V evropské institucionální struktuře dominuje exekutiva, zatímco volený Evropský parlament (EP) je slabý. Rada s Komisí jsou hlavními aktéry rozhodování. Poslanci EP a Evropský parlament jako celek nemají zákonodárnou iniciativu a role EP oři ustavování Komise je slabší než instalace klasické národní vlády. Kvůli svému slabému postavení je EP pouhým systémem brzd protivah, nikoli součástí klasické dělby moci (moc zákonodárná, moc výkonná a moc soudní).
EU se vzdálila principům, pro které byla pro nové členy, včetně České republiky, přitažlivá. Snahy o diktát silných států, státům menším, se projevují nejen v technokratickém řízení, ale také častými nezdvořilými vyjádřeními na adresu menších států nebo těch států, které se nechtějí podřídit diktátu Bruselu.
Politický systém Evropské unie (EU) je poznamenán nedostatkem otevřenosti, dominancí expertů, smlouváním a handrkováním mezi sektorovými zájmy. Původní koncepce zakladatelů evropských integračních struktur byla založena na sjednocování Evropy postupnou sektorovou integrací pod vedením úředníků a expertů nezávislých na národních vládách (Vysoký úřad, resp. Komise a její aparát). Komise a její aparát se specializují na ty aspekty moderních demokracií, které tíhnou k menší politické účasti členských států a vytváří se tak technokratický způsob řízení.
Co si máme myslet o uzavření Smlouvy mezi Německem a Francií? Je to počátek německo-francouzské diktatury? Nebo Evropská unie již není dvou rychlostní, ale tří rychlostní?
Evropské unii chybí démos, lid. EU nemůže být jako politická unie demokratickou, protože neexistuje žádný evropský lid či politický národ. Demokracie je vláda lidu lidem pro lid. Musí jít o společenství, sdílející společnou identitu, vědomí sounáležitosti a pocit solidarity. Historie ukázala, že státy, které nebyly postaveny na politickém národě, mohly existovat jen pod diktaturou. Jediným integračním prvkem je křesťanství, které je však roztříštěné na množství denominací (tj. malých, zvláště protestantských náboženských organizací či skupin).
Vyplývá z toho, že na evropskou úroveň by měli být přenášeny v souladu s proklamovaným principem subsidiarity jen ty otázky, které nelze uspokojivě vyřešit na úrovni členských států a podpora a aktivita Evropské unie má být jen podpůrná (subsidiární).
Volby do Evropského parlamentu jsou volby druhořadé (druhého řádu), neboť nejsou soutěží o obsah a směr politiky EU, nejsou soutěží o uchopení výkonné moci. Spíše než témata evropské politiky se v kampani objevují záležitosti vnitropolitické. Na evropské úrovni neexistují silné politické strany, které by mohly reprezentovat politické preference a alternativy. Místo toho se v politickém klimatu EU vytvářejí podmínky pro široké působení lobbystických skupin.
Změnu by mohlo přinést posílení Hnutí pro Evropu národů a svobody (Europe of Nations and Freedom – ENF) dosavadní nejmenší frakce v Evropském parlamentu, Jednotnou politickou reprezentaci a jednotné cíle ve volbách do EP reprezentují francouzská Národní fronta, Svobodná strana Rakouska, belgický Vlámský zájem, italská Liga severu a české Hnutí Svoboda a přímá demokracie.
Převzato z profilu.
doc. PhDr. Mgr. Lubomír Pána, Ph.D., dr. h. c.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
