Před pár dny jsem s velkým zájmem dočetl vynikající knihu bývalého ministra zahraničí Velké Británie Davida Owena pod názvem „Nemocní u moci“. D. Owen – mimochodem civilním povoláním lékař – se v knize zabývá syndromem „hybris“ – tedy jakýmsi patologicky zbytnělým sebevědomím (a v jiných případech dezolátním zdravotním stavem) ničícím schopnost realisticky rozhodovat u celé řady vynikajících státníků v průběhu posledních desetiletí (Blair, Mitterand, Churchill, Roosevelt, Stalin, Hitler atd.). Je děsuplné číst o vážných nemocech mnoha mocných tohoto světa, či o jejich ztrátě soudnosti, které zvyšovaly chybovost jejich rozhodování. Přiznám se, že i pro mě byly takové informace velmi překvapivé. Po přečtení celé knihy musím bezezbytku souhlasit s hlavním závěrem, který učinil D. Owen. Jde-li politik do vysoké státní funkce, měl by před volbami veřejnosti předložit seriózní zprávu o svém zdravotním stavu zpracovanou nezávislou skupinou vynikajících lékařů a specialistů. A to by se v plném rozsahu mělo týkat také našeho prezidenta M. Zemana, bude-li znovu kandidovat do úřadu hlavy státu. I u něj se nesporně projevuje působení syndromu hybris. A bagatelizace vlastního zdravotního stavu tak, jak jsem si to přečetl v sobotním rozhovoru pana prezidenta, vypadá velmi nevěrohodně.
Prezidentovy rozhovory začínají být poněkud nudné, již stokrát užitými a tudíž omšelými slovními obraty („kádry rešajut vsjo“, inteligence českých médií – „ne zcela inteligentní komentátoři“; zametat věci pod koberec, to on nedělá apod.)
L. Zaorálka vzal prý M. Zeman na milost, a proto jej jmenoval ministrem zahraničí, neboť pan ministr má jasno o rychlé potřebě přijetí eura v naší zemi, tak jako pan prezident. No, nemluvil jsem sice s novým ministrem, ale myslím, že tomu je spíše jasná – na rozdíl od prezidenta – nemožnost přijmout euro dříve, nežli za nějakých pět až šest let. A také je mu jistě jasné, že ministr zahraničí na přijetí eura rozhodující vliv ve vládě mít nebude. To je věcí jiných hráčů.
Jiným příkladem hybris promítnutým do prezidentova rozhovoru byla obhajoba vlastního ostudného vyjádření na adresu nového premiéra v souvislosti s neslavně slavným popleteným dopisem Lidového domu obsahujícím návrh na jmenování nových ministrů. Česká veřejnost by při jmenování nové vlády jistě dala přednost tomu, aby pan prezident zachoval při jmenování vlády dekorum a nenechal se unášet vlastní pomstychtivostí.
Při poskytování sobotního rozhovoru byl M. Zeman zřejmě v silné euforii. Byl to vliv euforie nebo právě zmíněné hybris? Tvrdit, že mohl znemožnit jmenování nové vlády, pokud by nepřipustil jmenování A. Babiše ministrem financí, je trochu silná káva. Kdyby A. Babiš nebyl ministrem financí jmenován, nemohl by se vzhledem k jeho problémům s pozitivní lustrací vůbec divit a dovoluji si tvrdit, že by vláda na půdorysu ČSSD, ANO, KDU-ČSL vznikla stejně. Bez A. Babiše.
Prezidentova sebeobhajoba nejmenování vysokoškolských profesorů a zbavení se rozsáhlého úřadu prezidentských milostí – a tedy obhajoba vlastního porušování platné ústavy státu - je trapná. V kampani před volbami M. Zeman nenaznačil ani slůvkem, že by se těchto prezidentských pravomocí chtěl zbavit. To, že nezopakuje amnestii à la Václav Klaus jsem v jeho tehdejších vyjádřeních vcelku vítal.
Teď musí být panu prezidentovi jasné, že s prosazením poloprezidentského systému pohořel. Vláda v dnešním složení se tomu nepochybně ubrání. A pokud vláda a koalice skončí předčasně a budou mimořádné volby, ani A. Babiš – zvítězí-li v příštích sněmovních volbách on – mu neumožní stát se Ch. de Gaullem české politiky. M. Zeman se musí ze snění vrátit do reality všedních dnů.
Myslím, že jestli je něco na M. Zemanovi opravdu vynikajícího, co ho odlišuje od zbytku dnešní české politické elity, je to schopnost anticipovat vývoj věcí tři, čtyři kroky dopředu. Musí proto vědět, jaké budou konce. I jeho konce v úřadu prezidenta. Nebude to nic hezkého.
Psali jsme:
Ing. Jiří Paroubek
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
