Vedení ČNB jistě nese za toto rozhodnutí hlavní odpovědnost, ale ve vyspělých západních zemích nemůže být takovéto rozhodnutí centrální banky provedeno bez alespoň základní konzultace s šéfem vlády nebo ministrem financí, a nejlépe s oběma. To se v tomto případě nestalo. A to je špatně.

Český dovoz surovin, včetně energetických surovin, byl zbytečně o nějakých 8-10 %, a dnes ještě o více, dražší, nežli by musel být. Zvýšená cena surovin, včetně potravinářských komodit, průmyslových kovů a energetických surovin se potom promítá do finální ceny z Česka vyváženého zboží. Není to tedy tak, že intervence ČNB jsou jednoznačně výhodné pro vývozce. Protože po zvýšení cen surovin v důsledku nákupu za ke koruně silnější euro i dolar, si výrobci musí započítat zvýšené náklady za dovoz surovin do svých výrobních nákladů. A vývozci musí pracovat s vyšší nákupní cenou zboží nakupovaného od výrobců.

Celé opatření v zásadě také bránilo rychlejšímu uplatňování dovozu těch nejprogresivnějších výrobních technologií, strojů a zařízení že zahraničí. Ve svých důsledcích tedy toto opatření ČNB bránilo provedení skutečné technologické revoluce a robotizace v českém průmyslu. A to je smutné a to by vládu mělo zajímat v první řadě. Právě vláda je totiž odpovědná za hospodářský vývoj a progresivní nárůst příjmů obyvatelstva. Ovšem vládu jako kdyby to nezajímalo, jakoby se ztotožňovala s lobby některých vývozců a jako kdyby jí neležel na srdci zájem převážné části českých občanů. Nyní se snad konečně blíží okamžik, kdy vedení ČNB skoncuje s hloupým měnovým závazkem.