyslu nezávislé instituce na ochranu a podporu lidských práv splňující takzvané pařížské principy. A z tohoto pohledu tedy zřizovat další nové instituce je podle mě daleko nákladnější než tuto pravomoc svěřit ochránci práv.
Ale když jsme si tu řekli A, je nutné dodat i B k tomuto návrhu. Velmi těžko se rozhoduje o posilování pravomocí úřadu, jehož současná šéfka paní Šabatová se tu prezentuje jako obhájce takzvaně diskriminovaných menšin proti domácí české většině, která je ovšem ve skutečnosti tím, kdo je tady diskriminovaný. Skutečnost je tedy přesně opačná, než jak ji prezentuje stávající paní ombudsmanka.
Rád bych paní Šabatové a dalším podobným typům, jako je například i ministr Dienstbier, připomněl, že lidská práva máme v naší republice všichni. Nejen Romové, muslimové či Arabové, jak to prezentují tito lidé. Ale také Češi, Moravané a Slezané. Lidská práva mají nejen intelektuálové z pražské kavárničky pro elitní synky.
Ale světe div se v uvozovkách podle zákona je mají mít i ti, které tito lumpen-intelektuálové označují za extrémisty. Mají je obyčejní občané v obcích, které terorizují nepřizpůsobivé menšiny. Mají je učitelé, kteří se bojí dát špatnou známku flákači jen proto, že je muslim. To je příklad ze Západní Evropy.
Samozřejmě vidím, že úřad ombudsmana denně řeší kauzy stovek postižených lidí. Ale přesto v něčem ostudně selhává. Ve veřejném hájení práv všech, tedy nejen vyvolených etnik a menšin. Je potřebné a nutné, aby ombudsman hájil práva všech. Nikdo z nás totiž neví, kdy se stane obětí nějakého institucionálního bezpráví. V podstatě tuhle zkušenost, věřím, může potvrdit i mnoho z nás přímo tady v sále.
Z těchto důvodů, kdy vidíme značnou nevyváženost názoru ombudsmana vůči hájení práv většiny, hnutí Úsvit v současnosti nemůže navrhovanou změnu podpořit.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí Úsvit.)
Psali jsme:
Tomio Okamura
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
