Množící se excesy pacientů léčeben budí strach. Experti tvrdí, že riziko smrtících útoků nelze nikdy úplně vyloučit," nebo: "Člověk by se kolikrát nejraději pomodlil, aby psychotici něco neprovedli." A už to začalo... Hrátky buržoazní mediokracie... Politici obviňují lékaře, lékaři politiky, média obviňují všechny. Nic se nestane, ale šou s reklamou může jet dál. Hledáme viníka. Ministr je akční, jede do nemocnice v Dobřanech, kde pobýval vrah a odvolá zde primáře, který se už ale mezitím psychicky zhroutil, ale další zdravotníci ústavu za ním dále stojí. Chápu, že mediální drama, je po loňské vraždě Petra Vejvody schizofreničkou ve Žďáru nad Sázavou a vraždě mladé knihovnice teď v Horní Bříze na Plzeňsku, zčásti pochopitelné, ale když se psychicky zhroutí primář psychiatrické kliniky, tak to zní jako špatný vtip. A evidentně je to signál, že něco je dost špatně. Stále hledáme viníka.
Pacienti jsou mimo kontrolu, terapie je nedůsledná
Podívejme se, jak to u nás chodilo za socialismu. Je zajímavé, že se v médiích nikdo nezamýšlí nad tím, jak je možné, že za socialismu se žádné takové útoky duševně nemocných lidí neděly, nebo pokud ano, tak v obrovsky menší míře celkového nebezpečí, tj. možnosti, že taková situace nastane. Dnes se nevedou žádné statistiky o násilných zločinech, které spáchají duševně nemocní lidé. Musíme však vzít na vědomí, že psychotici byli vždy a dále budou. Jen asi desetina z nich je nebezpečná a z tohoto počtu opět desetina velice nebezpečná. Jestliže tedy v České republice máme zhruba 80 tisíc lidí nemocných psychózami, vyskytuje se tu asi 800 velmi nebezpečných lidí. Přitom jen někteří z nich jsou včas diagnostikováni. Rozpadl se systém ambulantních lékařů, nikdo za nic neodpovídá. Pacienti jsou mimo kontrolu, terapie je nedůsledná. Když se pak něco stane, snese se obvykle drtivá kritika na nemocnici, která dotyčného propustila. Ale ona to udělat musela, pokud se jeho stav zlepšil. Jenže dotyčný venku přestane brát léky a chodit na kontroly, jeho stav se zhorší, zase ho zavřou... A tak pořád dokola. Bylo to zřejmě i u pachatele z Horní Břízy. Od února, kdy ho propustili, do útoku uběhly tři měsíce a pokud vysadil léky, ocitl se ve stavu naprosto stejném, jako před nucenou hospitalizací. Nemocnice totiž nepropouští pacienta do rukou konkrétního lékaře, který by ho "pohlídal", ale dotyčný jen oznámí jakého má ambulantního psychiatra, kam je pouze zaslána zpráva z léčebny. To však neznamená, že k němu psychotik skutečně dorazí. Odstěhuje se a nikdo ho dál nehledá. Nic se neděje. Za socialismu měl psychiatr povinnost starat se o zvláštní jedince ve své spádové oblasti, sociální pracovnice dělaly pochůzky v rodinách.
Do hry navíc vstupují tzv. lidskoprávní organizace
Vždy je samozřejmě důležitý i dohled rodinných příslušníků. Nicméně, dnes se rodiny častěji rozpadají, lidé žijí osaměle, soused si nevšímá souseda (nebo až moc). Do hry navíc vstupují tzv. lidskoprávní organizace, které mají asi za to, že duševní poruchy jsou výmyslem lékařů a pro pacienty chtějí vybojovat co nejvíce údajných "práv". Před převratem a až donedávna platilo, že k nedobrovolné hospitalizaci se sáhne v případě, že je dotyčný nebezpečný sobě, nebo okolí. Ale tak před dvěma roky do zákona vsunuli ještě slovo "bezprostředně", což je zásadní právní posun. Podívejme se na jednoduchý příklad: když dotyčný vezme nůž a ožene se po někom, je bezprostředně nebezpečný. Zatím, když prohlásí, že vás jednou dostane, už nejde o bezprostřední nebezpečí, nemohou jej proti jeho vůli zavřít do léčebny. Příbuzní třeba zavolají na policii s tím, že dotyčný má nůž, on ho v přítomnosti policistů odloží a oni odjedou...
David Pazdera
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
